Pavla Dostálová (35) o nejnovější roli, cestě k herectví, rodině i zájmech...
Znát ji můžete ze seriálů ZOO nebo Pálava. Nyní hraje ve filmu Jak přežít svého muže, který měl premiéru. Cestu k herectví měla Pavla Dostálová (35) jasnou už od dětství, i když bylo období, kdy chtěla dělat střední školu chovu koní. Z rodné Olomouce odešla v roce 2008 do Prahy, kde až na pětiletý pobyt v Ostravě, od té doby žije. Po metropoli se pohybuje převážně na onewheelu (elektrická jednokolka). Za rodinou na Moravu se však pravidelně a ráda vrací, i když na otce, bývalého ministra kultury Pavla Dostála (+62) už jen s láskou vzpomíná. Rok je také šťastně zadaná. Co Pavle na studiích chybělo? Kde potkala svoji nynější lásku? A co prozradila na svého otce?
Pavlo, do kin šel před pár dny film Jak přežít svého muže, ve kterém hrajete blízkou kamarádku hlavní hrdinky. Jak byste ji popsala?
„Je to dívka, která má hodně snů. Jen neví, do čeho se má pustit dříve, a tak má ve věcech chaos. Občas je to i takový uzlíček nervů. Asi proto, že je hodně zrychlená a do jisté míry trochu naivní. Ale myslím, že je to postava pozitivní a snad i trošku komediální.“ (usmívá se)
Film je natočený podle předlohy knihy Jany Bernáškové, která se stala bestsellerem. Četla jste ji?
„Četla a bavilo mě to hlavně proto, že znám osobně většinu aktérů knihy. Tudíž v postavách nevidím Romana Zacha, Marka Němce, sebe a další, ale přímo konkrétní osoby, o kterých kniha vypráví. Samozřejmě knížka je mnohem větší fikce, než realita. Často jsem při čtení volala Janě s Rudou s otázkou: Tohle jste takhle fakt zažili?“ (směje se)
Jste si s vaší filmovou postavou v něčem podobná?
„Obě se umíme nadchnout pro danou věc. A v některých situacích můžeme působit dětsky, v tom jsme si dost podobné.“
Jaká panovala při natáčení atmosféra? Režisér Merkner je reálný manžel Jany Bernáškové, která hraje hlavní postavu. Nedocházelo k nějakým manželským třenicím?
„Kdyby tam byly třenice, tak by mi to bylo asi nepříjemné. Nicméně z toho, co jsem zažila já, mám naopak pocit, že Ruda Janu velmi opečovával.“
Sedla jste si i s ostatními kolegy?
„Když jsem se dozvěděla, že jednu z hlavních rolí bude hrát Marek Němec, tak se přiznám, že mi srdce zaplesalo. Jako herce ho mám moc ráda a zajímalo mě, jaký je člověk, protože na mě vždycky působil příjemně. Navíc je to samozřejmě krásný muž, co si budeme povídat. (rozesměje se). A můžu říct, že předčil moje očekávání. Byla jsem ale také ráda za Ivu Pazderkovou a Mahulenu Bočanovou, vlastně celá ta naše babská čtyřka, včetně Jany Bernáškové, výborně zafungovala.“
Kromě herectví jste studovala i režii. Chtěla byste se jí také věnovat?
„Nikdy jsem nesnila o tom dělat režii, chtěla jsem hrát. Ale během studia herectví jsem zjistila, že spolužákům do hraní mluvím, a že často celkem k věci. Takže jsem po herectví ještě dva roky studovala režii. Ale neunesu nějaký druh zodpovědnosti za věc, kterou režisér musí mít. Prozatím. Třeba k režii jednou dozraju. Ráda bych. Ale prozatím zůstávám “jen” u herectví.“
Po kom jste herecké vlohy zdědila?
„Zřejmě po tatínkovi a asi jsem se s nimi narodila. Když se podívám na videa, kdy mi byl třeba rok, tak se předvádím u vánočního stromečku, beru si korále a už něco hraju jako na scéně. (směje se) Navíc jsem vyrůstala v prostředí, kde se pořád hrály hry. Táta pořád něco vymýšlel, takže já jsem strávila dětství opravdu hrou, proto je to pro mě věc přirozená a blízká.“
Rodiče se vám tedy hodně věnovali?
„Hodně. Bylo to dané i tím, že tatínek pracoval v Praze a my žili v Olomouci. Vracel se sice “jen” na víkendy nebo jednou za 14 dní, ale o to intenzivnější ty dny s ním pak byly. On byl už starší otec, a tak si chtěl čas, který s námi měl, naplno užít. Navíc měli s maminkou krásný vztah, takže jsme vždy moc hezky fungovali i jako rodina.“
Máte kromě práce nějaké koníčky? Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 46.