Věra se narodila v Ostravě do rodiny nájemce nádražních restaurací. Společně s maminkou Štěpánkou jich vedli hned několik. Tvrdou povahu zřejmě zdědila po tátovi Františkovi, který bojoval v první světové válce, byl zraněn a padl do ruského zajetí. Pak se z něho stal legionář. Věra měla ještě o šest let staršího bratra Juliána. Od malička snila o tom, že se stane architektkou. Představovala si, jak projektuje ta největší díla a dokonce se tímto směrem i vydala. Dva roky studovala architekturu v Brně, pak ale pochopila, že tudy cesta nevede. Z fakulty odešla a živila se tím, co jí přišlo pod ruku. Kreslila, ale nejčastěji dělala manekýnu. Byla sice nižšího vzrůstu, ale její tmavé oči a výrazné lícní kosti upoutaly na první pohled. Přestože o muže neměla nouzi, v lásce jí štěstí příliš nepřálo. Poprvé se Chytilová zamilovala v šestnácti letech. „Byl to hokejista, jmenoval se Zdeněk Marek,“ zavzpomínala v knize Věra Chytilová zblízka. Její otec ale vztahu nepřál. Zdeňkův táta se totiž rozvedl a vzal si dívku svého staršího syna. A pan Chytil měl za to, že jablko nepadá daleko od stromu. „Přesto jsme spolu chodili až do doby, kdy jsem odešla studovat do Brna,“ prozradila Věra. Zdeněk pak odjel do USA a režisérka se s ním tam po letech několikrát sešla.
První sňatek
Z moravské metropole zamířila Chytilová do Prahy. Ještě se tam ani nestačila ohřát a už prožila další bouřlivý vztah. Zamilovala se do emigranta Zdeňka Mlčocha. Dokonce se prý schylovalo ke svatbě a svoji lásku seznámila i s rodiči. Jenže její milý měl v patách StB. Když ho pak zavřeli, Věra za něj bojovala ze všech sil. „Dostala jsem se až k jeho vyšetřovateli, nakonec jsem mu směla posílat balíčky,“ přiznala po letech. Jenže Mlčoch dostal 20 let, a když ho pustili, Věra už byla úplně jinde. Díky práci manekýny se seznámila s fotografem Karlem Ludwigem (†57), který byl o deset let starší než ona. Oba měli hluboko do kapsy, a když nakonec stanuli před oltářem, snubní prstýnky si museli půjčit. Neměli totiž na vlastní. Štěstí ale dlouho nevydrželo. Karel hodně pil a v roce 1954 se po třech letech manželství rozvedli. Na rozloučenou dokonce udělali večírek. Díky Karlovi se ale Věra dostala do světa filmu. V roce 1951 dostala roli dvorní dámy v pohádce Císařův pekař a pekařův císař. Pak se uchytila na Barrandově jako klapka, odkud se vypracovala až na pomocnou režisérku. Na FAMU vystudovala obor filmová režie, na který byla v té době přijata jako jediná žena.
Vztah plný bouře
Po rozvodu měla Chytilová krátký románek s diplomatem Mario Pepem, který pracoval na argentinské ambasádě. Jezdil pro ni autem velvyslance a Věra se musela schovávat, aby ji nikdo neviděl. Nakonec však Maria přeložili do jiné země a bylo po lásce. Nejbouřlivější ale pro ni byl zřejmě vztah s Milošem Kopeckým (†73). K milostnému vzplanutí došlo během natáčení filmu Severní přístav, kde Chytilová dělala ještě klapku. Kopecký v té době žil s Milenou le Breux. „Vodil mě do bytu k Mileně. Ta jeho závislost na ženách tolerovala,“ přiznala režisérka, která s hercem strávila tři roky. „On byl velký holkař a svůdce, to jsem věděla, když i mě začal zahrnovat svou pozorností. A proto byl taky náš vztah od samého počátku plný napětí. Nechtělo se mu opouštět své pohodlí. I když byl sebevíc zamilovaný, do nejistoty nešel, obával se budování něčeho nového. To mě překvapilo a současně trápilo,“ svěřila se. Hádky a výčitky byli u nich na denním pořádku. Jednou ho při tom srazila s kola, jindy na něj vylila hrnek s jeho milovaným kyselým mlékem. Poslední kapkou byl jeho deník, který Chytilová našla. Kopecký si tam psal zápisky typu: „Konečně doma. Konečně klid.“ A to bylo jen krátce poté, co se vrátil ze schůzky s Věrou. Přitom se tvářil, jak se s ní nerad loučí. „Byl to šok a v tu chvíli jsem se definitivně rozhodla, že v téhle neupřímnosti nemůžu žít. Pochopila jsem, že s Milošem není nic načisto, nic upřímně, a že to nemá cenu,“ přiznala, co u ní rozhodlo ukončit vztah. Bylo to v době, kdy se u Kopeckého objevila maniodepresivní psychóza, a proto pro ni nebylo snadné odejít. Herec pro ni hodně znamenal. Říká se, že to byl právě on, kdo Věře rozmluvil sebevraždu, k níž se po dočasném vyhazovu z FAMU rozhodla! „Kdo mohl tušit, že je tak citlivý, niterný a křehký miláček, ze kterého se nakonec vyklube tak prolhaný hajzlík?!“ dodala Věra. A také toužila po dítěti, které věděla, že s Kopeckým mít nemůže…
Kdy Věra chytilová stanula podruhé před oltářem a jak mučila celý štáb čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 13.
Věra Chytilová (†85), úspěšná režisérka: Herce schválně urážela!
Věra Chytilová (Profimedia)
28. března 2018 • 05:00
Když si stoupla za kameru, byla nezastavitelná. Letos v březnu to byly čtyři roky, co Věra Chytilová (†85) ve své pražské vile zemřela. Mezi herci měla režisérka pověst velmi přísné, tvrdé a nekompromisní dámy. Nebrala si totiž servítky a ani sprosté slovo jí nebylo cizí. Když se ale na kameře rozsvítilo červené světýlko, nic jiného pro ni v tu chvíli neexistovalo. Často také přiváděla herce na pokraj nervového zhroucení. Jednoduché to s ní neměli ani muži. Našel se však jeden, co jí přece jen srdce zlomil…
