Leona Machálková otevřeně o zesnulém manželovi: "Bořek mi bude vždycky chybět!"
Mluví se o ní jako o královně českých muzikálů, která přes dvacet let září v hlavních rolích na divadelních prknech. Blonďatá zpěvačka Leona Machálková (49) nechyběla v Draculovi, Bídnících nebo třeba v Mamma Mia! Deset let strávila po boku nedávno zesnulého architekta Bořka Šípka (†66), s nímž má syna Artura (13). Dlouho čekala na jeho rozvod, ale nakonec přišel jejich vlastní rozchod. Vztahy mezi expartnery však zůstaly spíše přátelské. Příští rok oslaví Leona životní jubileum, zatím však zůstává „singl“. Čtenářkám Aha! pro ženy prozradila, jak by měl vypadat muž, který by si získal její srdce…
Téměř čtvrtina prázdnin je za námi a vy se v těchto dnech, konkrétně 12. července, místo dovolené chystáte jít přát baletnímu mistrovi Vlastimilu Harapesovi na jeviště Státní opery. Co právě on pro vás v životě znamená?
„S Vlastíkem Harapesem jsem se poprvé setkala v Semaforu, kde se objevil na představení, ve kterém jsem tehdy hrála i já. Od první chvíle jsem ho vnímala jako dobře naladěného usměvavého gentlemana. Vždy jsem ho obdivovala pro jeho baletní umění a koneckonců i jeho přirozený herecký talent. Seznámení s ním bylo milé a samozřejmé. Od té doby chodil na křty mých desek a jiné příležitosti, kam mi přišel udělat radost kytkou a vlídným slovem.“
Společně jste se potkali i v muzikálu na ledě Popelka jako královna a král. Zažili jste tam něco, co by diváci vidět neměli?
„My oba jsme do značné míry maximalisti, pečliví a zodpovědní profesionálové. I tak se nám oběma stalo, že jsme se zapovídali a prošvihli jsme včasný nástup na naši hereckou scénu. Se situací jsme si sice poradili, ale i tak to bylo pro nás dost nepříjemné, byli jsme z toho v šoku a na omdlení. Moc jsme se tehdy režisérovi inscenace omlouvali, jako malé děti.“
„Já jsem si vždy moc přála být zpěvačkou, ta mi přišla reálnější než princezna. Příjemné je, že se mi to podařilo.“
Kdy jste vlastně začala zpívat?
„V šesti letech v dětském pěveckém sboru Přerováček, do kterého jsem chodila deset let. Ke zpívání mě přivedla úžasná paní učitelka z 1. třídy Jarmila Kubáčová a moje maminka, která mě vždy podporovala. Sbor mi mnohé dal, stejně jako LŠU, kam jsem chodila do houslí a později i na sólový zpěv. Na gymnáziu už přišly první kapely a tak to bylo i po dobu vysokoškolských studií v Olomouci.“
Jste skvělá tanečnice a pohyb máte v krvi. V dětství jste kvůli šelestům na srdci ale příliš sportovat nemohla, i když vás tatínek ke sportu vedl. Jak jste se dostala k tanci?
„Díky Richardu Hesovi, který mě obsadil do role Anity ve West Side Story, kterou připravoval se svou taneční skupinou UNO pro Hudební divadlo v Karlíně. Byl to pro mě křest ohněm. Mezi tanečníky skupiny UNO jsem se cítila moc fajn, pomáhali mi a povzbuzovali mě. To byl skvělý základ.“
Váš syn Artur sportovní geny nejspíš zdědil. Nechystá se odstartovat sportovní kariéru?
„Artur má od malička velmi rád sporty a celou řadu si jich vyzkoušel. Plaval, zkoušel gymnastiku, jiu jitsu i fotbal. Poslední léta se věnuje tenisu a vzhledem k tomu, že si vede dobře na snowboardu, hledáme mu s Evičkou Samkovou (snowboardistka závodící ve snowboardcrossu a olympijská vítězka v této soutěži na ZOH 2014 v Soči – pozn. red.) oddíl, kde by snowboarding rozvíjel.“
Artur se narodil v Thajsku. Přirostla vám ta země k srdci natolik, že byste si dovedla představit tam trvale žít?
„Thajsko mám velmi ráda, ale přiznám se, že jsem si nikdy nepředstavovala, že bych zde trvale žila. Nejdéle jsem tam tehdy u příležitosti porodu strávila příjemné tři měsíce. S touto zkušeností si dokážu představit, že bych část roku mohla pobývat i jinde než v Čechách. Do jisté míry je to asi ideál. Nechat se obohatit jinými kulturami a moct se vracet domů.“
Syn prý začal kdysi sbírat Budhy, vydrželo mu to? Meditujete někdy spolu?
„Přesně tak, sbíráme Buddhy neustále. O meditaci si spíše povídáme a vědomě si navozujeme pocity klidu, ladíme se na radost v životě a prožitky s tím související. Artur je už také ve věku, kdy se sám o tyto věci zajímá a tak je potom spolu rozebíráme. Už je to vlastně dialog a já se často dovídám nové od něj.“
A co thajská kuchyně? Vaříte ji i sama, či co patří mezi vaše nejoblíbenější jídla?
„Na skvělou thajskou kuchyni chodíme v Praze do oblíbených restaurací, minimálně dvakrát do měsíce. Co se týče etnické kuchyně, častěji dělám třeba sushi.“
Je léto, čas dovolených a letních lásek. Vzpomenete si ještě na svou úplně první lásku?
„Naštěstí si vzpomínám na všechny své lásky. Kdybych teď chtěla být konkrétní, nevím, zda by z toho vzpomínání byla nadšená i ta druhá strana. Je to přece jen osobní, proto si to i já nechám pro sebe.“
Vaším osudovým mužem byl bezpochyby Bořek Šípek. Co pro vás znamenala léta strávená po jeho boku?
„Byl to po všech stránkách nevšední muž, nebyla s ním nuda, mnohé jsem se od něj naučila a po jeho boku jsem zažila to, co se jen tak nestává. Ať už jsme spolu cestovali, vařili, tvořili, setkávali se se zajímavými a kreativními lidmi. Do značné míry o něj mohu hovořit jako o svém učiteli. Měl rád dialog a imponovalo mu na mě, že mám také v mnohém jiný názor než on. Vážil si na mě i jisté odvahy udělat něco nečekaného. Byl za to rád jako malé dítě.“
Celý rozhovor s oblíbenou zpěvačkou čtěte v tištěném magazínu Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!
