Nina Divíšková (†84) zemřela minulý týden - Nemoc jí ničila osobnost!
Prožili spolu katastrofy i radosti a nyní na všechno zůstal sám. Jan Kačer (84) před týdnem ztratil svoji milovanou ženu Ninu Divíškovou (†84). Celá léta o manželku herec pečoval a trpělivě snášel následky nemoci, která ji ničila. Sám bojoval se zdravotními problémy a už několikrát byl přesvědčený, že ten, kdo umírá, jen právě on. Nakonec byla jeho životní láska první, kdo odešel na věčnost…
Divíšková skonala nečekaně před týdnem v pondělí. „Zemřela dnes po poledni, příčinu smrti zatím neznám, teprve ji bude určovat koroner,“ řekl těsně poté zdrcený Kačer. Právě on o svoji ženu láskyplně pečoval v její nemoci. Nikdy nepotvrdil, že Ninu ničí Alzheimerova nemoc, ale příznaky, které častokrát u své ženy popsal, tuhle chorobu připomínaly. „Nesnáším tu nemoc. Mám čím dál víc Ninu rád. Čím je hubenější, tím víc ji mám rád. Ale projevy nemoci, sobecké výkřiky a poroučení: Dej mně pivo, dej mně cigaretu! A jak se opakuje, jak zapomíná... To mě tak neobyčejně se*e, že na ni někdy i řvu,“ popsal tehdy herec a režisér zdravotní problémy své ženy, která se kvůli nemoci naposledy objevila ve filmu před pěti lety. Neopustil by ji za nic na světě, přestože to s ní bylo častokrát těžké. Ale vracel jí jen lásku, kterou Divíšková dávala Kačerovi po celý život. „Moje žena mě nikdy nenechala padnout. I když doma nebylo pomalu na chleba, stála při mně. Byla to nelehká doba, ale dokázali jsme ji překonat,“ přiznal.
Neměli na jídlo
Kačer s Divíškovou to neměli vždy v životě snadné. Byly chvíle, kdy si opravdu sáhli až na dno. Přesto jeden vedle druhého věrně stáli celých šedesát let a vychovali společně tři dcery. Nerozdělila je ani chudoba, která je jistou dobu postihla. Když se před lety přestěhovali do Prahy, neměli nejen na jídlo, ale ani kde bydlet. „Kdo netočil film nebo nebyl v televizi, moc peněz neměl. Navíc sehnat v Praze byt bylo nemožné. První roky jsme přespávali v zákulisí zabalení do horizontu,“ zavzpomínala Divíšková kdysi v jednom z rozhovorů. Nejhorší však pro ni bylo, když přišla o rodinu. „Nejtěžší byli úmrtí mých rodičů, především tatínka, který odešel nečekaně a kterého jsem velmi milovala. A hrozná byla válka, zahynuli nám tam blízcí a příbuzní. Přišli jsme o majetek. Přesto jsem prožila krásný život. Až jednou budu odcházet z tohoto světa, chci říct to, co moje babička, když umírala: Děkuji za všechno, i za bolest,“ svěřila Divíšková. Rodina pro oba byla vždycky to nejdůležitější. „Jsme oba staří. Stáří a hlavně bezmoc, kterou někdy přináší, je strašně těžká věc pro toho člověka i pro okolí, pro mě a pro Adélku, naši nejmladší dceru, která s rodinou žije v tomto domě, a velká část péče je na ní,“ potvrdil Kačer.
O zdravotních problémech a péči rodiny čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 26.
