Monika Babišová (41) otevřeně o dvaceti letech společného života s partnerem, Andrejem Babišem (61): "Řeknu vám, čím mě pořád vytáčí…"
Po boku jednoho z nejvlivnějších mužů České republiky stojí už přes dvacet let. I když nosí jeho příjmení, svatba ještě nebyla. A dost možná ani nikdy nebude… „Jsem dost stará na to, abych věděla, že žádný papír vztah nezmění,“ říká Monika Babišová (41), partnerka ministra financí Andreje Babiše (61), s nímž má dceru Vivien (15) a syna Frederika (11). Co všechno na svého muže a jejich soužití prozradila v knize O Babišovi bez Babiše, která vyšla k jeho loňským šedesátinám? Kdo u nich myje nádobí, kdy se u nich doma křičí a jak hospodaří s penězi muž, který má pod palcem státní kasu?
O NAŠICH ZAČÁTCÍCH
Vzpomenete si ještě na tu chvíli, když jste ho uviděla poprvé? Zasáhlo vás to do srdce?
„To zase ne, ale když jsem ho zahlédla, řekla jsem si: „Hele, fešák, dobře oblečený, v kvalitním obleku.“ Brzy jsem navíc pochopila, že je chytrý a má autoritu. A to mi imponovalo. Pamatuju si, že když jsem nastoupila do Lovochemie, všichni se ho báli a já jsem nechápala, jak se můžou bát jednoho chlapa.“
Vaší výhodou určitě bylo, že jste ho zaujala i jinak než jen pracovním nasazením.
„Viděla jsem, že se mu líbím. Ale on není ten typ, co balí holky. Spíš se tak jako uculoval. No, a pak přišel jasný signál. Můj obchodní ředitel jezdil na školení, tenkrát mu Andrej řekl, ať mě vezme s sebou. Přitom sekretářky na tahle školení nejezdily. Všichni byli překvapeni, ale já samozřejmě tušila, co za tím je.“
Na školeních se přes den pracuje a večer pije a tančí, dobře to měl vymyšlené…
„Dobře, jenže on si mě hrozně dlouho ani tam vůbec nevšímal. Celý den pracoval a večer, když se popíjelo, seděl v křesle a nic. Vzpomínám si, že jsem se s tím moc nepárala, přišla jsem k němu, sedla si mu na opěrátko křesílka, pěkně nohu přes nohu a zeptala se ho, jak se má.“
Vztah z toho ale hned nebyl?
„To ještě dlouho ne. Naše první schůzka pak byla v Praze. Pozval mě na večeři a objednal mi krevetový koktejl a šneky. Dokážete si to představit? Mně, holce z vesnice?! Asi na mě chtěl udělat dojem. Nikdy nezapomenu, jak mi bylo špatně.“
Vy jste ale v tu dobu byla vdaná…
„Byla, a vlastně je to tak trochu i jeho chyba. Věděli jsme o sobě navzájem ještě před svatbou s mým bývalým manželem. On se ale styděl mě oslovit. Pak mi vyprávěl, že když mu přišlo svatební oznámení, rozhodl se, že mi to vymluví. Ale protože zrovna zakládal Agrofert, časově mu to nevyšlo. Prostě na mě zapomněl. Nechal mě, abych se vdala, a přišel za rok. Alespoň takhle to rád vypráví mezi známými.“
JAK TO CHODÍ U NÁS DOMA
O vašem partnerovi je známo, že ráno zrovna nevyspává. V kolik ho vždycky zaslechnete, jak se krade z postele?
„Něco mezi pátou šestou. Hned sahá po telefonu, kontroluje textovky a odpovídá. Pak vyběhne a slyším, jak se sprchuje. Bez toho by den nezačal.“ Stejně jako bez obligátní snídaně…„No jo, ta je už skoro slavná. Každý den to samé. Sice ji většinou nestihne sníst a nese si ji do auta, ale bílý jogurt s pekanovými ořechy a borůvkami a někdy i krájeným ananasem, to je jeho malý ranní rituál.“
Jak mu to jde s úklidem?
„Nepřetrhne se, ale občas se pokusí s něčím pomoct. Představte si, že třeba dodneška nevzal na milost myčku. Prostě pro něj neexistuje. Že by do ní dal nádobí, nebo ho vyložil ven? Nikdy. Na druhou stranu ho asi uklidňuje, když může nádobí sám umýt. V dřezu. O víkendu mě občas překvapí a dobrovolně se do toho pustí. A taky boty si leští sám.“
Ale zas po sobě nenechává nepořádek…
„No, jak kdy. Třeba když přijde v noci domů, nezuje se v předsíni, ale jde až do obýváku, zuje se tam a nechá kdekoliv boty i s ponožkami. Já potom ráno šílím! Nebo k tomu mytí nádobí. Je fajn, že ho opláchne, ale on ho pak nikdy neotře a neuklidí. Takže je to taková práce na nic, napůl. To bych byla raději, kdyby ho dal do myčky. Jenže on má rád všechno vystavené na očích, což mě hrozně irituje. Miluju, když je všechno uklizené a zastrkané v poličkách. Jo, a ztrácí mi nádobí, jak si vozí snídaně s sebou do práce. A taky mi občas ukradne nabíječku a já si potom nemůžu dobít telefon.“
Celý rozhovor najdete jen v tištěném Aha! pro ženy. V prdeji na stáncích jen za 7,90 Kč.