Podnikatel Jaroslav Papoušek, který měl zabít lupiče: Zloděje jsem neuškrtil! Když přijela policie, ještě žil!
4 fotografie
Česko sleduje další případ člověka, který chránil svůj majetek před nebezpečným lupičem a ten přišel o život. Tentokrát jde o movitého litoměřického podnikatele Jaroslava Papouška (49), na jehož vilu si troufla čtyřčlenná skupina ozbrojených gaunerů převlečených za policisty v noci na pátek.
Ohrožovali jeho rodinu a pažbou ztloukli přítele jeho dcery. Pohár Papouškovy trpělivosti přetekl, když lupiči namířili zbraň k hlavě jeho dcery. Jednoho ze zločinců chytil a nepustil až do příjezdu policie. Zřejmě na následky potyčky muž posléze zemřel a podnikateli teď může za ochranu vlastní rodiny a majetku hrozit i vězení.
„Jeden z pachatelů na následky zranění zemřel. Zatím se ale vzhledem k probíhajícímu šetření nechceme k případu dále vyjadřovat,“ řekla krajská policejní mluvčí Ludmila Světláková. Papoušek se o detaily osudného večera podělil s Aha! a měl slzy v očích...
Ta historka je špatně
Pane Papoušku, uvádí se, že jste jednoho pachatele uškrtil.
„Celá ta historka je špatně. I vrabci si cvrlikají, že pan Papoušek zavraždil, uškrtil pachatele. Nikoho jsem ale neškrtil.“
Co přesně se tedy stalo? Muž je mrtev…
„Pral jsem se s ním, to jo. Když ho policie přebírala po příjezdu – po velmi dlouhém příjezdu –, tak žil. Když mu nasazovali pouta, tak žil, a navíc odporoval zadržení.“
Za jak dlouho po zavolání přijela policie?
„Poprvé jsme volali asi ve 2.07, to už tam zloději nebyli, jen jsme zadržovali toho jednoho. Podruhé jsem volal ve 2.09, potřetí ve 2.29 a policie tam ještě nebyla.“
Co jste po tu dobu dělali?
„Zalehli jsme ho na zemi. Rval se a musel mi pomoci i přítel dcery. Po příjezdu záchranky byl pořád živý. Až nějak pak zkolaboval, asi po tři čtvrtě hodině. Stejně si ale tohle z hlavy už nikdy nevymažu.“
Říkali zloději něco při přepadení? Mluvili s vámi?
„Samozřejmě, samozřejmě. Křičeli, vyhrožovali mi smrtí manželky, dcery, chtěli peníze, cenné papíry, klíče od aut a tak dále.“
Co jste v tu chvíli cítil?
„Bezmoc. Já jen bránil rodinu. Když vám míří na manželku a dceru, je to nejhorší pocit na světě. Mířili i na mě a to už zmáčkli spoušť, naštěstí jim to nevystřelilo.“
Vypadáte jako někdo, kdo také vlastní zbraň.
„Ano, zbraň vlastním, ale rozhodně ji nemám pod polštářem. A v tu chvíli mě ani nenapadlo po ní sáhnout.“
Jak na vás působil zloděj, pro kterého se stala ta noc osudnou?
„Ten člověk, se kterým jsem tu potyčku měl, byl docela mladý. Bůhvíjak se k tomu dostal. Mrzí mě to, je mi to hrozně líto, byl zmařený lidský život, my ho jen chtěli zadržet a předat policii. Kdyby ale vystřelil, možná zmaří životů víc.“
Jak se chovala policie, když přijela?
„Korektně, jen možná můj výslech se mi pak zdál trochu tvrdý nad rámec situace. Byl jsem v šoku ze strachu o rodinu a pod uklidňujícími léky, a zdálo se mi, že byl tvrdý.“
Máte strach z toho, co bude následovat?
„Ano, mám. I rodina je na tom psychicky špatně. Dcera to má pořád před očima. Mířili jí zblízka na hlavu. Její přítel byl od krve, a ona se přesto snažila nás bránit. Kdyby tam nebyli, tak to nezvládneme.“
Dcera Jana (20): Hlavně večer mám strach!
Na co jste myslela, když jste se dívala do hlavně zbraně?
„Když vám míří mezi oči, je to strašné. Ale když jsme viděla zkrvaveného přítele a tátu, jak ho dusí peřinou, tak jsem jim prostě musela pomoci a na nebezpečí jsem se snažila zapomenout.“
Jak se cítíte teď?
„Pořád se mi to vrací. Hlavně večer na mě přichází stres. Mám strach. Myslím také na to, že kdybychom tam s přítelem nebyli, mohlo to dopadnout hodně špatně.“
Pořídíte si kvůli tomuto incidentu zbrojní průkaz?
„Po tom, co se stalo tátovi, to mám určitě v plánu.“
4 fotografie
