Vladimír Dlouhý (†52) alias Petr z Arabely doplatil na svůj divoký životní styl...
Plachý introvert s neskutečným talentem. Takový byl Vladimír Dlouhý (†52), kterého si diváci zamilovali mimo jako Petra v Arabele. Právě tahle televizní role se pro něj v hereckém světě stala tou zásadní. Jinak ve skutečnosti herec příliš pohádkový život neměl. Od mládí ho trápily žaludeční vředy. Místo toho, aby si hlídal zdraví, rád se podíval na dno skleničky a jeho ruce nikdy nechyběla cigareta. Když pak onemocněl rakovinou žaludku, na svém životním stylu nic nezměnil a pokračoval ve vražedném tempu. Říkal totiž, že lepší je podle něj život prožít než se jím přeplazit.
Narodil se 10. června 1958 v Praze, kde také strávil celý svůj život. Vyrůstal v rodině stavebního inženýra, ale rodiče ho odmalička vedli ke sportu. Maminka Alena byla totiž sama sportovně založena. Hrála házenou a rok před narozením Vladimíra dokonce s reprezentací vyhrála mistrovství světa. Malý Vladimír tedy vyrůstal na házenkářském hřišti a místo toho, aby ho doma maminka koupala ve vaně, myla ho v šatních sprchách. Když mu byly tři roky, rodiče ho přihlásili do hokejové přípravky. Jenže hokej ho moc nebavil a místo toho tíhnul k divadlu. Herecký talent se u něj projevil už na základní škole a všimli si toho i filmaři, kteří často obráželi školy a hledali děti do filmu. Vladimír už od první třídy nosil domů nejrůznější nabídky na natáčení, které ale vždy skončily v koši. Rodiče o účinkování ve filmech nechtěli ani slyšet.
Rodiče obešel
Všechno se ale změnilo v páté třídě, kdy filmaři hledali představitele hlavní role do snímku Už zase skáču přes kaluže a do oka jim padl právě Dlouhý. „Seděl jsem v poslední lavici, ze které koukaly jen uši. Režisérce učitelka řekla, ať mě neberou, protože strašně zlobím. A v tu chvíli bylo jasné, že mě naopak musí vzít,“ zavzpomínal herec v jednom z rozhovorů. Když z produkce zavolali mamince, ta hned položila telefon a nechtěla o natáčení ani slyšet. Nakonec ji však zlomili a ona s chlapcem šla na konkurz. Myslela si, že ho nevyberou. Jenže Karel Kachyňa (†79) v něm zřejmě odhalil herecký talent a Vladimír tu roli dostal. Po natáčení si paní Alena myslela, že tím kariéra jejího syna končí a on se vrátí na led. Udělala mu album s fotkami, aby měl na natáčení památku. Jenže netušila, že Kachyňovým snímkem všechno teprve začíná. „Po čase přišel, že má nabídku na další roli. A to já už nic nezmohla. Na konkurz šel sám, bez mého vědomí a v té chvíli jsem si uvědomila, že už mu v hraní nezabráním,“ svěřila maminka herce. Následovaly filmy Robinsonka, Ostrov Stříbrných volavek a kriminálka Osud jménem Kamila z roku 1974. Rodiče přesto trvali, aby se Vladimír něčím vyučil, a tak nastoupil na průmyslovku. Jenže role se mu jen hrnuly, a tak byl víc před kamerou než ve škole. Nakonec ho nasměroval režisér Petr Schulhoff na konzervatoř, kam ho vzali. Pak přišla osudová Arabela z roku 1980 a seriál Dobrá Voda.
Velké tajemství - Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 4.