Jak věk mění naše chutě? Česnek nám zachutná v 19 letech, kozí sýr až o devět let později!
Špenát, proboha, zase ten špenááát! Proč nás tím věčně cpou? Jako školáky nás uváděly v zoufalství obědy, kdy byl přílohou špenát, vitaminový bonus českého školství žactvu. Krom toho, že servírovaná břečka neměla s oblíbenou zeleninou takřka nic společného, netušili odpovědní nutriční poradci, že dětem prostě špenát nechutná! S věkem se totiž zásadně mění chutě člověka…
Britští vědci zjistili, že lidé mají tzv. gastronomický věk, kdy začnou vnímat řadu chutí a potravin jako libé a lahodné. Přicházejí na chuť různým aromatům, z kterých se jim ještě třeba v pubertálním věku zvedal žaludek.
Markantní je to např. u oliv, česneku, pepře či luštěnin. Dlouholetý výzkum firmy Butterkist v Británii přinesl žebříček potravin, které nám v tom jistém věku začnou chutnat a můžeme je považovat za tzv. »dospělé«. Schválně si vzpomeňte, kdy vám začaly šmakovat makrely nebo grilovaný lilek…
Za co může školní jídelna?
Podle vědců je to jednoznačně tím, že nám ubývá chuťových buněk. Zatímco novorozeně jich má přes 30 000, dospělý jedinec okolo třicátého roku už jich má jen třetinu. Silné, agresivnější a výraznější chutě nám tak přestanou vadit a naopak si pochutnáme na pálivém (chilli), kyselém (nakládané okurky, zelenina) nebo hořkém (rukola, pivo, grapefruit, apod.).
Říkáme si, že jsme se stali gurmány. A my jsme přitom jen otupělí… V dětství jsme totiž naprogramováni na sladké. Děti se rodí s touhou po sladkém, protože mateřské mléko je plné cukru a tuku. Tato závislost postupně ustupuje.
V průměru okolo 22. roku našeho věku se měníme v dospělé, alespoň podle chuťového vnímání a rozlišení. A to, že nám ve školní jídelně znechutili mrkev, kopr nebo špenát, na to má jen minimální vliv. Zhruba u 17 % populace přetrvává odpor k jídlům, která byla v mládí na »indexu hnusů«… Ostatní si posléze většinu těchto jídel oblíbí a vzpomínají na stravování ve škole jako na bezpráví páchané na dětech, ale samozřejmě s úsměvem.
Proč máme předsudky
Když v jedné ze svých show vařil Zdeněk Pohlreich dětem v jídelně luxusní špagety, ale zasypal jim je parmazánem, asi netušil, že je nijak neohromí. Parmazán nám totiž jede až v jednadvaceti! „Pokud nám něco v dětství silně znechutí, může nás to do dospělosti ovlivnit. Reagujeme na některé potraviny negativně, přitom jsme je ani po dlouhé době neochutnali. Podléháme vizuálnímu podnětu, případně čichovému, ale když později ochutnáme, zjistíme, že chuť nám najednou nevadí,“ říká dietní specialistka Karen Poole.
Často nám k objevení chutí pomohou přátelé a známí. „Stejně tak na dovolené, kdy máme čas a touhu ochutnat něco nového. Snáze se zbavíme předsudků a své chutě objevujeme,“ dodává Poole.
