Bud Spencer (+86) a Terence Hill (80): Naše násilí bylo legrační!
Vytvořili nezapomenutelnou dvojici. Na rány pěstí dobráckého hromotluka Buda Spencera (+86) a pomněnkově modré oči jeho parťáka Terence Hilla (80) se filmoví fanoušci všech generací rádi dívají i dnes. A dodnes se při sledování scén z jejich spaghetti westernů s chutí zasmějí…
snímku Bůh odpouští, já ne!. Herec, který měl původně hrát, si zlomil nohu. Oslovili tedy Hilla. Na jejich první setkání Bud vzpomínal: „Seděl jsem tam a připravoval se na svou roli. Náhle přede mnou stanul Terence a představil se: „Ahoj, jsem Mario, jsem rád, že tě poznávám …“ Posadil se vedle mě a společně jsme prošli několik scén. Zdvořilý, přátelský a skromný člověk.“ Vzniklo mezi nimi přátelství. „Když jsme byli tak odlišní, neměli jsme vůči sobě žádnou žárlivost ani závist. Naopak mezi námi byla velká úcta. Oba jsme měli velmi běžný soukromý život a úspěch nezkazil naši mysl ani chování,“dodal Spencer.
Sportovec i muzikant
Na svět přišel Carlo Pedersoli (pozdější Bud Spencer) 31. října 1929 v Neapoli jako šestikilový a bezmála šedesáticentimetrový cvalík. Jeho otec patřil k zámožným průmyslníkům, svou profesní dráhu měly tedy hoch naplánovanou. Nakonec bylo vše jinak. „Jen rok po mém zápisu do školy v roce 1936 jsem se poprvé pokusil plavat a připojil se k plaveckému klubu,“ uvedl. V roce 1940 se rodina přestěhovala do Říma, chlapec vystudoval střední školu a úspěchy slavil i jeho ragbyový tým. „Já jsem již sportovní hvězdou, dokonce i jako plavec poté, co jsem porazil všechny své starší konkurenty, když mi bylo pouhých patnáct let,“ hovoří o tomto období muž, který získal během své sportovní kariéry mnoho titulů a byl rovněž členem italského národního týmu vodního póla. V roce 1946 začal studovat chemii na univerzitě, jenže rodina přesídlila do Brazílie. „Učím se portugalsky a pracuji mimo jiné jako pracovník montážní linky v Rio de Janeiru… V roce 1948 se vracím do Itálie, přerušil jsem studium chemie a místo toho jsem začal studovat právo. To mi ponechává více času na trénink a plavání,“ vyprávěl. „V roce 1949 jsem italským šampionem ve freestyle a v roce 1950 prvním Italem, který uplaval sto metrů volným způsobem do minuty.“ Díky 194 cm vysoké postavě si ho všimli filmaři. Kolem roku 1950 se párkrát mihl před kamerou, třeba ve filmu Quo Vadis. Pár let ovšem ještě dával přednost sportu. Pak zjistil, že má raději dobré jídlo než tréninky. „Jeden rok po mých druhých olympijských hrách ve věku 27 let jsem se rozhodl ukončit svou sportovní kariéru a přesunout se do Venezuely.“ V Jižní Americe stavěl silnice, pracoval jako dřevorubec nebo prodejce aut. Za dva roky se opět vrátil do Itálie, kde skládal hudbu. Ovládal několik nástrojů.
Bud Spencer a Terence Hill
Foto:
Profimedia.cz
Do skříně se nevešel
V únoru 1960 se Carlo oženil s Mariou Amatovou (84). „V našem případě nešlo o lásku na první pohled, spíš o náhodné setkání. Láska přišla později. On byl přeborníkem v plavání a mně se líbila hudba. Líbila se mi na něm jeho opravdovost a férovost,“ vyjádřila se Maria. „Celý život mi byl věrný,“ dodala. Její manžel žertem říkával: „Nehonil jsem se za ženami jiných, poněvadž se nevejdu do skříní, když se manželé nenadále vrátí.“ Brzy po svatbě se jim narodil syn Giuseppe (58), pak dcery Cristiana (57) a Diamante (47). Carlo skládal písničky. A pak přišel rok 1967 a film Bůh odpouští, já ne!, do něhož se přes metrák vážící Carlo skvěle hodil. Nechtěl být k poznání, a tak nosil plnovous. V té době neuměl anglicky a byl i špatným jezdcem na koni. Na rozdíl od svého kolegy Maria, který zde byl již Terencem a měl bohaté zkušenosti s účinkováním v spaghetti westernech. V tomto filmu se poprvé objevili jako dvojka. Museli si vybrat pseudonymy, aby snímek měl „americký zvuk“. Carlo si zvolil Bud Spencer, podle značky piva Budweiser a jména herce Spencera Tracyho (+67), který byl jeho vzorem. Spolu s Terencem se stali miláčky diváků. Jejich hvězda stoupala, i když kritici mluvili většinou o laciných komediích a bezduchém fackování. „Neměli jsme rádi násilí, proto je v našich filmech násilí legrační,“ obhajoval Spencer a vysvětloval, že v jejich snímcích jde vždy o potrestání bezpráví. Díky práci u filmu se naučil pilotovat, uměl řídit i helikoptéru. Jeho žena prozradila: „Měl skutečnou vášeň pro motory všeho druhu: auta, motorky, letadla... Trávil v dílně víc času než s námi. Nechávala jsem mu naprostou svobodu…“ Zapálený kutil Bud se chlubil: „Jsem také velmi vynalézavý v jiných oblastech, takže jsem patentoval například vycházkovou hůl s vestavěným stolem a židlí, elektrickou hračku a jednorázový zubní kartáček s integrovanou zubní pastou. Celkově mám k dispozici 12 patentů.“
Jak to bylo s Terencem Hillem? Čtěte v tištěném Aha§ pro ženy číslo 2.
