Maximilián Dolanský (18): Po mámě mám jemnost, po tátovi energii!
Je synem známých herců, Lenky Vlasákové (51) a Jana Dolanského (46). Přesto si Maximilián Dolanský (18) cestu k herectví našel sám. Ač je studentem třetího ročníku pražské konzervatoře, o nabídky nemá nouzi. Aktuálně zkouší představení Forman, které se bude hrát v rámci letní scény Musea Kampa a bude mít premiéru 18. a 19. června. Jakmile dosáhl plnoletosti, rozhodl se odstěhovat se od rodiny a postavit se na vlastní nohy. S rodiči i sourozenci má však nadále velmi blízký a hezký vztah. Dřív se hodně věnoval street parkouru, nyní na koníčky času moc nemá. Stihl se ale už zamilovat, nicméně o soukromí víc nemluví. Co řekl Max o svých rodičích? Proč se chtěl odstěhovat z domu? A co ho nejvíc zaměstnává?
Maxi, momentálně zkoušíte inscenaci Forman o slavném režisérovi Miloši Formanovi. Jaká role v ní bude ta vaše?
„Ztvárňuji především mladého Ivana Passera. To byl spolužák Miloše Formana z FAMU, oba pak emigrovali do Ameriky. Ale jinak tam mám ještě asi sedm dalších mini rolí a moc se na to těším.“
Zajímal jste se i dřív o Formanovo dílo?
„Samozřejmě jsem k tomu byl nějakým způsobem veden, jak už mými rodiči, tak v rámci mého oboru, ale víc dopodrobna se o to zajímám až díky inscenaci, kdy jsme si pouštěli i různé dokumenty o Miloši Formanovi. Moje srdcovka je pak jeho film Amadeus.“
Nechtěl jste si jako student užít volné prázdniny, dokud můžete?
„Je pravda, že nějaké plány na léto byly, a jelikož jsem stále student, tak je to prostě můj volný čas. Ale tuhle nabídku jsem okamžitě přijal, protože je to skvělá příležitost. A navíc zkusit si zahrát na letní scéně je pro mě krásné a ještě s dobrou partou lidí. Myslím, že to bude moc pěkné představení.“
Je pravda, že jste se rozhodl napevno pro herectví až těsně před nástupem na konzervatoř?
„V podstatě ano. Bylo to před třemi lety.“
A kde se to tedy zlomilo?
„Já jsem k tomu měl samozřejmě sklony, ale nikdy jsem se k hraní moc nedostal. Rodiče mě do toho nijak netlačili, ani mě nebrali na nějaké castingy a došel jsem si k tomu nějak sám. Počkal jsem si a v patnácti jsem se rozhodl, že bych to chtěl zkusit, v šestnácti jsem pak nastoupil na konzervatoř.“
Měl jste nějaká zadní vrátka, kdyby to nevyšlo?
„Asi by následovalo Waldorfské lyceum, pokračoval bych asi tam, kde jsem byl na základní škole.“
Když jste doma řekl o svém plánu jít na konzervatoř, čekali to rodiče?
„Probíhalo to v podobném duchu. (směje se) Rodiče mi řekli: Tak to zkus, ale musíš pro to začít něco dělat. Takže jsem se spojil s jednou paní a začal se připravovat.“
Práce máte už od začátku školy celkem dost, je to výhoda?
„Určitě ano, protože člověk se v té branži musí začít ukazovat co nejrychleji, protože mnohdy se stane, že pak vystuduje konzervatoř, v šesťáku vyjde, ale nikdo si ho nikde nevšimne. Takže já se snažím co nejvíc takhle »vykukovat«, ale zároveň chci dodělat maturitu a co nejlépe zvládat oboje.“
Mluvíte s rodiči o práci?
„V poslední době se mi moc nestalo, že bych s rodiči mluvil o něčem jiném než o herectví. Je to teď u nás doma velké téma, protože oni mají stále nové projekty a i já, takže se takhle vyzpovídáme.“ (směje se)
Co máte z herectví po tátovi a po mamince?
„Dost zajímavá otázka. Myslím, a to mi dokonce i maminka jednou říkala, že po ní mám určitou jemnost a pravdivost v projevu a po tátovi zase hodně velkou energetickou stránku. Oni oba jsou skvělí herci, ale tohle asi nejvíc vyniká.“
Prý jste se už ale odstěhoval z domova?
„Ano, ve svých čerstvých osmnácti letech jsem se odstěhoval.“ (usmívá se)
Zažíváte tedy už pravý studentský život? Je to tak, jak jste si představoval?
Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 15.
