Kouzelník Pavel Kožíšek (52): Po Silvestru budu boháč, nebo žebrák!
Je jedním z nejznámějších českých iluzionistů. Ke kouzlení našel cestu už jako náctiletý, od té doby nabral jeho život úplně nový směr. Pavel Kožíšek (52) má na svém kontě řadu ocenění. Od roku 2003 provozuje Divadlo kouzel a nedávno v Praze otevřel i Muzeum fantastických iluzí. S manželkou Lucií, se kterou jsou spolu už 23 let, má dva syny, Matyáše (19) a Jakuba (14). Oba kluci už do tajů kouzel a magie také zasvětil. Jak Pavel stráví konec roku? Co řekl o Davidu Copperfieldovi? A pomohla mu kouzla při seznámení s manželkou?
Jak jste, Pavle, strávil letošní svátky?
„Až do Vánoc jsme hráli náš vánoční pořad Kouzelné Vánoce aneb Já nejsem Ježíšek ale Kožíšek, takže jsem Vánoce prožíval od půlky listopadu dvakrát i třikrát denně. (směje se) Těší mě, že si představení užívají nejen děti, ale také dospělí. Ještě na Štědrý den jsem provázel v Muzeu fantastických iluzí, které máme ve Vodičkově ulici, což mě strašně baví. Vysvětluju návštěvníkům, jak jednotlivé optické klamy fungují, jak si udělat vtipné a zajímavé fotky ve formátových trikových obrazech, to je opravdu moje srdeční záležitost.“
A pak už jste byl na Štědrý večer s rodinou?
„Ano, přesně tak. Dokonce jsme letos zrušili i pracovní nabídky na Silvestra a řekli jsme si s manželkou, že si letos užijeme celé svátky společně doma, jako rodina, v klidu a pohodě.“
Plán na Silvestra je tedy už jasný…
„Ano. Já jsem moc rád, že ještě baví trávit s námi čas i toho staršího, devatenáctiletého syna. Ten mladší vymyslel, že na Silvestra udělá doma velké kasino, takže už to připravuje a pojedeme v těžkém hazardu. Po Silvestru budu tedy buď boháč, nebo žebrák.“ (rozesměje se)
Vzpomenete si na nějaký výjimečný Silvestr ve svém životě?
„Vzpomínám na jeden Silvestr v Japonsku. Musím říct, že nejsem žádný velký piják, ale když jsme tam pili s japonskými přáteli saké, bylo to náročné. Naštěstí ta naše tělesná schránka je asi o něco lepší uzpůsobená než jejich, tak jsem byl rád, že jsem vydržel jako poslední.“ (směje se)
Bilancujete koncem roku?
„Já mám jednu zásadu: Nedávat si žádné předsevzetí. Protože vím, jak by to se mnou dopadlo. A kdybych měl za svoji osobu zbilancovat ten minulý rok, tak mám radost, že se nám zaplaťpánbůh diváci po covidu začali do divadla vracet.“
A do nového roku vstoupíte s čím?
„Slíbili jsme synům, že se ještě podíváme trošku po světě. To chceme využít, dokud s námi ještě chtějí jezdit. A co se týče práce, chceme ještě rozšiřovat Muzeum fantastických iluzí, protože máme zase nové exponáty, tak na to se těším.“
Kluky jste vašemu řemeslu už také naučil?
„Určitě. Ten starší vystupuje, kouzlí, když je potřeba, také svítí, zvučí, je to přece jen rodinné divadlo, takže si vypomáháme a on všechno už umí. Ale jinak by nechtěl vystupovat jako kouzelník, ani se mnou, nicméně v představení Magická esa, kdy já tam procházím vrtulí obrovského ventilátoru nebo třeba střílím kolegyně z děla, tak právě Matyáš tam dělá levitaci náhodně vybrané divačky z publika, která na metr od diváků v plných světlech levituje. Vzpomínám si, že když o tom slyšel Pepa Dvořák, tak říkal, to chci vidět na vlastní oči. Tak jsem ho poprosil, aby mi pokřtil moji novou kouzelnickou sadu, a při té příležitosti se na tohle číslo podíval. A troufám si říct, že se mu to líbilo.“
A co mladší syn?
„Ten taky kouzlí, ale je větší introvert. Spíš vymýšlí s kamarády nějaké filmy a jednou ho asi bude bavit stát spíš za kamerou, zatímco starší syn zase víc inklinuje k herectví. Studuje hereckou konzervatoř.“
Jak jste se vůbec dostal ke kouzlům? Nejen to se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 52.
