Legendární herečka Věra Galatíková (†69): S rakovinou jsem se smířila, říkala...
Smrti se nebála. Herečka milovaná národem Věra Galatíková (†69) by 19. srpna oslavila 80. narozeniny. Jenže osud rozhodl jinak a před téměř jedenácti lety herečka zemřela na rakovinu plic. Pět let s nádorem statečně bojovala, ale pak najednou udělala nečekaný krok. Rozhodla se, že si poslední měsíce života nenechá zkazit chemoterapií, a statečně všechny kolem připravovala na svůj odchod. S nemocí bojovala opravdu s grácií a vůbec se nebála toho, co bude dál…
Odmítla chemoterapii
Galatíkovou pronásledovaly zdravotní problémy již delší dobu. V roce 2002 ji však lékaři šokovali nečekanou zprávou. Poprvé jí diagnostikovali plicní nádor. Ihned následovala operace a herečka také sekla s kouřením. Byla totiž silná kuřačka, denně vykouřila i krabičku. Operoval ji profesor Pavel Pafko, který se staral i o exprezidenta Václava Havla (†75). O dva roky později podstoupila náročnou výměnu kolenního kloubu, jenže to ještě netušila, co ji čeká. Rakovina se jí vrátila! Opět přišla na řadu operace, jenže nemoc se nechtěla podvolit. Udeřila ještě větší sílou. Když jí však napodruhé lékaři řekli, že nádor už nejde operovat, žádný šok se u ní nedostavil. A ani tehdy, když jí oznámili, že jí zbývá jen pár měsíců života. Galatíková udělala zásadní rozhodnutí. Chemoterapii jednou provždy odmítla. „Cítila jsem, že by mi ublížila,“ svěřila. Žádnou razantní léčbu nechtěla, za to o své nemoci začala jako jedna z mála otevřeně mluvit. „Myslela jsem, že třeba postoj člověka, který se s tím dokázal vyrovnat, může jiným pomoci. To je nemoc natolik vážná a natolik vzbuzující hrůzu a obavy, že jsem potřebovala lidem sdělit, že je to velká úleva, když přistoupíte na to, že jste se ze zdravého člověka stala člověkem nemocným, který nedělá ze své nemoci střed světa,“ vysvětlila herečka. Rozhodla se užívat pozdního života a přestala chodit po doktorech. „Můj milovaný doktor chodí za mnou a dává mi injekce a infuze doma. Když mi není mizerně, pracuji na zahrádce nebo chodím na procházky s pejskem. Nestrávím přece poslední měsíce – nebo kolik mi zbývá – s hlavou v záchodové míse. A tak si bojuju tiše, uvnitř,“ popsala Galatíková chvíle, které trávila doma v kruhu rodiny.
Připravila blízké na odchod
Když se herečka rozhodla, že nepodstoupí léčení, její rodina byla zrovna u toho. „Byli v tu dobu v horším stavu než já. Ale nepřemlouvali mě k ničemu, až za nějaký čas doma nesměle prohodili: Nechceš to přece jen zkusit? Ne, řekla jsem, a už se netrapte. Vím, že tohle je pro mě nejlepší,“ prozradila Galatíková. Její jedinou léčbou byly jen přírodní léky na podporu imunity. Nikdy prý neměla strach z toho, co bude. „Nikdy jsem se z toho nehroutila, nemučím tím svou rodinu. Nechápu tu zděšenou reakci příbuzných, když se dozvědí, že někdo z rodiny má rakovinu. Myslím, že je velmi důležitý přístup k nemoci, snaha jí nepodléhat a přitom počítat s tím, že až to přijde, tak to bude. Když mi řekli, že jsem nemocná, jen na moment jsem ucítila něco, jako když se vám zastaví srdce, takové to: Aha! Hned nato jsem si pomyslela: A co, je konec, už jsem tu nějakou dobu byla, děti dospěly, tak o co jde. Byla jsem ve skutečnosti podivně vyrovnaná,“ svěřila. Také přiznala, že kdyby více odpočívala nebo tolik nekouřila, nemusela takhle dopadnout. „Celý život jsem měla tolik energie a myslela si, že to vydrží na věky. Možná kdybych si občas nabíjela baterky v mých nejaktivnějších letech a taky nekouřila, nemusela jsem onemocnět,“ zamyslela se.
Splněné přání
Jediné, co si Galatíková přála, bylo vidět před svým odchodem ještě vnučku. Kristýna totiž v té době čekala miminko. „Modlím se, abych vydržela do září, než se narodí. Aby ten konec života měl nějaký smysl,“ prozradila. Její přání se splnilo. Herečka si ještě užila dvouměsíčního vnuka Štěpána od syna Ladislava i vnučku Ráchel od Kristýny. „Moje Ráchelka se narodila krátce před maminčinou smrtí. To bylo jedinkrát, co jsem ji slyšela si na něco postěžovat. Se zvlhlýma očima zalitovala, že nikdy nepůjde s vnučkou na procházku. Pro ni už byl problém i kopeček za hostivickým domkem,“ prozradila Kristýna. Ráchel má dodnes ve svém pokojíčku fotografii svojí babičky z mládí. „Je jí hodně podobná. Není den, kdybych si u této fotografie nepřipomněla maminčiny oči,“ přiznala Frejová. Svoji rodinu herečka milovala nejvíce a byla pro ni vším. Zůstala s nimi až do poslední chvíle. Do nemocnice ji odvezli až tři dny předtím, než odešla zemřela. Starali se o ni po celou doma. „Když mi po její druhé operaci profesor Pafko řekl, že to je špatné a nedá se už nic dělat, svolal jsem děcka, šli jsme za ní na JIP a tam jsme se dohodli, co dál. Jednoznačně jsme si řekli, aniž bychom se museli nějak složitě domlouvat, že s ní zůstaneme a nenecháme ji v tom. Pafko se mě zeptal, jestli jí závažnost jejího onemocnění má říct on, nebo já. Vzal jsem to na sebe…,“ svěřil Frej.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 34.