Proč Kopta tajil slavného tátu
48 fotografií
Není pouze hercem, kapitánem malého plavidla na Vltavě, příležitostným řidičem autobusu, ale také nadaným textařem. Psaní textů i muziku má v genech, Václav Kopta (52) je totiž synem známého básníka a textaře Pavla Kopty (†58) a vnukem spisovatele a legionáře Josefa Kopty (†67), podle jehož knížky byl například natočen úspěšný film Hlídač č. 47. Václav je na své předky hrdý a Pánubohu děkuje za tu trochu genů, které mu prý v rámci genetického přídělu nadělil.
Zdědil jste talent po tátovi a dědovi, dá se to tak říct?
„Spíš mi tak trochu od nich ukáplo, že mám jistou slovní obratnost při psaní a skládání, ale oni byli skuteční umělci, básníci. Já zdědil možná smysl pro humor a cit pro jazyk. Jsem rád za to, co mi bylo dáno.“
Jak jste jako kluk vnímal práci táty, textaře Pavla Kopty, který od padesátých let ovlivňoval žánr populární hudby a šansonu?
„O mně už je známé, že jsem jako malý spíše inklinoval k městské hromadné dopravě než k umělecké branži. Kroutil jsem si do zblbnutí volantem, byl jsem případ pro psychiatra. Takže otcova práce pro mě byla trošku vzdálenější a rozhodně to nebylo tak, že bych odmalička toužil vzít do ruky psací pero nebo psací stroj a začal vytvářet nějaké hodnoty. Měl jsem úplně jiné priority. Na tátově práci bylo zajímavé spíš to, že nás navštěvovali různí zpěváci a především zpěvačky. Takže jsem vlastnil bohatý deník s podpisy slavných.“
Ale otcovy texty jste znal? Alespoň některé?
„Znal. Především písničku Saxanu z filmu Dívka na koštěti. A jak jsem si všiml na pálení čarodějnic na Ladronce, Petra Černocká s ní okouzluje malé diváky dodnes. Znal jsem i další hity pochopitelně.“
Které z těch textů máte s odstupem času nejraději?
„Je jich víc. Ale pokud jde o to řemeslo, tak to nejvíc prodal v písních, které psal pro Hanu Hegerovou v 60. a 70. letech. Moc rád mám například písničky Mylord, Lásko prokletá a podobně. Myslím, že texty pro Hanu Hegerovou byly vrcholem jeho tvorby.“
Chlubil jste se spolužákům, co váš táta dělá?
„Kupodivu ne, protože spolužáci byli pitomí a vůbec to nějak nechápali. Když něčí tatínek pracoval na nádraží, nebo v pekárně, dalo se to tenkrát pochopit. Ale táta byl na volné noze, což byl institut, který se v té době skoro nedal spolužákům vysvětlit. Když jsem se o tom zmínil, měli z toho spíš srandu a připadalo jim, že si vymýšlím. A kdybych se chlubil, že mám třeba podpis Waldy Matušky, nebo Karla Gotta, to by mě asi ukamenovali.“
Více z rozhovoru najdete v tištěné verzi Nedělního Aha!
Jak bydlí Václav Kopta? Manželka ho nechává dožít ve sklepě!
48 fotografií
