Martina Hudečková (58): Dokážu urazit samu sebe!
Miluje humor a legraci si dokáže udělat i sama ze sebe. Herečka Martina Hudečková (58), kterou můžete znát například z »primáckého« seriálu ZOO, kde hraje vedoucí infocentra Evu Uhlířovou, je zkrátka typ člověka, který humor k životu potřebuje. V soukromí Martina žila téměř deset let se známým režisérem Jurajem Herzem (+83). Když před čtyřmi lety zemřel, jeho odchod ji velmi zasáhl. V čem si Martina nejvíc rozumí se svou blízkou kamarádkou s Halinou Pawlowskou (67)? Proč ji nedokáže nikdo urazit? A které místo je jejímu srdci blízké?
Martino, v seriálu ZOO hrajete s Halinou Pawlowskou hašteřivé kolegyně z infocentra. V reálném životě jste velké přítelkyně. Vzpomenete, kdy jste se poprvé setkaly?
„Halina je přesně ten případ kamarádky, která vtančila do mého života, dalo by se říct. No, vtančila, jako kankán či tango, něco mezi těmito tanci. Možná passo doble. Ale bohužel musím říct, že zcela rozhodně už dávno.“ (směje se)
V čem si jako kamarádky nejvíc rozumíte?
„My si obě rády děláme legraci samy ze sebe. Ať se to okolnímu světu líbí, či někdy ani moc nelíbí. Protože je naštván, že nás nemůže urazit. Když se napřed urazíme samy, to je pak těžký někoho urazit. (rozesměje se) A myslím si, že tohle heslo nám vychází a v tom si rozumíme.“
Nedávno jste byla hostem i na křtu Halininy zatím poslední knížky Zájezd snů. Čtete její knihy?
„Já se rovnou přiznám, že je nemusím číst, protože já s Halinou často a hrozně ráda mluvím. Takže její názory, příhody a vtipné záležitosti znám především naživo, což je tedy nezaměnitelné. (směje se) Ale samozřejmě, že čtu její knihy, ale když to slyším nejdřív od Haliny, tak se mi to potom líbí ještě víc.“
Každopádně je o vás známo, že obecně knihy čtete velmi ráda. To stále platí?
„Ano, já jsem velká čtenářka, víceméně nedělám nic jiného, než čtu. (rozesměje se) Když byl covid, tak jsem dávala naprosto běžně jednu knížku denně. Když jsem nehrála, nezkoušela, nedabovala, to se mi to četlo. (směje se) Miluju detektivky, thrillery a psychologické romány, nemusím moc scifi , ale čtu i Vlastu Javořickou, když na to přijde a přijedu na chalupu. Čtu klasiku, miluju sestry Brontëovy, strašně ráda mám Scotta Fitzgeralda a Ernesta Hemingwaye a také Johna Steinbecka.“
Spousta známých tváří vydává svoje knihy. Nechystáte také jednu coby autorka?
„Ne, to určitě ne. Nikdy mě to nenapadlo, protože si nemyslím, že to, co já bych chtěla říct nahlas, by mělo být v knize.“ (směje se)
Ve škole vám slohy ale asi šly, viďte?
„Vždycky jsem měla absolutní jedničku několikrát podtrženou. Na devítiletce jsem v češtině excelovala, dalo by se říct. Ale napsat knihu si netroufám.“
Je tu léto a s ním prázdniny. Jak tohle období strávíte?
„Na to už jsem v podstatě odpověděla tím mým čtením. Já strašně ráda čtu, ať jsem doma, v hotelu, v autě bohužel nemůžu, tam se mi dělá špatně, ale na cestách nebo na chalupě. A právě na chalupě doufám, že budu v létě hodně a s přáteli, takovou divadelní skupinkou, pak i v Chorvatsku, to je odpočinková dovolená, takže tam to opět zavání četbou a trošku pohybem.“
Knížky ale asi občas na té chalupě vyměníte za rukavice a hlínu, nebo ne?
„Nejsem typický zahrádkář. Třeba záhonky mi odjakživa naháněly hrůzu. Já mám ráda volně rostoucí trsy květin, co se nejlépe samy vysadí nebo se potom nasadí jinam, tak to jo. Tu a tam keřík. A tráva, mrcha, roste pořád a krtek, druhá mrcha, ten mi tam hospodaří taky celé léto. (směje se) Takže na chalupě je pořád co dělat.“
A co kutilství, třeba něco přitlouct nebo tak?
„Toho já se nebojím. Jeden kamarád se mi směje, že hřebík je můj miláček. Ano, hřebík je můj přítel a miláček. Tam, kde by se mělo vrtat, u mě to spraví hřebíček.“ (rozesměje se)
Více z rozhovoru čtěte v Aha! pro ženy číslo 26-27.