Příběh, který v roce 1963 zlákal i filmové tvůrce, je známý po celém světě. Letci připravili největší útěk z německých zajateckých táborů za druhé světové války. V nuzných podmínkách zajatci, především Britové, dokázali vykopat hned tři podzemní tunely. Ten zvaný Tom sice dozorci objevili, nenapadlo je ale, že letci mají v záloze hned dva další – Dicka a Harryho.
Vyrobili doklady i šaty
Zajatci mysleli na všechno a vyrobili kopie německých dokladů, propustek, a dalších dokumentů, aby co nejdéle unikli odhalení. Proto v táboře, který se nacházel nedaleko dnešní Zaháně v Polsku, fungovala tajná padělatelská dílna a zajatci zužitkovali vše, co mohli získat, třeba černým obchodem s dozorci. Jiné dílny pro ně vyráběly civilní oděvy.
Prchl jen zlomek
V noci z 24. na 25. března 1944 byl tunel Harry konečně hotov. Na svobodu se jím mělo vydat 220 z asi 2 500 mužů. Nakonec jich stihlo uprchnout 76, mezi kterými byli i Čechoslováci Arnošt Valenta, Bedřich Dvořák a Ivo Tonder, než němečtí dozorci objevili šachtu. Štěstí na svobodě ale nenašli. Napadl totiž sníh, který dozorcům ulehčoval pátrání a prchajícím letcům ztěžoval cestu. Němci většinu z nich postupně pochytali. Na přímý rozkaz rozzuřeného Adolfa Hitlera pak bylo 50 z uprchlých zajatců zastřeleno, ačkoliv to odporovalo ženevským konvencím. Po válce pak Britové za tento válečný zločin 14 jejich vrahů odsoudili k trestu smrti.
Tři se dostali na svobodu
Ze 76 zajatců, kterým se útěk podařil, nakonec do cíle doputovali tři. Dva piloti, Brit a Nor, se díky pomoci námořníků dostali do Švédska, jeden Nizozemec za pomoci francouzského odboje dorazil až na britský konzulát ve Španělsku.
Popravený Arnošt Valenta
Organizátorům útěku byl velmi užitečný Arnošt Valenta, rodák ze Svébohova na Šumpersku. Radiotelegrafista 311. bombardovací perutě RAF uměl totiž perfektně německy, a mohl tak od »domorodců« pokoutně získat informace či potřebné materiály. Přál mu los, který určoval, kdo se útěku zúčastní, do tunelu vstupoval jako pátý. Venku měl představovat stavitele Müllera, který jede na služební cestu do Gdaňska. Jenže vlak, kterým se se společníkem měli dostat do bezpečí, jim ujel. Vydali se na cestu pěšky, ale druhý den narazili na německou hlídku a byli prozrazeni. S dalšími druhy je 31. března 1944 zastřelilo gestapo.
Dva Češi přežili
Němci s letci spojeneckých jednotek, tedy Brity, Kanaďany, Američany atd. zacházeli »jakž takž« podle ženevských konvencí. Báli se odplaty na zajatých německých pilotech. Jinak tomu ale bylo v případě Čechoslováků, kteří sloužili u RAF. Pro nacisty to byli občané Říše a službou u nepřítele se tak dopustili zrady, což trestali popravou. Dvěma českým uprchlíkům ze Stalag Luft ale tato logika paradoxně zachránila život. Bedřich Dvořák a Ivo Tonder byli po dopadení vězněni na hradě Colditz, kde je po roce osvobodili američtí vojáci.
Víte, že...
...podle ženevských konvencí měli zajatí vojáci právo pokusit se o útěk? Proto se účastníci Velkého útěku nebáli brutální odplaty. Ta ale bohužel přišla.
6 fotografií
