Petr Jablonský (43): Ta nejlepší na mě teprve čeká!
Ve svém repertoáru má kolem stovky hlasů známých lidí, které umí napodobit. Většina z nich to bere s úsměvem, pár z nich s nelibostí, ale účel pobavit a rozesmát tím Petr Jablonský (43) splní. Jeden z našich nejznámějších imitátorů chtěl být původně hercem. Osud mu ale nabídl jinou cestu, on se po ní vydal a zdá se, že si vybral správně. V životě se považuje za introvertního extroverta, v lásce se mu zatím moc nedaří, ale rozhodně nic nevzdává. Na tu pravou stále čeká a věří, že bude stát za to. V poslední době se našel i v psaní textů. Jeho věrným parťákem je jezevčík Daklík. Co všechno o sobě Petr prozradil?
Petře, pracujete momentálně na nové imitaci nějaké známé osobnosti?
„Momentálně budu sledovat volbu prezidenta republiky, a pokud by se jím nestal Andrej Babiš či Jaroslav Bašta, budu se muset učit nový hlas. (směje se) Ale asi by mi to příliš nevadilo, viděno očima občana, a ne imitátora.“
Jak dlouho se učíte napodobit konkrétní osobu a píšete k ní také scénář?
„Vždycky je to jinak dlouhá a náročná práce, pokaždé je to nové, a pokud je to i zajímavé a inspirující, pak je to příjemná práce... U osobností je to stejné, ale průměrně jsem schopen za týden až čtrnáct dní představit novou osobu. Učení nových hlasů je ale nejobtížnější a záživné teprve, až když se daří. (směje se)
Naštval jste někdy svými imitacemi někoho?
„Několik učitelů na škole a teď asi občas nějakého toho politika nebo příznivce různých politických partají a osobností.“
Povězte, jaká byla vaše cesta k profesi imitátora?
„Už jako kluk jsem chtěl být hercem, od táty jsem měl kazety a desky s různými komiky, sledoval jsem i dramatické herce... Snažil jsem se je asi i podvědomě napodobit, být jako oni, a jelikož se mi to dařilo a obecenstvu se to líbilo, ubíral jsem se tímto směrem. Zejména poté, co mě nepřijali na konzervatoř.“
Mrzelo vás to tehdy?
„Dnes si to částečně plním zejména v divadelních rolích, například v Dívčí válce u F. R. Čecha, kde jsem zdědil krásnou postavu Božského Lumíra po Mojmíru Maděričovi.“
Jak byste se, Petře, popsal, aby to vystihlo vaši povahu, charakter?
„Introvertní extrovert, cynický romantik? Kdo ví…“
Jak se to projevovalo v dětství?
„Byl jsem spíš zakřiknutý kluk. Když jsem bavil spolužáky, ožil jsem. Také jsem psal různé básničky a povídky a místo učení si žil ve svém světě. Také proto byly potom mé možnosti studia, vzhledem k výsledkům na vysvědčení, značně omezené. Takže po neúspěchu na talentovkách jsem skončil na SOU obchodním a vyučil se prodavačem.“
Z jaké rodiny pocházíte a ke komu jste víc tíhnul?
Proletář by řekl »z dělnické rodiny«. (směje se) Maminka se vyučila soustružnicí, později prodávala v obchodě a táta se vyučil spojovým mechanikem – vše se také stalo nějakým omylem, situací v rodině a podobně. Oba by mohli vystudovat několik vysokých škol. Aspoň tátovi se podařilo po revoluci stát se hudebním novinářem a už předtím se etabloval jako dobrý folkový textař. Také má smysl pro humor a na svém kontě spoustu humorných textů a výstupů na malých scénách…Takže přece jen jsem měl k tátovi blíž.“
Kdysi jste v pořadu 13. komnata mluvil o svých depresích, které začaly právě už v dětství. Jak se dnes cítíte a daří se vám s nimi bojovat?
„Řekl bych, že deprese jsem překonal. Mám docela hezký život a začal jsem si uvědomovat, že bych si toho měl víc vážit a žít naplno.“
Proč jste se tehdy o nich rozhodl promluvit?
„Právě proto, že jsem měl pocit, že už jsem se jich zbavil. Chtěl jsem za tím udělat tečku a třeba i dát naději ostatním, kteří depresemi trpí.“
Loni jste se v médiích uvedl, že jste šťastně zadaný. Trvá to pořád?
„Je začátek roku a zase jednou čas na nějaký nový začátek. (usmívá se) Čili ne, nejsem zadaný, a jestli mě čeká nějaký posun, uvidíme.“
Co je pro vás ve vztahu nejdůležitější a daří se vám to?
„Asi hlavně pohoda, harmonie, abychom si měli co říct a měli k sobě respekt. Nejsem nijak náročný, jen se asi nepotkávám s těmi správnými ženami. Takže ne, nedaří. (směje se) Ale nic nevzdávám.“
Jaký jste tedy parter? Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 3.