Zemřela Hana Bušková (†77): Ze 17 lidických dětí zbývá už jen 10. Přežila, protože ji chtěli poněmčit! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 19. března 2024

Svátek slaví Josef, zítra Světlana

Zemřela Hana Bušková (†77): Ze 17 lidických dětí zbývá už jen 10. Přežila, protože ji chtěli poněmčit!

Hana Bušková
Hana Bušková (Foto Aha! – Jan Doležal, archiv Památníku Lidice, ČTK)

Přežily vyhlazení Lidic nacisty! Z více než stovky dětí, které v Lidicích v roce 1942 žily, se jich po válce vrátilo pouhých 17. Jejich řady nyní opět prořídly, zemřela Hana Bušková (†77). Zachránilo ji, že ji nacisté vybrali k poněmčení. Lidických dětí nyní už zbývá jen deset, z lidických žen žijí dvě.

Haně Buškové, rozené Špotové, byly v červnu 1942 pouhé dva roky. Spolu s ostatními lidickými dětmi a ženami ji nacisté odvezli do tělocvičny kladenského gymnázia. Tady si je nacisté pečlivě zkontrolovali a zapsali, než rozhodli o jejich dalším osudu. Malá Hana měla štěstí v neštěstí, byla totiž vybrána k poněmčení.

Z Kladna proto putovala do Prahy, pak byla převezena do dětského domova u polské Poznaně. Tu nacisté zabrali již v roce 1939. Odtud ji přemístili k náhradním rodinám, nejprve byla od roku 1943 u železničáře v Lešně na polském území.

Vrátili ji mámě

O rok později byla přemístěna k jiné rodině v Lešně, nakonec skončila v Schüchternu. „V březnu roku 1947 ji v této rodině vypátrala československá komise a převezla ji zpět do Československa, kde se 2. dubna setkala se svou matkou. Ta se vrátila z koncentračního tábora Ravensbrück,“ uvedl Filip Petlička z Památníku Lidice.

Marie Šupíková (85): Přežila díky klepnutí ukazovátkem!

V roce 1942 v Lidicích bylo 105 dětí. Z nich se po válce vrátilo jen 17. Podobný osud jako Hana Bušková měla i Marie Šupíková (85), rozená Doležalová.
Z Lidic také putovala do kladenského gymnázia s dalšími ženami a dětmi. „Strávily jsme tam tři dny a tři noci. Pak nacisti oddělili mámy od dětí. Byl to nejhorší okamžik mého života,“ popsala příšerné chvíle v roce 2015 deníku Aha!.

Děti naložili do vlaku a odvezli do sběrného tábora v polské Lodži. Tam musely spát hladové a špinavé na zemi. „Pak přišel chlap v rajtkách a holínkách, chodil mezi námi a občas někomu klepl ukazovátkem na rameno, i mně. Tehdy jsem to nechápala,“ vysvětlila paní Marie. Jenže toto klepnutí na rameno jí zachránilo život. Spolu s dalšími šesti děvčaty a jedním chlapcem ji vybrali na poněmčení.

Do dětského domova

Nejprve musela do dětského domova u Poznaně, kde absolvovala roční výcvik. Už jako jedenáctiletou si ji tam pak vybrali manželé Schillerovi. Z české Marušky se stala německá Ingeborg a u adoptivních rodičů byla do roku 1946. Pak si její adoptivní otec přečetl, že se pátrá po lidických dětech, odvezl proto Marii do Berlína.

Setkání s mámou

Do Čech se vrátila 7. srpna 1946. V krčské nemocnici se setkala s maminkou Alžbětou, která tu ležela s těžkou tuberkulózou po návratu z koncentráku v Ravensbrücku. Čtyři měsíce nato ve dvaačtyřiceti letech zemřela a o Marii se tak starala teta. „Nás, lidických dětí, přežilo jen sedmnáct. Vážím si života a jsem vděčná za každé ráno,“ řekla na závěr Marie Šupíková.

Lidice: Pomsta za Heydricha

Vyhlazení Lidic byla pomsta nacistů za atentát na protektora Reinharda Heydricha (†38). Je jednou z nejstrašnějších událostí druhé světové války. Kvůli údajné pomoci místních obyvatel atentátníkům ji vypálili a srovnali se zemí. Muže popravili, bylo jich celkem 173. Ženy a děti skončily v koncentračních táborech.

Děti zplynovali!

Převýchova byla možnost, jak vraždění nacistů přežít! Některé děti vybrali k poněmčení hned na Kladně. Zbylé odvezli do Lodže, kde vybrali dalších sedm. Ostatní pak krutě zavraždili! Odvezli je 60 kilometrů za Lodž, svlékli do naha a naložili do náklaďáků s výfuky zavedenými dovnitř. To byly pojízdné plynové komory.

Kteří ještě žijí?

Lidických žen se po válce vrátilo 143 lidických žen, dětí ale pouze 17. Kvůli chybějícím dokumentům sice panovaly dohady, že jich mohlo válku přežít více, nikdy se ale nenašly.

Z lidických dětí žijí ještě:

Veronika Rýmonová, roz. Hanfová

narozena 22. 1. 1942 Jako šestiměsíční holčička se v červnu 1942 dostala z kladenského gymnázia do dětského domova v Krči. Její matka byla přes Terezín deportována do koncentračního tábor Ravensbrück. Matka koncentrační tábor přežila a s Veronikou se shledali v květnu 1945. Veronika žila s matkou po válce na Kladně. V roce 1952 se přestěhovala do nových Lidic a po roce 1966 se s manželem odstěhovala do Prahy.

Jiří Miler

narozen 21. 2. 1942 S ostatními dětmi do jednoho roku byl z Kladna odvezen do krčského dětského domova kde zůstal až do konce války. V Lidicích přišel o otce, v Ravensbrücku o matku. Z koncentračního tábora se vrátila jeho babička, která se o něho starala a vychovávala jej. V roce 1963, po návratu z vojny mu byl vydán nový občanský průkaz, kde mu po předcích bylo změněno jméno z Müller na Miler.

Věra Čepelová, roz. Vokatá

narozena 3. 3. 1935 Věře bylo sedm let, když ji v polské Lodži vybrali k poněmčení. Přes dětské domovy v Puščikovu a Blütenau se dostala do rodiny Melnikových. V roce 1946 byla nalezena čs. úřady a vrácena matce, která po návratu z koncentračního tábora žila v Kladně. Od roku 1951 žily v nových Lidicích.

Libuše Součková, roz. Müllerová

narozena 16. 3. 1942 Stejně jako ostatní nejmladší děti do jednoho roku se po lidické tragédii dostala do dětského domova v Krči. Tam ji v roce 1945 nalezla teta Marie a ta ji odvezla na Kladno, kde se setkala se svou maminkou, která se vrátila z Ravensbrücku. V roce 1950 se stejně jako mnoho dalších vrátila s maminkou do Lidic.  

Jiří Pitín

narozen 23. 4. 1942 Jiří Pitín přišel o celou svou rodinu. Otec byl zastřelen v Kobylisích, matka zemřela v Ravensbrücku, babička v Osvětimi a starší setra byla s dalšími lidickými dětmi zavražděna v Chelmnu. Jiří se z krčského dětského domova dostal ke své tetě, která ho vychovávala. Vyučil se elektromontérem, studoval filozofii a vystřídal řadu povolání a žije v Praze.

Eva Bullock, roz. Kubíková

narozena 25. 4. 1937 Její osud byl zcela výjimečný díky tetě, která žila v Berlíně. Po lidické tragédii Evina teta vynaložila velké úsilí, aby malou Evu dostala do své péče, což se nakonec podařilo pod podmínkou,, že bude vychovávána jako německé dítě. Po válce se shledala se svou matkou ihned po návratu z koncentračního tábora a byla tak prvním nalezeným lidickým dítětem. Po válce se její matka znovu vdala a v roce 1948 celá rodina emigrovala do kanady, kde paní Eva Bullock žije dodnes.

Pavel Horešovský

narozen 25. 5. 1942 10. 6. 1942 byl Pavel nejmladším lidickým obyvatelem a jeho osud je velmi podobný ostatním dětem, kterým v roce 1942 nebyl ještě jeden rok. Jeho otec byl popraven a matka poslána do koncentračního tábora. Pavel byl napřed převezen do Zemské porodnice a ústavu pro péči o dítě v Praze. V roce 1943 byl přemístěn do krčského dětského domova a v roce 1945 se vrátil k mamince. Ta se v roce 1947 znovu vdala a s rodinou se přestěhovala do Prahy. V roce 1953 se ale vrátila i s malým Pavlem do Lidic.  

Jana Hanzlíková, roz. Müllerová

narozena 5. 9. 1942 Jana se narodila až po lidické tragédii v pražském ústavu v Dykově ulici na Vinohradech a zapsána jako Antonie Dressler. Šest týdnů poté byla její matka převezena do Ravensbrücku. Sama Jana se přes dětskou nemocnici na Karlově náměstí dostala do útulku v Krči. Při náletech na Prahu v roce 1945 si ji vzala ředitelka mateřské školy na Zbraslavi paní Ptáčková a dala jí jméno Jana. 1. května 1946 se vrátila své matce, která se vrátila z koncentračního tábora. Dodnes žije v Lidicích.

Václav Zelenka

narozen 9. 9. 1938 Václav byl již v kladenském gymnáziu vybrán k poněmčení. Dostal se do dětského domova v Puščikovu a následně do domova v Oberweis in Oberdonau. Odtud se v roce 1944 bez jakýchkoliv, ani falešných, dokumentů dostal do rodiny Wagnerovi v Lohsa. Rodina Wagnerova chlapce odevzdala Úřadu pro mládež v Hoyerswerde a odtud byl v květnu 1947 repatriován a vrátil se k matce.Pan zelenka byl dokonce v letech 1999–2006 starostou nových Lidic.

Jiří Korecký

narozen 11. 12. 1942 Jedno z dětí narozených až po tragédii v ústavu v Dykově ulici. Pojmenován byl Georg Ferenc. Přes nemocnici na Karlově náměstí se dostal do útulku v Krči. Z Krče si ho na vychováni vzala rodina Křížova ze Stránčic, ve které zůstal až do svých osmnácti let. Krevní zkouška potvrdila že je synem Anny a Jaroslava Koreckých. Zůstal sice v rodině Křížových, ale maminku Annu Koreckou a babičku Annu Sajdlovou pravidelně navštěvoval v nových Lidicích. V roce 1968 emigroval do Švýcarska kde se oženil a založil rodinu.



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.