Nesmlouvavá moderátorka Michaela Jílková o své rodině, vážném úrazu i domácím násilí: Jsem doživotně poznamenaná!
4 fotografie
Silná, nekompromisní žena, kterou nezlomil ani nejtěžší rok v jejím životě. Moderátorka Michaela Jílková (47) před čtyřmi lety utrpěla vážný úraz, při němž si zlomila pátý bederní obratel. Jen o vlásek unikla ochrnutí! Čtyři měsíce nemohla sedět, všude ji vozili sanitkou a do toho jí zemřel její milovaný tatínek, spisovatel Jan Jílek (†77). Přesto dokázala zase vstát a pokračovat ve své práci, i když musí stále pravidelně rehabilitovat. A vloni po dvanácti letech řekla »ano« svému partnerovi, mediálnímu magnátovi Michalu Voráčkovi (56), s nímž vychovává syna Jakuba (17) z prvního manželství a dceru Marušku (10).
Za necelý měsíc to bude rok, co jste se po dlouholetém vztahu provdala za svého partnera Michala Voráčka. Proč jste se k tomuto kroku rozhodla?
„Vzali jsme se po dvanácti letech. Dlouho jsem tu svatbu nechtěla, říkala jsem si, že to je zbytečné. Pak mi to přišlo ale hezké, pro děti symbol toho, že ta rodina je pevná. Navíc jsme se tak rozhodli proto, že máme rádi a bylo nám jasné, že stejně budeme spolu do konce života. Já bych nikoho jiného nechtěla, mně se nikdo jiný nelíbí. Tak jsme to zpečetili i svatbou.“
Jak to probíhalo? Manžel vás požádal o ruku?
„Ne, to byla taková dohoda. Po dvanácti letech už romantika trochu vázne. Ale musím říct, že jsme si to jako rodina moc užili. S Maruškou jsme si pořídily stejné šaty a opravdu to byl moc hezký den. A od té doby se nic nezměnilo.“ (smích)
V televizi působíte velmi temperamentně, nesmlouvavě, přísně. Jste taková i v soukromí?
„Mám ráda život, emoce a vůbec neodsuzuju občasnou výměnu názorů v domácnosti, protože to je život. Když v sobě něco potlačujete, všechno je v klidu a nevyvoláváte konflikty, tak je to pokrytecké. Je totiž zcela zdravé mít opačné názory.“
Kdo je tedy u vás hlava rodiny?
„Nikdo. U nás vládne demokracie a diskuze. Samozřejmě, že někdy v určitých momentech, když někomu dojde trpělivost, tak zavelí. Jenže pak je otázka, jestli v tu chvíli má převahu.“
Jak to vnímají děti, kdy mezi vámi dochází ke zmiňovaným výměnám názorů?
„Těžko by si vedle mě uměly představit ušlápnutého submisivního muže. To musím říct, že bych ani já nesnesla. Mám ráda muže dominantní a rázné a děti jsou v tom po nás. Ano, je u nás někdy veselo, ale je to všechno v míru. Já děti vedu i k tomu: stůj si za svým názorem, neodsuzuj názor jiného. Problém ve škole s tím zatím nemají, ale musím přiznat, že vybočují. U Kuby došlo k tomu, že učedník přerostl svého mistra – tedy mě. On je rétoricky už zdatnější než já. Ostatně není divu, když jsem mu dělala od dvou let mediální trénink.“
Mediální trénink?
„Ano. Trénink, za který si politici platí statisíce. Já jsem to nikdy nikomu nedělala, jenom Kubovi. Od dvou let měl školení. Jenže tehdy jsem netušila, že je velmi talentovaný. On mě už dneska přerostl a pak u nás nastávají momenty, kdy musím autoritativně zavelet. (směje se) Jsem však ráda, že si stojí za svým názorem a umí ho prosadit.“
Kterým směrem ho to táhne?
„Kuba navštěvuje těžké gymnázium, má široký rozhled a chce být umělcem, režisérem. Já jsem sice chtěla, aby byl právník, ovšem asi díky genetickým dispozicím to není možné. (Kubův dědeček byl humorista, herec Vladimír Dvořák – pozn. red.) Chce být režisér a vybral si těžkou cestu. Baví ho to a nezbývá mi nic jiného než ho podporovat.“
Slyšela jsem, že trpí silnou alergií...„Ano. Kuba má alergii na všechno možné – na prach, roztoče, na zvířata. Máme ale dva psy, a ty by nikomu nedal. Musím říct, že věkem a také díky vakcínám se to velice zlepšilo. Ale v pokoji musí mít absolutně čisto.“
To musí být náročné na údržbu a pořádek. Jak to zvládáte?
„Já neuklízím, mám hospodyni. Rozhodla jsem se tak v době, když bylo Kubovi půl roku. Přesně si pamatuji ten moment. Dělala jsem Kotel, hodně jsem pracovala, chtěla jsem být s Kubou a výsledek byl, že o půlnoci jsem ztrhaná vytírala podlahu. Už jsem to nedávala. Měla jsem volbu. Buď budu šidit Kubu, nebo práci, anebo nebudu uklízet. Vyřešila jsem to tím, že mám hospodyni.“
A co Maruška? Na koho se podobá?
„Maruška je sportovkyně po otci. Miluje sport! Marie je šťastná, když běží, což já nechápu. Díky ní mám přehled o fotbalové lize i o hokeji.“
Před čtyřmi lety jste prodělala vážný úraz páteře. Co se stalo? Nebála jste se, že už se nepostavíte na nohy?
„V zimě jsem uklouzla na schodech. To, že jsem mohla ochrnout, mně došlo až asi dva týdny poté. První byl šok, že musím zůstat v nemocnici, a nejvíc mě v tu chvíli trápilo, že neuspím Marušku, že děti budou bez mámy, že v televizi musí udělat programovou změnu, že kolegové si nic nevydělají, a hlavně jsem se pořád ptala, kdy budu moci jít vysílat. Koukali na mě jak na blázna.“
4 fotografie
