Alena (45) z Kunovic má handicapovaného partnera. Nedávno ale sama onemocněla roztroušenou sklerózou. "Manžel je na vozíčku, ale teď je mi oporou!"
S tělesně postiženým Tomášem Filou (48) si Alena (45) rozuměla od prvního setkání. Jejich lásce ale okolí nepřálo – hlavně Alenini rodiče si neuměli představit, že by její dcera žila s vozíčkářem, a tak se zamilovaný pár rozešel. Alena se vdala, vztah, z něhož má dceru Kristýnu (24), však skončil tragickou smrtí partnera. Druhé manželství, z kterého se narodil syn Petr (22), jí nevyšlo. A pak se po 25 letech znovu dala dohromady s Tomášem. Muž, který je od narození po dětské obrně upoután na vozík, jí dal všechnu svoji lásku, mají dvě zdravé děti Matěje (5) a Alžbětu (3) a nyní je jí největší oporou v těžkých chvílích. Aleně Filové Zedníčkové totiž před nedávnem lékaři odhalili roztroušenou sklerózu…
„Svého současného muže jsem potkala po střední škole. Tomáš byl upoután na vozík. Tehdy se vědělo málo o tom, co takto postižený člověk potřebuje a co dokáže. Poté, co jsme spolu začali chodit, mě rodiče od vztahu odrazovali. Nosila jsem tehdy brýle s 8,5 dioptriemi na dálku, zrak se mi neustále zhoršoval, což už mohly být prvopočátky roztroušené sklerózy. To jsem tehdy ale nevěděla. Bydleli jsme v domě se schody. Abychom Tomáše dostali dovnitř, museli jsme si na pomoc přizvat kamarády. Máma si nedokázala představit, jak bychom to dělali, kdybych s ním zůstala sama. Tomáš nechtěl o rozchodu ani slyšet, takže to ještě nějakou dobu zkoušel, než jsem mu napsala poslední dopis na rozloučenou. Hodně nás to ale mrzelo, protože jsme podobné povahy a názorově jsme si rozuměli,“ vzpomíná Alena Filová Zedníčková. Ona se vdala, Tomáš se rozhodl podnikat. Založil si papírnictví. Odstěhoval se od rodičů, kteří se o něj do té doby starali. Potřeboval si zkusit sám žít, aby zjistil, zda se dokáže o sebe postarat, když už tady rodiče nebudou. Nechtěl skončit v ústavu. Zdokonalil se ve vaření, úklidu a dalších činnostech, které mu umožnily být zcela soběstačný. Zapracoval se jako konzultant pro bezbariérový přístup v nově vznikajících objektech pro veřejnost. Pokoušel se také najít partnerku a splnit si sen o založení rodiny. Marně.
Přestože šli v osobním životě každý svou cestou, často se potkávali. Občas společně zašli na kávu, popovídat si. Když se Aleně rozpadlo druhé manželství, vše se změnilo. „U skleničky vína jsme si přiznali, že se nám vztahy příliš nevydařily. V žertu tenkrát padlo, že nakonec budeme spolu. Ani ve snu by mne nenapadlo, že to bude pravda,“ říká Alena. Setkávání však bylo stále intenzivnější a pár spolu opět začal chodit. „ Po půlroční vážné známosti jsem jela za manželem do Klimkovic, kde byl na rehabilitaci, aby se mu nestýskalo. Právě tam mě požádal o ruku. Nečekala jsem to, protože ještě pár týdnů před tím se ošíval, ale souhlasila jsem. Nepotřebovali jsme se více poznávat, když jsme se během uplynulých let potkávali tak často,“ dodává Alena. Novomanželé začali žít ve starším rodinném domku v Kunovicích. Tomáš toužil po dětech, což se mu také splnilo. „Rodiče manžela si sice mysleli, že budu mít s otěhotněním problém, když pořád sedí na vozíku, ale nebyl. Děti přišly na svět zcela spontánně. Nebýt rostoucího bříška a častější únavy, ani bych o těhotenství nevěděla. Strach z toho, že by se nám děti mohly narodit postižené, jsme neměli,“ přiznává Alena s tím, že vlastně ani nestihli jet na svatební cestu.
Objevila se nemoc
Štěstí z nové rodiny Aleně nevydrželo dlouho. Najednou totiž přestávala vidět na jedno oko. Myslela si, že jde o šedý zákal. Vyšetření zraku to ale neprokázalo. Podstoupila tedy magnetickou rezonanci hlavy a výsledný ortel byl – roztroušená skleróza....
Celý příběh najdete v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích jen za 7,90 Kč.