Kryštof Bartoš (30) z Devadesátek: Podruhé jsem se narodil…
Divadlo už dělá pár let, ale lidem se dostal do povědomí především díky seriálu Devadesátky, kde hrál mladého detektiva, poručíka Tomáše Kozáka. Tato role Kryštofa Bartoše (30) vystřelila mezi hvězdy a od té doby je v jednom kole. Jako student byl premiant, čte a píše básně, baví ho historie, ale nebojí se ani práce rukama, o čemž se přesvědčil v Německu, kde pracoval v přístavu. Má dva sourozence, rodiče architekty a momentálně mám novou přítelkyni, o které zatím nechce nic prozradit. Jak to má s láskou? Proč řídí jen, když musí? A na co v životě věří?
Kryštofe, vás znají lidé převážně asi z Devadesátek…
„Je to tak. Sice jsem už hrál, převážně na České televizi, například v sérii Rédl, Metanol nebo Místo zločinu Ostrava, ale byly to opravdu takové malé role. Já vždycky říkám s trochou nadsázky, že do té doby jsem hrál v kriminálkách mrtvolu a vraha a až v Devadesátkách detektiva, což je samozřejmě role mnohem většího rozsahu. A myslím, že jsem měl především velké štěstí, že jsem tu roli dostal.“
Vy si 90. léta nemůžete pamatovat, protože jste byl v té době malý kluk. Zjišťoval jste si kvůli té roli nějaké informace?
„Odmala jsem měl rád historii a moje první knížky byly především encyklopedie. A první věc, kterou jsem vnímal skrze média, bylo 11. září. A když babička říkala – teď jsme ve válce – tak to pro mě, jako pro tehdy devítiletého kluka, bylo vzrušující. Vnímal jsem tu dobu skrze rodiče a babičku, se kterou jsem trávil hodně velkou část dětství. I když jsme byli normálně s rodiči, oni byli ještě mladí, chodili do školy a do práce a tak. (směje se) Ale věděl jsem, kdo je Havel, Zeman, Klaus, věděl jsem, že tady byl dřív komunismus a že to bylo blbý a že teď je to dobrý, protože můžeme jet v létě do Itálie. Asi tak moc jsem se orientoval v situaci. A pamatuju si, že kopeček zmrzliny u nás v Drásově stál 2 koruny.“ (směje se)
V Devadesátkách jste měl řídit auto, ale zmínil jste, že řídíte jenom, když musíte. Proč?
„Když mám při nějakém natáčení řídit, tak je to pro mě největší trest. Sice řidičák mám, udělal jsem ho bez problému v osmnácti, ale čtrnáct dní potom jsme s mámou jeli z vánočního nákupu, myslím, že to bylo 21.12 2012, podle Mayského kalendáře měl skončit svět, a ten můj málem skončil. V protisměru jelo rychle auto s dálkovými světly, já jsem se ho lekl a dostal jsem smyk. Dupl jsem na brzdu, takže jsem úplně ztratil kontrolu nad autem a my jsme se s tím vánočním nákupem, kufrem plným jídla a pití, převrátili na střechu a spadli do koryta potoka. Křičeli jsme, pak jsme zjistili, že jsme naživu, tak jsme se začali hrozně smát. Opravdu jsem se podruhé narodil. Naštěstí se ani jednomu z nás vůbec nic nestalo. Ale od té doby řídím jenom, když jako herec musím.“
A v Devadesátkách jste musel…
„Ano, a od Ondry Sokola jsem dostal přezdívku Hepnarka, protože jsem s námi tím starým žigulíkem sjel málem do Orlíku. (směje se) A poměrně nedávno jsem měl karambol i v divadle. V jednom představení řídím motorku na jevišti, které je docela malé, a mně se na té motorce něco skříplo, a jak jsem jel přes jeviště a měl jsem zastavit vpředu nad diváky, tak jsem nezastavil a na té motorce jsem proletěl nad diváky, rozrazil jsem dveře do foyer a tam jsem se vysekal. A to taky musím zaklepat, že se nic nestalo.“
Jak to dopadlo?
„No, co chcete dělat, když s motorkou sletíte z jeviště, ale musíte to dohrát? Tak jsem jenom zařval zpátky na jeviště: Ty krávo! Vyběhl jsem zpátky a dohráli jsme scénu. Kolegové měli záchvat smíchu, když zjistili, že jsem naživu, ale já jsem měl adrenalin vystřelený úplně někam do výšin. Od té doby mi v divadle říkají Kaskadér nebo Aviatik.“ (směje se)
Než jste přišel k divadlu, prý jste vyzkoušel řadu povolání. Dokonce jste pracoval v Německu v přístavu. Jak jste se tam ocitl?
„To bylo po gymplu, kdy jsem se hodně poflakoval s kapelou a kamarády po Brně. Našel jsem si holku, Němku, a spolu jsme se přestěhovali do Hamburku, posléze do Brém, kde jsem pracoval v přístavu. Pak jsme se vrátili do Prahy, ale naše cesty se rozešly. Já jsem šel na DAMU, protože jsem zjistil, že herectví je to, co chci dělat.“
S dívkou z Německa jste se rozešli. Teď máte přítelkyni?
Nejen to se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 28.