Exkluzivní zpověď syna zesnulého cyklokrosaře Radomíra Šimůnka (†48) - Řeknu vám, proč táta pil...
Ta zpráva v úterý ráno zaskočila celou zemi: nejúspěšnější český cyklokrosař Radomír Šimůnek (†48) zemřel. Nezasvěcené pak ještě víc šokovala příčina jeho skonu – cirhóza jater v konečném stadiu! Důvodem, proč se veleúspěšný sportovec upil k smrti, ovšem nebyla tragická autonehoda, při které v roce 1992 zabil tři nevinné lidi. Jeho syn Radomír (26) včera deníku Aha! prozradil, co bylo tou obrovskou tíhou, před kterou jeho slavný otec utíkal k alkoholu.
Radku, předně přijměte naši nejhlubší soustrast, prosím. I když jste byl v cizině, uměl byste popsat otcovy poslední hodiny?
„V pondělí mu operovali kýlu, celý týden ležel v nemocnici a další pondělí šel domů.“
Sám podepsal reverz. Myslíte, že...
„Co se v jeho nitru přesně odehrávalo, to asi každý zjistí, až takovou situaci prožije sám. Myslím ale, že tušil, co ho čeká, tak už chtěl být prostě doma. A vlastně hned v noci zemřel.“
Bez života ho objevila maminka. Jak ta to celé nese?
„Ano, ona tátu našla. I když o problému věděla, byl to šok. Pro ni, pro nás všechny. Já mám tady v Kamenici byt. Takže se asi zpátky přestěhuju sem, jinak žiju v Belgii kvůli cyklistice. Budu se snažit být víc s ní.“
Radku, co pro vás táta znamenal?
„Přivedl mě k závodění. Já měl velkou zálibu v hokeji, ale měl jsem od něj vyšlapanou dálnici, po který jsem dokázal jít. To, co se lidi učili tři roky, on mě naučil za rok. Byl velmi trpělivý. I jako trenér, i jako otec.“
Jenže se také potýkal s démonem alkoholu, což ho nakonec stálo život. Víte, co bylo pravým důvodem jeho pití? Výčitky svědomí kvůli té nehodě?
„Bouračka ho samozřejmě lidsky zasáhla, ale s jeho pitím až takovou souvislost nemá. Tím nejhorším, co ho zlomilo, byl konec kariéry. Potřeboval nějak vyplnit to vakuum, které mu po závodění zůstalo.“
Kdy to všechno začalo?
„Dvacet třicet let jezdil na kole, dosáhl na spoustu met. Byl i Sportovcem roku, to se jen tak nějakému cyklistovi nepodaří. Spoustu vrcholových sportovců, kteří takhle žijou a pak skončí, tahle prázdnota potká. Takže asi tehdy to začalo.“
Nesnažil se léčit?
„Víme, že měl problém. Jenomže tak to bylo se vším! Když ho bolel zub, než došel k doktorovi, byla to velice dlouhá cesta! On měl tu obrovskou vnitřní sílu s tím bojovat. Žádnou nemoc si nedokázal připustit. Bojoval s jakoukoli bolestí sám, jako když jezdil na kole...“
Už nenašel v životě nic, co by mu dělalo radost?
„Jeho asi jedinou zálibou pak byla zahrada. Ta je perfektně upravená. Vždycky se chlubil, že má nejkrásnější trávník široko daleko. Nejvíc si vážil toho před barákem. Na to byl hrdej, že ostatní ho měli vždycky seschlej, ale on perfektní.“
Všichni vás vždy srovnávali a budou s otcem srovnávat. V čem jste stejný a v čem jiný?
„On měl neskutečnou vůli! Kdyby si tady otevřel krám, tak ji tady může prodávat. Já nejsem špatný závodník, ale chybí mi právě ta jeho obrovská vůle. Já jsem pořád druhej, na mistrovství republiky i světa. Chybí mi trochu štěstí. Ale pár závodů jsem dokázal vyhrát, třeba Světovej pohár. U toho byl i táta s bráchou. Je jasný, že když to teď dopadlo takhle, tak každej další úspěch, každý vítězství bude pro něj.“
