Michaela Pecháčková (18) alias Sid ze seriálu ZOO: Nabídky na rande mi chodí denně!
Už když byla malá, mnozí tipovali, že její cesta povede k herectví. Občas si nějakou roli zahrála, ale tuto profesi začala Michaela Pecháčková (18) brát vážně až krátce před střední. I proto si hvězda seriálu Zoo vybrala konzervatoř, hudebně dramatický obor, a dnes by nevolila jinak. Nyní začíná čtvrtý, maturitní ročník, a i když to s natáčením i divadlem bude náročné skloubit, škola je pro ni číslo jedna. Stejně jako rodina. Po čem Míša touží? Kdo jí je hodně blízký? A jak to má nyní s láskou?
Míšo, hrajete jednu z hlavních rolí v seriálu Zoo. Jak jste se k ní dostala?
„Šla jsem na casting, jen jsem nevěděla, co je to za projekt, věděla jsem jen, že je to do televize Prima. A možná je to dobře, protože kdybych věděla, že je to casting na hlavní roli, tak bych byla možná víc upjatá nebo bych byla víc nervózní. Takhle mi hned druhý den mi volala moje agentka, že to vyšlo, a já jsem tomu vůbec nemohla uvěřit.“ (směje se)
Ještě studujete konzervatoř, dokonce jste začala maturitní ročník. Jak to zvládáte?
„Je to celkem náročné, protože mám školu často až do večera. A předmětů je hodně. Ale i když jsem točila poměrně intenzivně, tak jsem se vždycky snažila do školy přijet i třeba na hodinu. Beru to hodně poctivě, chci si ze školy něco odnést a nechci tam mít špatnou vizitku, že se kvůli natáčení flákám. Naštěstí se to skloubit dá, i když k tomu všemu ještě zkouším v Divadle Broadway. Pak budou představení, tak to bude náročný rok, ale věřím, že ho zvládnu.“
Na Broadwayi budete hrát muzikál Okno mé lásky, který je napsaný podle hitů Petra Jandy. Jsou vám ty písničky blízké?
„Olympic je nejoblíbenější kapela mých rodičů, kteří chodili pořád na jejich koncerty, takže ano. Ale roli, kterou mi nabídl pan producent Oldřich Lichtenberg, jsem vzala vlastně díky náhodě. Vzala jsem si týden na rozmyšlenou, ale pak jsem šla 2. května, v den, kdy má Petr Janda narozeniny, brzy ráno k zubaři. A tam jsem ho ve dveřích potkala. Okamžitě jsem to volala mamce a společně jsme si řekly, že je to znamení, abych to vzala. Byl to prostě osud.“
Jde o muzikál. Jak zvládáte zpěv?
„Od čtyř do deseti let jsem dělala akrobatický rock´n´roll, kde jsem se naučila uvolnit, být bezprostřední. Pak jsem ale už neměla tanečního partnera, a tak jsem začala víc zpívat. Momentálně chodím na zpěv k Iloně Vozničkové, která mě výborně vede.“
Také odmala hrajete. Máte herecký talent v rodině?
„U nás nikdo z rodiny nehrál, jenom děda, a to mu bylo asi jako mě teď. Než šel na vojnu s panem Ladislavem Potměšilem a s panem Václavem Bártou, tak měli divadelní soubor Inklemo. V Divadle Na zábradlí se později poznali s mojí babičkou. Ale pak šel na vojnu a už se k hraní nikdy nevrátil.“
Jak jste se tedy k hraní dostala?
„Když jsem byla malá, tak jsem prý byla hodně klidná a rozumná, co mi říkala mamka. Často jsem také dostávala od lidí bonbóny, prý proto, že jsem roztomilá. (směje se) A všichni mamce říkali, že mě má dát do reklamy, což nechtěla. Až jednou se kousek od nás točily Vratné lahve, tak jsme šly dělat kompars. Já jsem tenkrát jenom seděla v nákupním vozíku. A mamka mi pak vyprávěla, že jí Jan Svěrák říkal, že jsem přesně dítě do filmu. Tak mě zaregistrovala, ale nic si od toho neslibovala.“
Ale vás si začali vybírat?
„Hrála jsem v pár reklamách, pak jsem začala chodit na dramaťák a dostala jsem nějaké maličké role. Za čas jsem se pak znovu setkala s panem Svěrákem, to byl casting na pohádku Tři bratři. Šla jsem na roli Karkulky, ale vybrali někoho jiného. Nakonec mamce zavolali, že by mě chtěli aspoň na malou zpívanou roli Husopasky. A i když jsem tam měla jen jednu větu, tak na mě to natáčení udělala takový dojem, že jsem se do toho hraní od té chvíle zakousla.“
Herectví se začala věnovat i vaše mladší sestra Nikola (11). To díky vám?
„My jsme doma moc nechtěli, aby hrála. Ale ona je jiná než já, jde do všeho po hlavě a je moc šikovná. Začala chodit na herectví a také na castingy. Už třetí, na pohádku Jak si nevzít princeznu, co běžela vloni o Vánocích, jí vyšel. Dospělou princeznu hrála Anička Fialová a Nikča hrála její mladší verzi.“ (usmívá se)
Celý rozhovor čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 38.
