Michal Mrázek, syn zavražděného Františka Mrázka: Poprvé veřejně promluvil!

Vystudovaný právník žije v rodinném sídle Mrázkových, které dnem i nocí hlídá ochranka. Sám Michal Mrázek ale tvrdí, že se o život nebojí. Říká, že otcova smrt mu úplně změnila pohled na svět. Také připouští, že o popravě svého otce si myslí své…

Od smrti vašeho otce uplynul více než rok. Myslíte, že to nejhorší je za vámi?
„Jak se cítím? Víte, pořád mi to připadá, jako kdyby to bylo včera. Abych řekl pravdu, necítím se dobře a myslím si, že už to nikdy nebude dobré.“

Obracíte se někdy v duchu na otce se žádostí o radu?
„Kdyby to šlo, bylo by vše hrozně jednoduché. To bych to asi dělal pořád. Táta mi vždycky se vším dobře poradil, ať už to bylo cokoliv, vždycky měl připravené řešení. V tom jsem ho hrozně obdivoval.“

Máte strach o život?
„To má snad každý, ne? Ale ne, teď vážně. Já strach nemám, přestal jsem se bát smrti, a tak trochu, bude to možná znít hloupě, jsem si přestal vážit i vlastního života. Zní to možná až příliš sobecky vzhledem k mé rodině, na které mi moc záleží, ale jsem prostě takový.“

Večer před vraždou vašeho otce jste s ním mluvil. Zmínil se o něčem?
„Poslední týdny před vraždou byl táta právě úplně v pohodě, těšil se, že brzy už z toho vrcholového byznysu odstoupí. To ostatně plánoval. Ale když se teď zamyslím, tak právě den před jeho vraždou nebyl ve své kůži, něco ho trápilo, snad jako kdyby něco tušil. Když jsem se ho však zeptal, co se děje, nechtěl mi konkrétně odpovědět a začal raději mluvit o něčem úplně jiném.“

Co říkáte tomu, že vyšetřování jeho smrti bylo odloženo?
„K tomuto se nechci moc vyjadřovat, myslím si ale, že pro zjištění pravdy nebylo učiněno maximum, což si musí každý, kdo na tomto případu pracoval, zodpovědět sám. Já mám svou verzi v hlavě jasnou. Prostě je pro spoustu lidí lepší, že se nic nezjistilo a nezjistí. A to co proběhlo v novinách? To je spíš pro zasmání než k zamyšlení. Víc k tomu nemám co říct.“

Pořád se hledá tzv. Mrázkův archiv. Máte dojem, že ještě běhají po světě nějaké dokumenty, které se mohou objevit na světě a vnést jasno do celého případu?
„Jestli nějaké dokumenty byly, tak si myslím, že už je dávno mají v rukou lidé, kteří je v rukou mít potřebovali a zametli tím tak spoustu stop a budoucích afér.“

Komu mohl být váš otec nepohodlný?
„Podívejte se, to spektrum lidí je tak široké, že bychom možná popsali všechny stránky vašich novin na týden dopředu. To po mě opravdu nechtějte blíže specifikovat.“

Cítíte se bez otce někdy bezradný a bezmocný?
„Ano, je skutečností, že otec byl pro mě nejdůležitějším člověkem v mém životě, proto se teď často cítím bezradný. Nechci o tom ale moc mluvit, nezlobte se.“

Teď z trochu z jiného soudku. V novinách se objevily spekulace o prodeji vašeho rodinného sídla. Co je na tom pravdy?
„Pravdou je jen to, že ze začátku jsme skutečně měli jako rodina v plánu dům prodat. Víte, když člověka pořád někde vidíte, nebo jste zvyklí ho tam vídat, a on tam najednou není, tak je to strašné. To se pak od toho místa snažíte raději odpoutat. Proto jsme mysleli, že prodej bude dobrým tahem. S postupem času, jsem však především já začal měnit názor na danou situaci a rozhodl jsem si dům ponechat, samozřejmě po dohodě s rodinou.“

Budete žít v domě jen vy sám?
„Tak úplně sám v domě žít nebudu, žít tam hodlám se svou přítelkyní, s našimi dvěma psy. Navíc je v domě pořád ochranka, na pozemku zahradník a paní uklízečka, která se stará každý den o úklid. Takže se opravdu nedá říct, že tam budu žít sám.“