Marek Němec (40): Baví mě překonávat své hranice!
Narodil se a vyrůstal v Chebu, kde prožil i velmi bujará léta. Později se Marek Němec (40), známý jako doktor Hofbauer z Modrého kódu, rozhodl odejít do Prahy. Vystudoval DAMU a byla to zřejmě dobrá volba. Nejen, že se stal vyhledávaným hercem i divadelním režisérem, ale na studiích potkal i svoji životní lásku. Byla jí o dva roky starší spolužačka Johana Součková, se kterou se posléze vzali. Mají spolu dvě děti, Matěje (10) a Rozárku (6). Marka v roli lékaře můžete nyní vídat v novém primáckém seriálu z vojenského prostředí 1. MISE.
Marku, hrajete doktora, jak vám ale sedí vojenské prostředí?
„Mně to sedí náramně, protože já se toho ani netknu. (rozesměje se) Držím se zuby nehty svého ševcovského řemesla a jsem tam opravdu pořád ten stejný doktor Hofbauer. Asi mi už zbyde až do konce života.“ (směje se)
Vy jste ročník, který už vojnu nezažil, viďte?
„Ne, nezažil. Když jsem skončil vysokou, byl to první rok, kdy se vojna zrušila. Jsem ale rád, protože jsem tím jednak intelektuálně pohrdal, a jednak jsem nebyl ani tím vojáčkem, že bych si lepil letadélka a považoval se za někoho, kdo se má plazit a na někoho řvát. A zároveň situace ve světě ještě nevypadala tak nebezpečně. Pak přišly útoky 11. září, kdy si člověk řekl: Tak hele, ono bude potřeba minimálně řešit otázku, jestli by člověk nasadil svůj život na ochranu vlasti, ať už si pod tím představíme cokoliv. A to je potom už jiná. Ale jinak jsem nikdy netíhnul k tomu být vojákem.“
Co se ale týká disciplíny, tvrdé dřiny, třeba i ve sportu, to je vám blízké?
„Řekl bych, že ne. Jsem spíš na krátké tratě, ale baví mě překonávat nějaké svoje hranice, to ano. V souvislosti s novým seriálem: když jsem ho začal točit, věděl jsem, že toho bude hodně a že tam budu muset být často. A v ten moment jsem si uvědomil, že se musím přepnout trochu na sportovní režim. Že už neobstojím s tím, že bych se někde po představení veselil do rána a pak šel rovnou na natáčení. Takže se zatnutými půlkami jsem se snažil zvítězit nad divadelní zvlčilostí, a to se mi asi podařilo.“
Zůstaňme ještě u vaší role doktora. Stalo se vám, že se vás skuteční lékaři zeptali, jak byste co léčil?
„Ne, to ne. Naposledy jsem byl na kolonoskopii a gastroskopii a neptali se. Ptal jsem se já. (směje se) Ale stalo se mi, že jsem už mohl někomu pomoct a snažil se diagnostikovat nějaké poranění, třeba u svého táty, a to jsem konzultoval s doktorem. V tu dobu měl táta zlomená tři žebra, ležel v posteli a dostal záchvat smíchu a říkal o mně: On si snad debil myslí, že je opravdu doktor. (rozesměje se) Ale samozřejmě mám díky té roli i pár přátel mezi lékaři a co si budeme povídat, to se hodí.“ (směje se)
Kromě herectví se věnujete i divadelní režii a nedávno jste založil divadlo Terminus. Co vás k tomu přivedlo?
„Divadlo vzniklo zhruba v době, kdy se objevily první zmínky o koronaviru v Číně. Název divadla vychází z výjimečné inscenace uvedené v Divadle v Celetné, kterou se mi, myslím, podařilo udělat pěkně. Je to dvouhodinová veršovaná nádherná báseň, ve které excelují Bára Lukešová, Láďa Hampl a Tereza Rumlová, a jsou to nebývalé herecké výkony. Je to takový Tarantino se Shakespearem. A tam jsme si právě s partou nadšenců řekli, že budeme hledat texty, které jsou jedinečné a které by si zasloužily ucho a oko diváka. Že budeme dělat divadlo po svém. A tak vzniklo divadlo ve vodárenské věži na Letné. Ale pak to trošičku zamrzlo lockdownem a uvidíme, jak se vše bude dál vyvíjet. Mimo to mě čeká od září režírování v Ungeltu, na to se taky těším.“
Divadlo jste založil i s vaší ženou Johanou, která je dramaturgyní, dáte na její názor? To amnohem více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 35.
