Lucie Bílá: V noci skoro nespím!
Pokud má někdo emocí na rozdávání, tak je to Lucie Bílá. Někoho tím možná štve, jiní ji ale právě proto zbožňují. V sobotu, jen pár hodin před vyhlášením Slavíků a den před finále »Talentu« poskytla Lucie Nedělnímu Aha! rozhovor.
Slavík i »Talent« jsou hodně o emocích. Nemáte problémy po takových večerech usnout?
„Poslední dny spím už jen tak čtyři hodiny denně. Ale naučila jsem se hlavu vypínat i přes den. A také mi pomáhá při každé volné chvíli meditace, dýchání, jóga. Může to znít jako báchorka pro čtenáře, ale já jedu v takovém rychlíku, že nemám na hlouposti a vymýšlení nějakých pohádek čas.“
Kdo si podle vás zaslouží letošní »talent«?
„Tentokrát jsme měli velmi málo semifinále a už v nich mi někteří chyběli. Ve finále mi nejvíce budou chybět Vertigo – akrobatická skupina, u jejichž vystoupení jsem nemohla ani dýchat a kterou jsem právě já měla možnost posunout dál… Jenže rozhodovat se mezi nimi a devítiletou neuvěřitelnou zpěvačkou bylo pro mě nejtěžším okamžikem celé soutěže. Kdyby to jen trochu šlo, chtěla bych tam obě vystoupení.“
Jak mezi vás zapadl nový porotce Martin Dejdar?
„Myslím, že to musí cítit především diváci. Podle mě ho milují a já i náš kolega Jaro jsme šťastní, že máme vedle sebe někoho, kdo je obrovským přínosem a kdo je pro týmovou hru. Za stolem poroty nesedíme jen každý za sebe. Musíme si nahrávat a v mnohých chvílích se i držet. Kdybychom šli proti sobě, bylo by to těžké pro nás ale i špatné pro celou show. Martin je skvělý kluk a já ho mám ráda za jeho lidovost, kterou i přes první kola držel mnohdy celý sál v divadle.“
Byla jste v prvním i druhém ročníku. Který se podle vás vydařil lépe? A šla byste případně i do třetího pokračování této show?
„Nevím, jestli se to dá srovnávat, ale já sama za sebe vidím letošní díl v mnohém vydařenější, svižnější. Ale i s většími talenty a rozmanitějšími čísly. Minulý rok jsem byla tak lehce v šoku, kde jsem se to ocitla, a letos mám zase větší pocit zodpovědnosti, protože už vím, o co jde. Pokud by byl další díl, dala bych si jen jedinou otázku. Proč bych i v tomto případě neměla držet své slovo, že dělám věci do konce.“