Iva Janžurová (77) našla lék na samotu!
Protivná sestra Huňková z televizního seriálu Nemocnice na kraji města nebo vysloužilá učitelka z filmu Teroristka. Právě v těchto rolích můžete Ivu Janžurovou momentálně vidět na televizních obrazovkách i na plátnech kin. Za pár dní oslaví tato skvělá herečka už 78. narozeniny, ale pořád je plná optimismu, energie a chuti do práce. A to přesto, že v květnu to bude už sedm let, kdy ji navždy opustil její životní partner, herec a divadelní režisér Stanislav Remunda (+84). Jak se jí žije bez muže a jaký lék našla na samotu?
Zradilo ji srdce
Právě čas na sebe a zdravotní procházky by si ale Iva Janžurová měla dopřávat co nejvíc. Před třemi lety se totiž členka činohry Národního divadla v Praze podrobila v Nemocnici Na Homolce plánovanému kardiochirurgickému zákroku. Jednalo se o náhradu aortální chlopně. Náročnou operaci srdce odkládala, jak se dalo. Nakonec jela z představení v Příbrami rovnou do špitálu. Po rekonvalescenci a rehabilitaci si pochvalovala: „Líp se mi chodí do kopců, do schodů, líp dýchám, nekašlu. Nemám astma. Díky operaci mi trošku zmizelo.“ Loni ji ovšem potrápil zápal plic. „Jela jsem ze zájezdu a v půlce cesty jsem přesedla do svého auta. Byla hrozná zima, auto bylo studené a já jsem si neuměla pustit na nohy topení!“ svěřila se tenkrát herečka. Pak přijela do nevytopené chalupy a nakonec skončila na týden v nemocnici. „Myslela jsem původně, že je to jen viróza, ale tam mi diagnostikovali zápal plic a musela jsem brát silná antibiotika.“ Držitelka dvou Českých lvů a mnoha dalších ocenění by na sebe měla být zkrátka opatrnější, jak ale říká: „Jediná věc, která mi svědčí, je práce. Ta, která mě baví.“ Kvůli roli ve filmu Teroristka se učila zacházet se zbraní a je otevřená i dalším novým výzvám a zážitkům. Co ji k tomu žene? „To je záležitost takového vnitřního plamínku, který vám nedá pokoj,“ svěřila herečka v Českém rozhlase. „Já mám ten plamínek takový, který mě pořád popuzuje pracovat. Ale nijak neodsuzuju ty lidi, kteří si dovedou odpočívat. To já zase se za to odsuzuju, že neumím odpočívat,“ dodala pak ještě.
Nechce odcházet
Autorka hry Veletoč, uváděné v Divadle Kalich, má v plánu další natáčení. A to si původně myslela, že si v létě dopřeje volno. S humorem sobě vlastním pak říká: „Když jsem byla ještě mladší, než jsem teď, se mi zdá, že jsem byla daleko blíž tomu už pomalu začít opravdu odpočívat takovým až tím statickým způsobem, i fyzickostatickým. Hodně polehávat a číst si knížky, které jsem si shromažďovala s tím, že jednou si je určitě přečtu.“ Nudu snad tato hvězdná herečka nikdy nezažila. Ani strach o práci. V době, kdy dostávala méně nabídek na filmování, sedli si s partnerem, napsali a zrežírovali hru, uvedli ji… Po Remundově smrti se jí naplno otevřel svět psaní a také kontaktů. „V době, kdy mě opustil můj muž, tak jsem se teprve otevřela okolí a zjistila jsem, kolik je kolem mě báječných lidí. Teprve teď je blíž poznávám a hrozně mě to těší,“ svěřila se v jednom z rozhovorů s tím, že samotářský život rozhodně vést nehodlá. Nechce opouštět kolegy, zejména ty mladé, kteří ji inspirují. Po těch, kteří už nejsou mezi námi, se jí občas zasteskne: „Když si vzpomenu na kolegy jako Miloš Kopecký, Jiří Sovák, Vladimír Menšík, Stellinka Zázvorková, Jirka Hrzán, připadám si jako sirotek,“ řekla jednou Janžurová, absolventka pedagogického gymnázia, kterou málem nepřijali na DAMU. Pro porotu byla tenkrát bez temperamentu, nakonec je ale přesvědčila svou přirozeností.
A co vnoučata?
Rodinný život je pro Ivu Janžurovou pilířem osobního i pracovního života. Ještě za života Stanislava Remundy připravili ve své vile zázemí dcerám a jejich blízkým. Theodora a manželem a třemi syny obývá první patro, Sabina s mužem a dvěma dětmi zase podkroví. Herečka přiznává, že není zrovna vzornou babičkou, ale tím, že žijí pod jednou střechou, má pocit, že jsou pořád spolu. „Jako klasická babička funguju jen ve vypjatých momentech. Dcery to ani jinak nepotřebují, staly se z nich ženy, které zvládají práci i domácnost,“ chválí dcery, které mohli diváci společně s jejich maminkou vidět například ve filmu Výlet. Velké pracovní vytížení a nedostatek času se snaží svojí rodině vynahradit na chalupě, kam jezdí, jakmile se oteplí. „Myslím, že se děti docela těší na mou chalupu. Mám je tam třeba na deset dní. Z toho mají velkou radost a já také,“ dodala Janžurová s tím, že je občas potěší, když jim babička tu a tam něco dobrého uvaří…
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 19.
