Michaela Kuklová (54) musela akutně pod kudlu!
Rakovina, strach, stres, léky na úzkost. Tím vším si prošla jedna z nejznámějších pohádkových princezen Michaela Kuklová (54). Vypadá to ale tak, že utrpení pro herečku nekončí. Před několika dny skončila totiž pod kudlou. Kvůli zánětu lícního nervu ji chytly bolesti, které nešly vydržet, praskla jí žilka v oku, a tak musela zamířit rovnou na pohotovost, kde jí řezali dáseň. A výsledkem byly nejen antibiotika, ale měla tak oteklý obličej, že byla utrápená herečka k nepoznání.
Pomocmaminky
Míša má za sebou opravdu těžké roky. Přesto se ale usmívá, je pozitivní, skoro vždy dobře naladěná a něco z ní vyzařuje. A všimlo si to i její okolí. „Jedním z nejčastějších dotazů je, jak to dělám, že je ze mě cítit tolik pozitivní energie. Myslím si, že všechno je jen otázka pochopení a rozhodnutí. Chci se mít hezky, tak se mám hezky. Taky se celý řídím rčením, chovej se k lidem tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě,“ vysvětlila. Tohle ji naučila její maminka, která byla jejím nejlepším učitelem. Velmi jí pomáhala i v době, kdy Míša odešla od svého partnera, moravského podnikatele Romana Holomka a zůstala s tehdy malým synem sama. „Bez pomoci mojí maminky, která pohlídala, když jsem měla představení, bych se neobešla. Práci jsem omezovala, abych byla mámou, a tak nebylo peněz nazbyt. Musela jsem nám taky vybudovat domov. Vzala jsem si hypotéku, koupila dům a rekonstruovala jej s pomocí jednoho zedníka,“ přiznala. A vypadá to tak, že Míša zdědila sílu právě po své matce. Ta totiž bojovala stejnými zbraněmi, jakými dnes i její dcera. „Každého škarohlída, co se na ni obořil, za chvíli odzbrojila vlídností a veselostí,“ svěřila. Když Míša porazila rakovinu, nebylo to její první vítězství. Před více než deseti lety bojovala s úzkostmi a depresemi a dnes právě toto označuje za souboj o život, ve kterém vyhrála.
Léky na úzkost
Letité strachy, soudy a dluhy kvůli filmu Andělská tvář s bývalým manželem Jiřím Pomeje (†54) ji dohnaly na pokraj zoufalství. Dokonce to vyvrcholilo do takové podoby, že herečka musela vyhledat pomoc odborníků. Sama si už s problémy nevěděla rady. Stres, který prožívala, se už nedal vydržet. „Musela jsem být pár let v psychologické péči, brát léky na úzkost, na spaní. Příroda nás ovšem stvořila geniálně, takže když zrovna soudy proběhly a do dalších jsem měla třeba tři čtvrtě roku pauzu, dařilo se mi potíže vytěsnit, smát se, radovat. Myšlenka, v čem se ocitám, přišla většinou před spaním, prožila jsem další šok, pocitově jsem se propadla až k jádru Země, rozdýchala to a zase pustila z hlavy,“ zavzpomínala na těžké životní období Michaela. Tehdy byla tak paralyzovaná strachem z toho, co bude a co ji čeká, že jí jen potichu tekly slzy, ležela a neměla sílu ani zvednout ruku. „Bylo to totální vyčerpání. Celých deset let jsem se tak cítila. Žila jsem ve strachu o celou svou budoucnost a budoucnost své rodiny,“ vysvětlila. A proto není divu, že onemocněla rakovinou. Kvůli nahromaděným stresům vyústění v šílenou nemoc i čekala. „Nemoc přijde, když nežijete dobře. Všechno, oč nepečujete nebo přetěžujete, odchází dřív. I věci. Proto vás nemoc učí sebelásce. Mně propukla až po skončení všech strastí. To tak bývá…,“ uvědomuje si. To všechno už má naštěstí Michaela za sebou a dokonce dnes děkuje za to, že si tím vším prošla. „Po nemoci a po tom všem si vážím toho, že tady můžu být, vidět, slyšet, chodit, radovat se. Člověk si více uvědomuje, co má a může, neřeší, co nemá a nemůže,“ vysvětlila s pokorou.
Nežije ve strachu - Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 39.