PO STOPÁCH SLAVNÝCH ŽEN: Oblíbená herečka Dana Medřická obětovala celý svůj život divadlu!
Pokud jde o mě, tak méně je více, říkávala o sobě s oblibou. Kdykoli však vešla do místnosti, zaplavila všechny okolo sebe nezkrotným přívalem energie. V prvé řadě vždy myslela na rodinu a publikum, až teprve potom na sebe. Herečka Dana Medřická (†62) stála u zrodu největších divadelních, filmových i televizních počinů minulého století. Pojďte se teď spolu s námi podívat na místa, která byla pro jednu z nejtalentovanějších hereček v naší historii osudová!
Z dětského snu do reality
Narodila se 11. srpna 1920 v Praze do poměrně chudé rodiny. Otec Jaroslav byl účetní, maminka Marie zůstala v domácnosti. Právě ona byla pro Danu Medřickou životním vzorem i rádkyní, zato tatínek se ve výchově příliš neangažoval.
Už jako malá dokázala stát hodiny před zrcadlem a převlékat se do různých kostýmů. Do divadla ji maminka poprvé vzala, když jí bylo šest let. Za další dva roky se malá Dana zapojila do ochotnických divadelních spolků a později začala snít i o studiu herectví na pražské konzervatoři. I přes počáteční nesouhlas otce si po maturitě na dívčím reálném gymnáziu svou touhu splnila. Na konzervatoři však vydržela pouze jediný rok. V dubnu 1940 totiž získala v brněnském zemském divadle své první angažmá.
Osudový Měsíc nad řekou
Do Brna Medřickou doporučil režisér Jaroslav Kvapil, který ji už dříve zahlédl v několika představeních. Její první velkou a zároveň osudovou divadelní rolí byla Slávka Hlubinová ve Šrámkově hře Měsíc nad řekou. Postavu dívky, která si chce užívat mládí se vším všudy, pak ztvárnila ještě dvakrát – poprvé v roce 1953 ve stejnojmenném filmu Václava Kršky, podruhé pak znovu na divadelních prknech v Praze.
Brno si Dana zamilovala. Její první divadelní úspěchy však přerušila druhá světová válka. Ředitel divadla i lidé z tvůrčího týmu byli zatčeni, a Medřická se tak načas vrátila do Prahy. Půl roku nehrála. V roce 1942 však odešla do Plzně, kde strávila 10 měsíců. Šla tu z role do role a diváci ji milovali. Traduje se, že po představení za ní místní chodili a vždy jí přinesli něco dobrého k snědku i přes to, že časy byly velmi krušné. Před koncem války se herečka nadobro se usídlila v Praze, kde nejprve působila v Lidovém divadle Uranie. Získala rovněž první filmovou nabídku. S rolí Anky Halíkové z filmu Skalní plemeno slavila obrovský úspěch, a další možnosti stanout před kamerou tak na sebe nenechaly dlouho čekat.
Největší role v životě
Po válce nastoupila Dana Medřická do Městských divadel pražských, kde se poprvé setkala s hereckým kolegou Václavem Vydrou. Už po sedmi měsících známosti se za něj provdala. Dařilo se jí v soukromém i pracovním životě, štěstí ale netrvalo dlouho.
Na podzim 1946 herečka porodila svého prvního syna. Ten však brzy onemocněl a nedožil se ani prvního roku. V den, kdy zemřel, měla Medřická představení. Nezrušila jej. Postavila se před diváky, ačkoli její duše neskutečně trpěla.
V roli matky, o níž s oblibou říkala, že je tou největší v jejím životě, se podruhé ocitla v roce 1956, kdy se jí narodil syn Václav, dnes rovněž známý filmový a divadelní herec. Medřická hravě zvládla skloubit péči o rodinu se zaměstnáním. Lidé ji často potkávali na ulici s nákupní taškou nebo když vedla malého Vašíka do školky. A obdivovali ji za to, že ačkoli je skutečnou celebritou, stále zůstává jednou z nich.
Těžké rozhodnutí
V 50. letech se Medřická začala objevovat v televizních snímcích a nastoupila do angažmá v Národním divadle. O dvacet let později však začala být komunistickým režimem odstavována na druhou kolej. Téměř za trest byla obsazena do role Erži Orbánové v inscenaci Kočičí hra. Představení, kde si zahrála po boku přítelkyně Vlasty Fabiánové, se však stalo nejúspěšnějším dramatem v historii Národního divadla. Uskutečnilo se přes 400 repríz a Medřická rolí doslova žila. Hru si oblíbil i španělský hlasatel Československého rozhlasu Artemio Precioso Ugarte, který se na strhující představení chodil často dívat. S Medřickou se spřátelil. Brzy ale odjel do rodné vlasti.
Podruhé se s ní setkal až po dvaceti letech, kdy přijel se skupinou přátel do Prahy. Pozval tehdy herečku spolu s jejím manželem na dovolenou do Španělska. Václav Vydra byl však v té době už těžce nemocný, a tak Medřická odcestovala sama. V Costa Brava strávila dva týdny. Brzy po svém návratu v červnu roku 1979 ovdověla.
Po smrti manžela se Medřická znovu zamilovala. Ještě několikrát navštívila Artemia v Madridu, víceméně s ním však udržovala vztah na dálku. Každý den si dlouze telefonovali a po dvou letech se vzali. Tisícikilometrová vzdálenost ale Medřickou vysilovala. V lednu roku 1983 byla hospitalizována se srdečním infarktem. Syn Václav si moc přál, aby maminka ještě naposledy svou lásku spatřila. Nestalo se tak. Dana Medřická zemřela 27. ledna 1983. K poslednímu rozloučení s velikánkou českého divadla stačila herci Luďku Munzarovi dvě slova, která však sdělila úplně všechno: ale ne!