Zemřela herečka Jana Andresíková (†79) - Její život byl plný hrůzných událostí!
Odešla s nesplněným přáním. Prožila utrpení, nespočet operací, v těle měla zlámanou snad každou kost, probrala se z klinické smrti, a přestože byly bolesti její každodenní součástí, nevzdávala to a snažila se žít dál. Nezlomily ji ani životní peripetie, které vedla s rodinou. Jenže legendární čarodějnice z Arabely Jana Andresíková (†79) svůj boj bohužel před několika dny prohrála. Její oslabené tělo nedokázalo vzdorovat zákeřnému koronaviru.
Tragická smrt
Jana se sice vrátila do života, snažila se deprese zahánět prací a udržet je pod kontrolou. Jenže pak přišla další tragédie a démon se opět dostal na světlo. V devadesátých letech si přece jen našla mužského, ze kterého se ale vyklubal tyran. Kontroloval každý její pohyb. Jana se bála vyjít i na zahradu a propadla depresím. Psychicky ji mučil. A pak se jednoho dne vedle v pokoji téměř před jejíma očima zastřelil. S tím si už ale herečka neporadila sama a musela vyhledat odbornou pomoc. „Po smrti svého muže jsem se opravdu zhroutila. Stalo se, že jsem opravdu viděla různé věci a nebyla to pravda. Velmi brzy jsem ale pochopila, že takhle bych zahynula, a tak jsem se proti tomu začala bránit,“ přiznala. Kromě psychických ran se však na ní podepsala i řada těch fyzických. Andresíková prožila několik bouraček, ale po té největší to vypadalo, že skončí na vozíku. Neštěstí se stalo v době, kdy svoji dceru svěřila do péče rodičů, kteří bydleli na Moravě. Přes týden se o ni starali a na víkendy jezdila z práce utahaná Andresíková za ní. „Jednu sobotu jsem ale nedojela. Auto se několikrát přetočilo a já si kromě žeber nalomila bederní páteř dva obratle a krční. Lékaři mi tehdy řekli, že už nebudu chodit,“ svěřila. Vypadalo to s ní opravdu bídně. Jenže její nezlomná povaha a odhodlání jí pomohly opět se na nohy postavit. „Vidíte, chodím! Já totiž nesnáším, když se řekne, že to nejde!“ Poctivě jsem cvičila i několikrát denně, celé hodiny a cvičím dodnes. A jen díky tomu chodím,“ vysvětlila.
Samý drát a kov
Také před patnácti lety Andresíková unikla hrobníkovi z lopaty. Upadla doma na podlaze a při pádu si rozdrtila obě ramena, polámala ruce a poranila nohu. „Šla jsem přes práh a brnkla jsem o něj nohou. Letěla jsem a narazila hlavou do křesla. Když jsem chtěla telefonovat, zjistila jsem, že tu ruku vlastně nemám,“ vysvětlila. Dlouhé měsíce ji kousek po kousku dávali lékaři dohromady. Doslova ji sešroubovali. „Šíleně to bolelo. Celé měsíce jsem se nevyspala a jen čekala, až ty hřeby ze mě vytáhnou,“ svěřila tehdy. Tím ale bolesti neskončily. Musela totiž hned na další dvě operace. U jedné jí museli vyměnit na ruce kloub a u druhé dostala nové hřeby do ramene. Bála se tehdy, že operace nepřežije. Kdysi totiž prožila klinickou smrt. „Mám špatnou srážlivost krve a každá narkóza u mě představuje riziko,“ vysvětlila svoje obavy. I přes tohle všechno se snažila dál plnohodnotně žít a brala rány osudu tak, jak přicházely. „Jsem samý kov, samý drát a primář řekl, že už to lepší nebude. Ale já to zvládnu, tak jako každou přehršel hrůzy,“ dodala se smíchem. S čím se však nedokázala srovnat, bylo velké nedorozumění s rodinou. Andresíková tvrdila, že ji dcera přemluvila, aby koupila barák poblíž ní u Mělníka a odstěhovala se tam. Jenže když tak udělala, rodina se prý na ni vykašlala. „Je to největší zklamání mého života. Chovají se ke mně jako cizí lidé a já nevím proč. Je to strašně ubíjející. Bolí to. Nejhorší je ta samota. Na tu jsem nikdy nebyla zvyklá,“ posteskla si herečka.
Spor o miliony - o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 44.
