Daniel Hůlka (51): Díky dceři zažívám štěstí!
Věřil, že jednou bude nadšeným tátou! A to se Danielu Hůlkovi (51) na prahu padesátky opravdu splnilo. Jeho žena, mezinárodní průvodkyně Barbora (29), se kterou se oženil před dvěma lety v Las Vegas, mu porodila dceru Rozárku (21 měsíců). Od té doby se zpěvákovi úplně změnil život. Díky své ženě zhubl deset kilo, žije zdravě, přestal skoro pít alkohol a změna přišla i v profesním životě, neboť se rozhodl vrátit k opernímu zpěvu. Jak vychází se svojí tchyní a tchánem, kteří jsou mladší než on? A jaké mu dcera přinesla štěstí?
Jak jste se poznal s vaší ženou?
„Naštěstí není z branže, což je velká výhoda. Seznámili jsme se přes naši největší lásku cestování. Já jsem měl nějakou přednášku a Bára tam náhodou přišla, tehdy nás tam dala dohromady Mirka Besserová, která už bohužel nežije.“
Oba rádi cestujete?
„Manželka je mezinárodní průvodkyně, provádí po New Yorku, po Tokiu, po celém světě. Na Karlově univerzitě studovala jazyky, má tu nejvyšší certifikaci v angličtině, francouzštině a němčině a teď ještě studuje japonštinu. Rozárce ještě nejsou dva roky, a už navštívila devět evropských zemí.“
Vzali jste se v Las Vegas, jak vás to napadlo?
„Jednak jsme, jak už jsem zmínil, vášniví cestovatelé a jednak nesnášíme ty hogo fogo svatby, kde už skoro nejde o ty dva, co se berou, ale o tu šílenou organizaci kolem. Když jsme zjistili, že čekáme miminko, oba jsme chtěli, aby se narodilo do regulérní rodiny. Dneska se to možná moc nenosí, ale my jsme v tomhle oba konzervativní a zastánci tradiční rodiny.“
Jak svatba probíhala?
„Odletěli jsme do Vegas, pronajali si bílý kabriolet, oblékli jsme se, měli jsme to všechno už objednané a u jednoho okénka nás paní oddala. Tak to tam chodí. (směje se) Pak jsme v tom autě vyrazili na svatební cestu do nevadské pouště. Svatební hostinu jsme měli u dálnice v jednom mexickém bistru, kde skvěle vařili, takže jsme si pochutnali i na naší oblíbené mexické kuchyni, dojeli jsme k Hooverově přehradě a krásně jsme si to užili.“
Zmínil jste dceru. Jste hlídací tatínek?
„Jsem. Když má manželka například japonštinu, chodím s Rozárkou do hudební školky, pak jdeme do nějaké dětské herny a pak na hranolky, protože Rozárka je miluje.“ (usmívá se)
Máte s ní už nějaké plány do budoucna?
„Ještě jí dávám čas, ale jakmile jí budou tři roky, tak bych s ní chtěl jezdit na vandry pod stan, protože její maminka tohle moc nemusí. A jelikož jsme lyžařská rodina a Bára také moc nelyžuje, tak máme se strýčkem od ní povoleno, že vezmeme Rozárku na hory a budeme ji učit lyžovat. Já jsem lyžoval od tří let, pak jsem dělal snad všechny sporty a myslím, že je to dobrá věc. Rád bych, aby to tak měla i dcera. Kromě hudební školky chodí s maminkou výtvarničit a všechno ji moc baví. A když přidáme ještě sport, tak bude mít spoustu zájmů a bude si moci jednou vybrat, co ji bude těšit.“
Co vaše maminka? Vždy jste říkal, jako moc touží, abyste měl rodinu…
„Maminka je moc šťastná, tatínek už bohužel nežije, ale můj strýc je šťastný a na Moravě jsem vyženil třicet osm příbuzných. Byl jsem dlouho sám a najednou mám obrovskou rodinu a také naprosto skvělou tchyni a skvělého tchána. Jsou sice oba o rok mladší než já, ale to nám nevadí. Jsou to úžasní lidé.“
Kde strávil s rodinou svátky a co plánuje nejen po pracovní stránce? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 1.
