Strašlivé utrpení Honzíka Rokose - Umíral čtyři hodiny!
ÚSTÍ NAD LABEM – Hrůza hrůzoucí! Už v pondělí zasedne soud, který bude rozhodovat o vině vrahů malého Honzíka Rokose (†5), kterého chladnokrevně zavraždili vlastní »matka« Antonie Stašková (38) a její partner Pavel Grepl (50). Jen proto, aby maličkého andílka nezískal na základě rozhodnutí soudů zpátky do péče jeho otec.
Neustále prosil: »Mami, bolí mě bříško!« A vrazi se na to klidně dívali!
Deníku Aha! se podařilo získat obžalobu státní zástupkyně, která chce pro vrahy trest v nejvyšší sazbě. Hrozí jim minimálně 12 let, ale i výjimečný trest!
Bestie se rozhodly zbavit se nevinného dítěte 9. prosince 2007 mezi obcemi Strážky a Žďárky v okrese Ústí nad Labem. Až o 18 dní později je s mrtvým tělíčkem v kufru auta dopadli kriminalisté. A co o několikahodinovém nesmírném utrpení důvěřivého chlapečka říkají v obžalobě sami vrazi? Nejdřív se bezbranného kloučka snažili zbavit píchnutím vzduchu do žíly, to malého Honzíka nezabilo. Proto jej pobodali u předem vykopaného hrobu a nakonec udusili...
Co řekla vyšetřovatelům Stašková, dosud netrestaná:
-
„Injekční stříkačky na píchnutí vzduchu do žíly mi dal Grepl a ten mi radil, jak to udělat.“ (Honzíkovi první útok v autě neublížil.)
-
„Já jsem syna nebodla, to Grepl!“ (Obžaloba jí nevěří.)
-
„Po útoku Honzík chvíli seděl, pak řekl, že si lehne a odpočine si. Na chvíli usnul, ale budil se a sténal. Měl takový divný dech.“
-
„Honzík chtěl čúrat a Grepl s ním tedy šel. V té době dokázal Honzík ještě sám stát. Pak si lehl opět dozadu a začal říkat, že ho bolí bříško.“
-
„Pavel řekl, že to musí dodělat, že se trápí. A udusil ho. Nechtěla jsem to vidět, tak jsem šla pryč.“
-
„Honzíkovo tělo, oblečení a hračky jsme ukryli do díry, opětovně jsme se tam vraceli.“
-
„Chtěla jsem se zabít píchnutím vzduchu do žíly, pak elektrickým proudem.“
Co vypověděl Grepl, již 6krát trestaný:
-
„Nechtěli jsme ho vrátit. Plánovali jsme sebevraždu, poslední jsem se měl zabít já.“ (Obžaloba: lež, účelová výmluva.)
-
„Honzík chtěl zpět do auta a ještě jednou to udělat stříkačkou. Věděl, že se chceme zabít.“ (Znalci ale tvrdí, že dítě ví, co je smrt až v devíti letech.)
-
„Bodl jsem ho já.“
-
„Nebodl jsem ho, ani jsem neviděl, že by to udělala ona.“
-
„Viděl jsem, jak ho píchla. Výpovědi jsem měnil, protože jsem chtěl Toničce pomoct. Mám strach, že neuvidím mámu, a bojím se, aby na mě Tonička nezapomněla.“ (Obžaloba: jeho tvrzení je věrohodnější, vždyť přiznal i udušení, přiznal by tedy i bodání.)
-
„Tonička vzala z přihrádky auta nůž, držela ho v ruce cestou k jámě, tam se s Honzíkem začala bavit o spinkání, říkala mu, že ho nikdy neopustí.“
-
„Bodla ho do hrudníku, a když padal, ještě jednou. To taky zařval.“
-
„Vykopal jsem v minulosti před útokem postupně tři jámy, Tonička mi s dvěma pomáhala. Ale nevěřil jsem, že kluka zabije.“
-
„Šli jsme zpátky do auta. Honzík byl celou dobu při vědomí, mohlo to trvat čtyři hodiny.“
-
„Už jsem nechtěl, aby se trápil. Pravou dlaní jsem mu zakryl pusu a držel ji tam do doby, než se přestal úplně hýbat. Už se nebránil, neměl sílu.“
Co ještě tvrdí obžaloba:
-
Vraždu Honzíka plánovali čtyři měsíce před činem.
-
I bratr a sestra obviněné Jiří H. a Anna D. potvrdili, že Stašková několikrát vyhrožovala zabitím syna, aby ho nemusela vracet otci.
-
Vlastní smrt zapříčinilo udušení, i bez něj by krátce poté ale Honzík zemřel na následky poranění plic po bodnutí.
-
Znalci: Grepl je podprůměrné inteligence, byl na Staškové závislý. Stašková s ním manipulovala. Stašková je průměrné inteligence. Motivem činu je msta otci, ke kterému stále cítí nenávist. Nemá pocit viny, za vše může její okolí. Za své jednání jsou oba odpovědní.
-
Honzík byl citově vázán ke Greplovi, věřil mu. Měl ho prý rád a choval se k němu jako k vlastnímu, potvrzují to i příbuzní.
-
Chlapeček někdy oslovoval matku teto, Greplovi říkal strejdo.