50 let od oběšení bestie Čubírkové: Tělo muže pálila 35 hodin!

Vyšetřování probíhalo už ve vlaku. Policisté naskákali do vagonů, soupravu odklonili na odstavnou kolej a 287 cestujících vyslýchali několik hodin. Už druhý den speciálně ustavená skupina vyšetřovatelů zjistila, že hlava patří pohřešovanému Ambrózi Ščepkovi. Jeho zmizení den před tím nahlásila družka Irena Čubírková z Bolerázu v okresu Trnava.

PŮJČILA SI TAŠKU, DOVNITŘ NACPALA…

Zmizení hlásila na MNV v Bolerázi ještě s taškou, ve které měla pod montérkovou blůzou hlavu svého druha. Bylo to tak bestiálně chladnokrevné, bez špetky lítosti, ale i bez obav z prozrazení. S hlavou na klíně vyprávěla, že se jí ztratil manžel! Pak odjela do Trnavy, do vlaku směrem na Bratislavu položila nejprve na záchod hlavu, montérky zahodila na nákladní vagon a šla oznámit zmizení podruhé. Vlak mezitím odjel…

MY CHLÉB NEPEČEME…

Jenže pak se rozeběhlo vyšetřování. Čubírkovou si předvolali, nicméně její výpověď se jim zdála nejistá. Vyšetřovatelé proto došli později i k Čubírkové domů, kde jim pomohla náhoda. Usvědčila ji teplá chlebová pec, o kterou se opřel jeden ze strážníků! „Ne, maminka chleba nepeče, my přece chléb kupujeme,“vyprávěl bezelstně malý synek. V tu chvíli policisté začali být ostražití…

SPOLEČENSKÝ PÁD

Geneze zločinu se odvíjela od stěhování na Slovensko. Čubírková, matka čtyř dětí z prvního manželství, se přestěhovala s druhem Ambrózem Ščepkem z českého Trutnova do slovenské Bolerázi, nedaleko Trnavy. Jemu povila tři děti. Byl to pro ni velký společenský propad. Z městské paničky se stala rázem děvečka od krav. „Měli celkem sedm dětí, někdy bouřlivou domácnost, starali se o statek s býky na samotě v Políčku, což je kousek odsud. Občas si přihnuli, nadávali si,“ vzpomněl důchodce z Bolerázi, pan Alojz. Pracoval v tamním JZD stejně jako Ščepko s Čubírkovou.

SEKÁČEK BYL TUPÝ

Problémem byla promiskuita Čubírkové, alkoholismus Ščepka. On jí vyčítal, že s ním nechce spát a před jinými se předvádí a kdo ví, co s nimi ještě dělá. Vyhrožoval, že ji zabije, usekne hlavu a hodí do záchodu. Tím jí dal zjevně motiv k činu i návod, jak ho zamordovat… „V předvečer vraždy šli k sousedům slavit jeho jmeniny, zpití pod obraz se vrátili domů, kde ještě popíjeli,“ připomněl pan Alojz. To se stalo dva dny před nálezem hlavy, 7. prosince 1964.

VŠUDE SE ROZLÉVALA KREV

Vesnice zná dosud všechny detaily tragédie. Měli si připít na stavbu domu, na lepší budoucnost. Jenže Ščepko byl namol, spadl ze židle a v tu chvíli se Čubírkové zatmělo. Doběhla pro sekeru do komory a tupou stranou ho několikrát silně udeřila do zátylku. Pak chtěla sekáčkem na maso oddělit hlavu od těla. „Nešlo to, sekáček odskakoval, musela jsem ji useknout sekerou,“ líčila později vyšetřovatelům. „Šlo to špatně, všude se rozlévala krev.“

Nakonec tělo rozsekala na menší části, zatopila v chlebové peci a pomalu svého přítele pálila. Mezitím uklízela louže krve, zbylé části porcovala na menší díly. Když pec vyhasla, roztopila ji znovu, 35 hodin trvala ta bezcitná kremace, popel pak nasypala před dům, kůstky, které nesežehly plameny, pohodila do potoka a zahrabala do hnoje ve chlévě. Šla k sousedům, že jí zmizel druh, od nich si půjčila i tašku, kam hlavu uložila! S ní pak podnikla dlouhou anabázi. Když se jí vyšetřovatelé ptali, proč ji také nespálila, měla bizarní vysvětlení.

„Ambróz mi vyhrožoval, že mě zabije a hlavu spláchne do záchodu. Byl to ten nejlepší nápad,“ líčila chladně. Druhým důvodem byly obavy z pomluv. „Bála jsem se, že si lidé řeknou, že ode mě utekl za jinou. Chtěla jsem, aby lidé viděli, že neutekl, že zemřel.“ Šílené, psychopatické.

RÁDA SE BAVILA, NEBYLA DO PRÁCE

Čubírková byla krásná ženská, ale hodně do větru. Když stopovala auta, neváhala se prý vysvléknout, se sexem neměla problém. Uměla manipulovat s lidmi. „Nebyla do práce. Raději seděla s mužskými v hospodě, kouřila, pila a nechala za sebe platit. Byla společenská, ale neměla konflikty, spíš se ráda bavila,“ vzpomněla paní Melánie z Bolerázi. „V den vraždy se ptala po okolí, jestli lidé necítili nějaký zápach, že prý pálila staré peřiny,“ vybavila si ještě pamětnice.

PŘIŠLO SE I NA PRVNÍ VRAŽDU

Vzhledem k tomu, že vražda byla provedena mimořádně surovým způsobem, rozhodli se vyšetřovatelé přezkoumat i třináct let starou smrt manžela Čubírkové a vydali příkaz k jeho exhumaci. Ján Čubírek zemřel 10. října 1951 v Trutnově údajně dílem nešťastné náhody.

Po pitvě bylo jasno, zemřel násilnou smrtí. Za asistence svého milence mu Čubírková rozbila hlavu tyčí a pak zinscenovala pád kamen z půdního schodiště, pod kterými měl zemřít. Přiznala se i ke druhé vraždě a byla odsouzena k trestu smrti. „Svého činu lituji. Pane prezidente, mám ještě malé děti, potřebují mě. Dětem bez matky je velmi těžko. Dejte mi milost,“ napsala prezidentu Novotnému. Nebyla vyslyšena, 28. září 1966 byla na Pankráci oběšena.

Irena Čubírková neměla šťastné dětství. Otce nepoznala, utekl. A když jí byly čtyři roky, matka zemřela. Protloukala se dětskými domovy. Tady získala pocit, že jakékoli prostředky k dosažení vlastního prospěchu jsou možné.

NAKONEC DOSTALA MILOST?

Po vesnici se právě před padesáti lety roznesla zaručená zpráva, že Čubírková nakonec trestu smrti unikla. Nebyla popravena, ale dostala prý místo kata pro nesporné zkušenosti a bezcitnost. Další odsouzení odcházeli z tohoto světa její rukou. Zpráva nebyla potvrzena.

JAK VRAŽDILA POPRVÉ!

• V letech 1945 – 1959 bydlela Irena Čubírková v Trutnově. Až do jeho smrti 
10. října 1951 společně i s manželem Janem Čubírkem.

• Byla v domácnosti, děti měly dokonce chůvu. Manželé obývali honosnou vilu po odsunutých Němcích.
• Nudila se a měla výrazný sexuální apetit, přičemž Čubírek celkem snadno odhalil nevěru. Na jejích kalhotkách našel pozůstatky spermatu, ačkoli spolu manželé už delší dobu nespali.

• Milencem byl ženatý Václav Bernart, pracovník ostrahy železnic a místní playboy. Došlo na facky, obviňování a vyhrožování rozvodem. Ona však nechtěla o ničem takovém slyšet. Žila si příliš dobře a nechtěla se blahobytu vzdát.
• S milencem proto osnovali plán, úkladnou vraždu. Čubírka chtěli otrávit léky, jenže fluocit na ženské problémy nebyl tím správným jedem.

• Pak ho chtěli oběsit. Lákala ho na večerní procházku lesem, jenže se přemluvit nenechal.
• Vyšel třetí pokus. Svého manžela donutila vypít větší množství becherovky smíchané se silnými prášky na spaní. Čubírek usnul a ve spánku jej Bernart udeřil několikrát do hlavy.
• S mrtvolou jim pak pomáhala i manželka Bernarta. Namluvili jí, že nevěra je výmysl a že Čubírek pomluvami ohrožuje i její rodinu. Prostoduchá Bernartová nechtěla, aby se vražda provalila, tak pomáhala zahladit stopy.

• Na Čubírka hodili společně kamna s tím, že je snášel z půdy, aby mu lépe schnul lak při lakování nábytku.
• Policisté mrtvolu příliš neohledávali, do protokolu uvedli, že zemřel na následky zranění po pádu kamen.
• Čubírková byla za obě vraždy odsouzena k trestu smrti. Milenec Václav Bernart k 15 letům vězení. Manželka milence souzena nebyla – její čin byl amnestován.