Miluše Bittnerová (42) o nedávné operaci, dceři, rozpadu manželství a lásce...
Když se Miluši Bittnerové (42) rozpadlo manželství s Lukášem po sedmnácti letech společného soužití, nový partner bylo to poslední, na co myslela. Smířila se i s tím, že nejspíš nebude mít děti. Život šel ale dál a herečka a moderátorka potkala novou lásku, Reného (46). Po krátké známosti otěhotněla a ještě před narozením dcery Elisabeth (11 měsíců) se stihli vzít. Co ji velmi ranilo? A co řekla o svém nynějším manželovi?
Před začátkem prázdnin vás čekala operace, to kvůli bolavému kolenu?
„Ano, koleno je odoperované, meniskus srovnaný, čéška zabroušená, ale stalo se, že odešla čéška i na druhém koleni, takže mě někdy v září čeká ještě jedna operace. Ale mám úžasného pana doktora Freie, takže nyní rehabilituji a de facto můžu všechno. Mám radost, že budu moci nosit i podpatky, protože to vypadalo, že už je nikdy neobuji.“
Meniskus vás začal zlobit už v těhotenství…
„Přesně tak. Ta bolest se stupňovala, takže nezbylo nic jiného než nasednout na vozík a prožít na něm poslední tři měsíce těhotenství. Pak jsem porodila a hodně pomohlo, že jsem v porodnici nechala nadváhu. Čekalo se, až se dám dohromady, pak do toho přišel koronavirus… ale už je to za mnou a jsem nadšená.“
Jak to snášela dcera, když byla od maminky, zatímco jste byla na operaci?
„Já jsem šla po operaci druhý den domů, takže to nebylo na dlouho. Předtím jsem zrušila téměř veškerou práci, protože mi bylo řečeno, že tak tři týdny to na chození nebude. Dostala jsem dvě berle, ale po třech dnech jsem už mohla relativně aspoň o jedné berli chodit, nějak to šlo. Takže to byla strašně rychlá rekonvalescence. A dcera to snášela výborně. Můj manžel se o ni od začátku stará stejně jako já. My se u ní v péči často střídáme. Sice jsem ji kojila, ale mléko jsem jí odstříkávala, tak se to zvládlo.“
To se vám asi lépe odchází i do práce, když víte, že bude s tatínkem v pohodě…
„To ano, vím, že u něj bude absolutně v pořádku. Že budou lumpačit, on si s ní dovolí daleko víc než já. Zjistila jsem, že jsem docela úzkostlivá, což mě překvapilo, protože já jsem jinak bývala vždycky cynik, ale teď, když třeba spadne, tak ani nedýchám. Najednou jsem v sobě objevila vlastnosti, o kterých jsem si ani nemyslela, že mám.“
Po jaké době jste se vracela do práce?
„Do rádia Frekvence 1 jsem se vrátila asi po čtrnácti dnech, protože ho mám blízko bydliště, a ta změna byla fajn, udržovalo mi to mozek v činnosti. (směje se) Všem jsem v rádiu řekla, co dělá Betynka, a zase jsem se rychle vrátila domů. Do divadla jsem nastoupila začátkem roku, ale jen na chvíli, protože začala epidemie a naplno se snad začne od září, ale nemíním se vrátit na plný úvazek, chci se dceři věnovat.“
Máte pro ni chůvu?
„To bohužel ne. Manžel rodiče nemá a já mám maminku až v Hořicích, což je sto kilometrů odsud. Ale líbilo by se mi, kdyby si v budoucnu, třeba jednou týdně, šla pohrát s dětmi. Má ráda muziku a je společenská, myslím, že je velký extrovert. Ale uvidíme.“
Prozradíte, jak jste se seznámila s Betynčiným tatínkem a vaším nynějším manželem?
„Je z reklamní agentury, dělají různé akce a já jsem jim jednu akci moderovala a připravovala i dramaturgicky, a tak jsme se seznámili. Přesně jak se říká: Co je v domě, není pro mě!“
Ten impuls přišel od něj, nebo od vás?
„To se nedá říct, protože my jsme si hrozně sedli jako kamarádi. Dělali jsme si ze sebe legraci, kterou si děláme doteď. Někdy tak ostrou, až děsíme lidi kolem sebe. (rozesměje se) To je ten mužský a ženský svět. A musím se přiznat, že až teď mi začíná připadat, že nerozumím mužskému světu. Tam mám aspoň co zkoumat.“
Přišel váš nynější manžel, tehdy ještě partner, ve chvíli, kdy jste si po vašem rozvodu říkala, že další muž třeba už nebude?
„To ne, bylo to spíš tak, že já jsem byla velmi raněná, že to předchozí manželství nevyšlo. Vdávala jsem se s tím, že s Lukášem zestárneme, a je to hrozně divné, že ač nejsem naivní, tak v tomhle jsem hrozně naivní byla. A troufám si říct, že i pro mého bývalého manžela to byla rána. A to poslední bylo, že bych hledala někoho nového. Říkala jsem si, jestli bude nějaký chlap, bude, jestli bude rodina, tak to mě moc, přiznám se, nebralo. Byla jsem skoro přesvědčená, že děti mít ani nebudu. Ale pak přišel můj nynější muž a řekli jsme si, že to zkusíme, a do měsíce bylo dítě na cestě. To jsme spolu teprve začali žít. Byl to mazec.“
V čem byla ještě naivní, zda věří na osud a mnohé další se dovíte v další části rozhovoru v tištěném Aha! pro ženy číslo 35.
