Detektiv ze Zločinů Velké Prahy Denis Šafařík (26): Jsem trémista!
Momentálně ho můžete vídat v detektivních příbězích České televize Zločiny Velké Prahy, kde hraje začínajícího policejního agenta. A i když tato role je pro herce Denise Šafaříka (26) zatím největší zkušeností, na svém kontě už pár rolí má. Kromě toho stihl odjet na pár let do zahraničí a uklízet třeba v hotelu. Co se týká soukromí, už nějakou dobu je šťastně zadaný, ale svou lásku si před veřejnosti chrání. Proč musel skončit s tancem? A jak to má s trémou?
Denisi, známý jste například i z pohádky Kouzelník Žito, kde jste měl hlavní roli, přesto, jsou právě Zločiny vaší dosud největší zkušeností?
„Ano. Točily se tři čtvrtě roku. Dalo to zabrat a já jsem se mnohému přiučil. Pracoval jsem se skvělými lidmi, kteří mě bohatě inspirovali.“
Jak byste popsal vaši postavu policejního agenta Martina Nováčka?
„Martin je vesměs hodný, dospívající muž. Snaží se uspět jako „detektiv“, a i když mu to jeho nadřízený Budík někdy komplikuje, tak se nevzdává. Jeho zapálení do práce začne brzy přinášet úspěch a postupně si získá respekt a sympatie. Bohužel je tak trochu sám proti sobě, když se zamiluje do dcery inspektora Budíka a zkomplikuje si život.“
Má Denis s Martinem něco společného?
„Oba jsme drobní, ambiciózní, občas se oba bojíme a nikdy se nevzdáváme. Martin je ale větší introvert a někdy by se měl ozvat, když mu někdo křivdí.“
Jak vás přijali starší zkušenější kolegové, jako jsou Jiří Langmajer nebo Jaroslav Plesl?
„Všichni to jsou velcí profesionálové a přijali mě ihned. Vzájemně jsme se respektovali jako kolegové a s některými jsme se stali přáteli.“
Měl jste před nimi trému?
„První den ano. Jsem trémista a zprvu se v novém kolektivu stydím. Když jsem pak Jirku a Jardu více poznal, uvolnil jsem se a pak už byla jen legrace.“
Už se vám po prvních dílech začaly hrnout nabídky k seznámení?
„Budu upřímný. Ani jedna nabídka.“ (usmívá se)
Povězte, Denisi, o svém dětství? Na co nejraději vzpomínáte?
„Moje dětství bylo krásné. Byl jsem dost vytížené dítě a neměl jsem příliš času na dovádění s kamarády. Ale nikdy mi to nevadilo. Rád vzpomínám na prázdniny trávené ve Dvoře Králové, tam bylo vždycky krásně.“
Nějakou dobu jste se věnoval i baletu a klasickému tanci…
„Ano. Šestou a sedmou třídu jsem chodil na taneční konzervatoř v Praze. K tanci jsem měl blízko od první třídy. Dnes už tak pohybově zdatný nejsem, ale občas si doma zatancuju jen tak pro radost.“
Přišly ale zdravotní problémy a vy jste s tím musel skončit…
„Přetrhal jsem si nějaké úpony v oblasti kyčelní, dostal se mi tam zánět a půl roku jsem strávil o berlích a po doktorech. Myslím, že jsem své tělo tenkrát přetížil. Bylo to smutné, ale brzy jsem se otrkal a život šel dál.“
Co dělal dyž pobýval v USA? To se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 9.