Herec Jaroslav Marvan (†72) začínal jako pošťák. Z úřadu šel rovnou k Burianovi!

Geniální herec dvou tváří. Jaroslav Marvan (†72) byl jako policejní rada Vacátko vzorem všech cností. Jenže ve skutečnosti to s charakterem herce nebylo až tak růžové. Chtěl hrát za každého režimu a byl pro to ochotný udělat cokoliv. I zapřít své kamarády. Anděl rozhodně nebyl ani co se týče něžného pohlaví. Byl ženatý, jenže jeho manželka Marie mu nedokázala dát děti, a tak si našel milenku. S mladou herečkou Alenou Jančaříkovou (†34), se kterou měl dceru Alenku (57), však nikdy nezůstal. Vždycky se spořádaně vracel domů. Jenže pak přišla velká rána. Matku jeho jediného potomka našli v bytě mrtvou…
Jaroslav Marvan se narodil 11. prosince 1901. Vyrůstal na pražském v Žižkově v rodině poštovního úředníka. Nikdy nic nenasvědčovalo tomu, že by se chtěl stát hercem. Vystudoval gymnázium a začal pracovat na poště. V devatenácti letech odešel na zkušenou do Užhorodu, kde působil jako zaměstnanec poštovního ředitelství a kde se začal zajímat o ochotnické divadlo. Přihlásil se do tamního spolku a zřejmě zde se rozhodl, že s dosavadní prací sekne. Po třech letech se vrátil do Prahy a díky přímluvě svého kamaráda ze školních let Josefa Čapka (†58) se dostal do divadla krále komiků Vlasty Buriana (†70). A právě zde se mu hodila jeho zkušenost z předchozího zaměstnání. Jako jeden z mála herců byl disciplinovaný, vždy chodil včas a texty uměl od A do Z. V rolích advokátů, bankéřů či radů byl proto dokonalý. „Moje úřednická dráha nebyla dlouhá, ale pro další mé působení u divadla svou cenu měla. Snad mi něco zůstalo v gestu, podle něhož se na hony pozná důstojnost státního zaměstnance z kanceláře – ať je tam sebevětším poskokem,“ řekl jednou Marvan.
Intrikoval proti Burianovi
Burian našel v Marvanovi přímo poklad. Byl jeho perfektním nahrávačem. Jejich popularita stoupala do výšin a patřili mezi nejoblíbenější komickou dvojici. Divadlo Vlasty Buriana se pro Marvana stalo domovem na celých osmnáct let. A i když chtěl prý někdy odejít, protože se mu znelíbilo, že je jen nahrávačem, Burian ho dokázal vždy přesvědčit. Kromě divadla se také zapsali do srdcí diváků prostřednictvím vynikajících komedií jako třeba Anton Špelec ostrostřelec, Přednosta stanice, Tři vejde do skla a další. Prostě dvojice Burian – Marvan byla vždy zárukou kvality. O to překvapivější byla obvinění, která pak na herce padla. Osočili ho, že svého kamaráda Buriana chtěl obrat o jeho divadlo. Marvan za války prý spolupracoval s nacisty a s takovými periodiky, jako byly Vlajka či Árijský boj. „Proti Burianovi Marvan intrikoval už za protektorátu,“ potvrdil tenista Josef Síby v knize Ondřeje Suchého.
V roce 1948 ale Marvan obrátil a stal se významnou osobností komunistického režimu. Sice do strany oficiálně nevstoupil, ale vyznamenání a osobní gratulace přijímal vždy od nejvyšších stranických pohlavárů. Jak to doopravdy bylo, se už zřejmě nikdo nedozví. Jedno je ale jisté. Marvan měl vždycky ty nejlepší role. Hrál za první republiky, za okupace i za socialismu. Byl nositelem titulů laureát státní ceny, zasloužilý umělec a v roce 1971 dostal titul národního umělce. Zřejmě se držel rady, kterou mu údajně dal jeho otec: „Sloužíš-li, nechceš přece pořád sedět na kozlíku. Snaž se proto vždycky sedět v kočáře.“ A tak herec myslel především na vlastní blaho.
Jaké drama se událo v Marvanově osobním životě? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy!