Vendula Pizingerová bilancuje 15 let po smrti Karla Svobody (†68)...
Tolik bolesti a různých překážek, které jí osud postavil do cesty, by jiného srazilo na kolena. Ale Vendula Pizingerová (49) se zlomit nenechala. Nejdřív jí leukemie vzala dceru Klárku (†4), před patnácti lety se zastřelil manžel Karel Svoboda (†68). Synovi Jakubovi (16) byl tehdy pouhý rok a půl. Musela čelit mnoha útokům, prošla si dalším rozvodem… Až před pár lety našla opravdové štěstí. Syn Josífek (1) jí opět naučil žít...
Opravdové štěstí našla těsně před padesátkou. Vendula Pizingerová zkusila v životě opravdu hodně. Nikdy však nepřestala věřit na dobré konce. „Život mi zase běží tak, jak před lety, kdy se narodil Jakub. A tak je dobře si vzpomenout a žít zase jen tady a teď. Jsem šťastná,“ přiznala Pizingerová, kterou od pádu na dno zachránila její povaha. Je totiž věčná optimistka. „Snažím se, i když není každý den posvícení, dívat se na život a věci, které přináší, pozitivně. Někdy je to dřina,“ svěřila. Možná za její sílou vězí výchova. Rodiče na ni byli přísní, naučili ji držet slovo a chodit všude čas. Vendula ale tvrdí, že přísná výchova se na ní podepsala i jinak. Maminka k ní byla až přehnaně kritická a skoro za nic ji nechválila. „Měla jsem strašně nabourané sebevědomí,“ přiznala. Ale právě to ji paradoxně nakoplo k tomu, aby založila charitu. „Díky charitě jsem zjistila, že mě někdo potřebuje. Že dělám něco, co má smysl a co někdo ocení,“ vysvětlila. A ze všeho nejvíc ji potřebují její dvě děti.
Bratrská láska
Když se před patnácti lety zastřelil její manžel skladatel Karel Svoboda (†68), Kubovi ještě nebyly ani dva roky. Potřeboval cítit blízkost matky více než kdykoliv před tím. A ta pro něj musela být silná! Nejvíce ji dnes s odstupem času mrzí, že se s ní ani se synem Karel nerozloučil. „Je to patnáct let, co už spolu nemůžeme mluvit, smát se nebo jen tak zavřít oči a snít. Bylo řečeno mnohé za těch 15 let. Skutečností však zůstává, že zmizel bez rozloučení, beze slova promiň. Dnes mám úplně jiný život a za těch 15 let bylo turbulencí! Jsem šťastná už. A mám tady Jakuba,“ napsala skrytou výčitku na sociální sítě Vendula. Karlovi sice už odpustila, ale když se v roce 2007 odehrála tragédie, neměla ani tušení, jak to zvládne. Zhroutil se jí svět. Napadlo ji vyhledat psychologickou pomoc, jenže Kuba byl tehdy ještě příliš malý. „Vše si jednou řekneme, až dospěje,“ řekla si tehdy matka, které dnes dělá radost, že si její prvorozený syn začíná rozumět s malým bráškou Josífkem. „Velký a malý. Josef a Jakub. Bratři. Každý z trochu jiné líhne, ale přesto bratři. Kam asi budou směrovat jejich kroky? Josífek už začíná být pro Kubu trochu zajímavější parťák. Každopádně malý už se naučil říkat Kuba a křičí na něj pod schody do jeho pokoje,“ svěřila se smíchem. Žít s cejchem po mrtvém otci Jakub nemá lehké. Už jen to, že ho s ním pořád srovnávají. Okolí je přesvědčeno, že zdědil talent ke skládání a že musí hrát na klavír. Jeho matka je ale trpělivá a do ničeho syna nenutí. „Není kam spěchat. Kuba umí hrát na piano, ale do ničeho ho netlačím. Stačí, co si častokrát vyslechl od ostatních: Taky budeš jako táta hrát a skládat? To mu nedělalo dobře. Má v sobě spoustu rozporů,“ přiznala Pizingerová s tím, že Jakub si jde vlastní cestou a studuje veterinu.
Citlivá ranařka? Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 6.
