Iva Janžurová (74) o tom, jak se jí žije po smrti milovaného partnera Stanislava Remundy: "Bez dcer bych smutek nezvládla!"
3 fotografie
Letos sbírala jedno ocenění za druhým – byla uvedena do Dvorany slávy televizních cen TýTý, na filmovém festivalu v Karlových Varech převzala Cenu za přínos českému filmu. Všichni obdivovali, jak Iva Janžurová (74) zhubla a jak je elegantní. Teď se dokonce postavila nové výzvě a přijala roli ve filmovém muzikálu Decibely lásky, kde bude i zpívat. Zahání legendární herečka prací smutek po svém partnerovi Stanislavu Remundovi (†84), s nímž prožila 44 let a který před třemi lety zemřel? Jak vychází s dcerami Sabinou (43) a Theodorou (41), s nimiž sdílí společný dům?
Je to už přes tři roky, co zemřel váš životní partner Stanislav Remunda. Jak jste to prožívala?
„Bylo to těžké hlavně ve chvílích, kdy jsem si uvědomila, že jsem přišla o velmi důležitou oporu a že už ji nebudu umět ničím nahradit.“
Kdo vám v té době nejvíce pomohl?
„Rodina, moje dcery, které mi pomáhaly i v době, když už byl Slávek nemocný. Kromě jiného třeba navařily, když jsem nestíhala.“
V den, kdy váš partner zemřel, jste hrála. To muselo být hrozné. Jak jste to zvládla?
„Divadlo se mi vůbec nespojuje s osobními zážitky nebo zkušenostmi. Ano, bylo to tak. Právě jsme jeli hrát do Brna, když jsem se dozvěděla, že můj Slávek zemřel. Volala mi Theodorka. Ani tahle hraniční situace mi na jeviště nevstoupila, představení jsme odehráli tak, jak jsme měli. Mám prostě takhle nastaveny hranice. Jednou jsem také na jevišti pozorovala kolegyni, která měla osobní problém. Čekala jsem, že ji určité repliky zřejmě rozhodí. Jenže nestalo se. Podobnou situaci jsem už zažila před lety. Hodinu před představením v Banské Bystrici jsem dostala telegram, že mi umřela maminka. Hráli jsme komedii a mně se zdálo nevkusné vkládat do ní svůj smutek.“
S partnerem jste spolu i pracovali. Měli jste podobný názor na herectví?
„Měli jsme stejný pohled na herectví a Slávek měl ve zkoumání jeho podstaty náskok a já se od něj učila. Napsali jsme si pět komedií a projeli s nimi křížem krážem celou republiku. Do her vkládal svůj svérázný moravský humor.“
Líbila jste se mu jako herečka?
„Ze začátku měl nějaké výtky, ale pak se naučil mě chválit a povzbuzovat. Asi zjistil, že pak mu uvařím dobrou večeři. (směje se) A když jsem měla pocit, že jsem něco špatně zahrála a přišla z divadla naštvaná, vždycky jen mávl rukou a ujistil mě, že nemůžu být přece špatná. A to se netýkalo jen divadla a hraní. Když jsem měla nějakou krizi, vždycky byl blízko a pomohl mi to vyřešit.“
Přesto jste se nikdy nevzali. Proč vlastně?
„Já jsem mu to slíbila hned, že si ho nevezmu.“ (směje se)
Obě vaše dcery jsou úspěšné. Sabina je i scénáristka a Theodora režíruje, ale obě se věnují i herectví. Vedli jste je k tomu, aby kráčely ve vašich šlépějích?„Zajímavé je, že ještě před tím, než jsem měla vlastní děti, jsem měla trošku averzi vůči tomu, že herecké děti se stávají herci. Říkala jsem si vždycky, že je každý bude podezírat, že je tam dotlačili rodiče. Ale pak mě napadlo, že je to vlastně přirozené. Když měl kovář ve vsi syna, byl prostě také kovářem. Přesto jsem od malička moje holky pozorovala a říkala si, že to dobré, nebudou herečky. Jedna byla cestovatelka a druhá spíš kolem zahrádky. No, a vidíte, skončilo to takhle.“ (směje se)
Bydlíte s dcerami v jednom domě. Probíráte doma spolu také práci?
„Samozřejmě, že řešíme i práci a někdy to bývají velmi temperamentní diskuze. Někdy se třeba i neshodneme, tak jako je to asi všude, ale také se stane, že se i týden nevidíme. Náš dům je totiž k vícegeneračnímu soužití uzpůsobený, takže se vídáme opravdu jen, když chceme. Když pracuji nebo si chci odpočinout, tak to máme v domě zařízené tak, že se zavřu a pověsím na dveře papírek, a všichni vědí, že mě nemají rušit a respektují to.“
Celý rozhovor s Ivou Janžurovou najdete jen v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.
3 fotografie
