Štěpánka Haničincová (†68) - Roky ji trápily deprese!
Těm nejmenším dělala radost, sama ale šťastné dětství neměla. Štěpánka Haničincová (†68) doma zažívala peklo se svým otcem, kterého ovládal démon alkohol. Když při tragické nehodě zemřel její mladší bratr, poznamenalo ji to na celý život. Slavná herečka a moderátorka, která byla idolem několika generací dětí, se pak léta prala s psychickými problémy, ke kterým přispěly také partnerské nesnáze a útoky ze strany minulého režimu…
Budoucí herečka se narodila jako Štěpánka Hubáčková 30. září 1931 v malé vesničce Kvíčovice u Domažlic. Dětství ale prožila v Heřmanově Městci. Už odmalička milovala pohádky. K jejich šťastným koncům utíkala ve chvílích, kdy její otec doma vyváděl pod vlivem alkoholu. Když byl opilý, mlátil maminku i děti. Když později Štěpánčin o čtyři roky mladší bratr Josef tragicky umřel při náhodném výbuchu granátu, maminka se z příšerné situace nemohla vzpamatovat, a dokonce se pokusila o sebevraždu. Štěpánce se zhroutil svět. Měla nastoupit na střední školu a oporu v rodině potřebovala více než kdykoliv před tím. Světýlko naděje přece jen nakonec svitlo, když se matka rozvedla a odstěhovaly se do Děčína. Štěpánka nastoupila na vyšší školu hospodářskou, kde se dostala i k herectví, po němž toužila.
Hraní jí nešlo
Už jako malá milovala divadlo, a když šla na návštěvu k dědečkovi, její touha se ještě umocnila. „Můj dědeček byl vetešník. Měl na dvoře spoustu krásného nábytku. A to mě inspirovalo k tomu, že jsem začala hrát divadlo,“ svěřila v jednom z rozhovorů Haničincová. Na škole ji v tom podpořil její profesor, který byl zarytý ochotník. „Založil divadlo a já jsem byla jedna z prvních, kterou si vybral,“ přiznala Štěpánka, která se v polovině 40. let zahrála hlavní roli princezny Pampelišky ve stejnojmenné hře. Jejím snem bylo studovat divadelní fakultu, ale maminka chtěla, aby si našla pořádné zaměstnání a hraní měla jen jako koníček. Štěpánka tedy zprvu poslechla a v roce 1950 začala pracovat na ministerstvu zahraničních věcí jako korespondentka. Divadla se ale nevzdala. Po roce se přece jen přihlásila na DAMU a zkoušky udělala. Jenže to netušila, že na DAMU štěstí na ni nečeká. Tehdy se totiž na škole vyučovala spíše technika hraní, a to Štěpánku nebavilo. „Ona byla typ herce, který chtěl sdělovat příběh skrz emoce, a proto tam nebyla šťastná,“ vysvětlil její kolega, dramaturg Jiří Chalupa. Problémy se studiem se u ní hromadily, až jí profesoři doporučili, aby přestoupila na dramaturgii. „Zpočátku ji to mrzelo, chtěla být herečkou, ale nakonec udělala dobře, že to přijala. Ona vždy byla z části herečka, z části dramaturgyně a z části autorka,“ vysvětlil Chalupa. DAMU v jejím životě měla ale i jiný význam, poznala zde svoji první velkou lásku.
Jak zemřela? Nejen to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 4.
