Jak ve skutečnosti vyšetřovali případ Studna? Říkali mu české Psycho!
Ve Vonoklasech na okrese Praha-západ shořel 13. února 1968 rodinný domek. Dva starší manžele tam hasiči objevili mrtvé, jejich syna našli lidé vyčerpaného v Černošicích, o dva kilometry dál.
Rodina Jelínků, které dům patřil, žila v ulici U Strouhy 96 tak, že o ní nikdo ze sousedů téměř nevěděl. Otec Stanislav (57), matka Marie (53) a syn Stanislav (37), inženýr jaderné fyziky, nikoho nepotřebovali a nikoho k sobě nepouštěli. Bylo to možná dáno tím, že se nikdy nezbavili hanlivého přídomku »náplavy«, který jim dali sousedé. Vesnice je nikdy nepřijala za své a celá rodina Jelínků se setkávala s pohrdáním i nenávistí těžko pochopitelnou.
Nevysvětlitelná hrůza
K ohni přijeli nejprve hasiči z Radotína, kolem čtvrté hodiny ráno. Když zvládli požár patrového domku, našli policisté výrazné krevní stopy na krytu studny, který ležel vedle na trávě. Ve vodě, asi sedm metrů hluboko, plavalo mrtvé tělo Stanislava Jelínka. Mrtvola jeho manželky Marie ležela ohořelá v prvním patře domku, na posteli, s rozťatou hlavou. Jejich syna Stanislava našli přibližně v tutéž dobu lidé až v Černišicích, víc než dva kilometry od Vonoklas. Musel se tam doplazit, jiné vysvětlení nebylo – vzhledem k jeho tělesnému postižení a ranám na těle – možné. Mladý muž totiž byl od dětství fakticky ochrnut na levou ruku a pravou nohu, pohyboval se s obtížemi a delší chůzi nevydržel.
Otec byl toho večera poněkud neklidný: Herec Kubíček alias Brůna ml. vzpomíná…
Celý článekVrah byl prý neznámý...
„Bylo to jako film od Hitchkocka, však jsme mu také říkali české Psycho,“ vzpomíná dnes kriminalista Karel Malý, který se na vyšetřování masakru podílel.
Syn manželů Jelínkových, který přežil, zpočátku tvrdil, že vše má svědomí neznámý muž. On prý zabil otce s matkou, jeho pobodal a snažil se ho také – jako otce – utopit ve studni. Jelínek mladší, fyzicky postižený, slabý muž s trvalými následky po dětské obrně, s ním prý bojoval, ze studny se po jeho odchodu dostal a doplazil se až do Černošic.
„My jsme ale na místě činu našli krevní skupinu pouze členů té rodiny a ve studni i v jejím okolí stopy krve otce a syna. Nikdo cizí se tam pohybovat nemohl, to bylo jasné,“ tvrdí i dnes Karel Malý. I další fakta potvrzovala, že se vše stalo jinak. Nikde nebyly poškozené zámky a vrata na pozemek museli hasiči dokonce vyrazit, byla uzavřena na řetěz se silným visacím zámkem.
„Kromě toho jsme si nedokázali představit, že by se otec a syn Jelínkovi nebránili, že by nekladli odpor a nechali se někým cizím jen tak pořezat a hodit do studny. Určitě by se prali a zápas by na nich musel zanechat nějaké stopy,“ říká kriminalista.
Všechno bylo jinak
Policisté prokázali, že oheň v domě byl založen na dvou místech. Nejdřív začalo hořet v prvním patře, v ložnici manželů, a pak dole v kuchyni. Nejdůležitější byla pro kriminalisty ale studna s mrtvým otcem rodiny. Utopil se, ale ještě před svojí smrtí se nejspíše – podle trasologických stop – sám pořezal na levém zápěstí a lokti.
„Došli jsme k závěru, že k boji na místě činu došlo, ale určitě mezi oběma Jelínky,“ vysvětlil kriminalista. Podezření na rodinný masakr proto sílilo, zejména když mladý Jelínek při výslechu stále měnil výpovědi. „Dnešní profesor Raboch nám hodně pomohl, přečetl mladého Jelínka jako knihu.“ Ten nakonec podrobně popsal, co se stalo.
Jako v seriálu
To, co mladší z Jelínků poté vypověděl, bylo kupodivu takřka autenticky popsáno ve Třiceti případech majora Zemana. Otec zavraždil matku a pak sám prohrál ve studni smrtelný boj s vlastním synem. Ten se z hlubiny se štěstím sám vyšplhal...
Proč to udělal?
„Samozřejmě jsme hledali motiv,“ vysvětluje Karel Malý. Šetření ve vesnici ukázalo, že Jelínkovi se sousedy vlastně válčili. Brali jim prý slepice a jinou drůbež, dělali naschvály, hádali se, a dokonce se s nimi i prali. Sousedi – všichni do jednoho – rodinu Jelínků nesnášeli a někteří i nenáviděli. Dokonce je i kamenovali, do zahrady jim házeli odpadky. Otec Jelínek byl i několikrát zbit, a tak si na obranu pořídil nůž. V listopadu 1967 jím při potyčce pobodal dva sousedy, byl trestně stíhán a čekal ho soud.
„Asi právě tohle bylo rozhodující, tíseň v rodině vyvrcholila ponorkovou nemocí, vzájemným podezříváním, zda při sobě budou stát i u soudu a jak budou ve Vonoklasech dál žít,“ soudí kriminalista.
Tajemství hrobky z majora Zemana
Záhadu skýtá veřejný hřbitov na pražské Zbraslavi. Tamní hrobka, na níž je nyní nápis Familie Walter, se objevila i v díle Studna. Zloděj tam hledal rodinné zlato, to tam na něj ale nečekalo. Tehdy patřila zedníkovi Brunovi, který ji se svou manželkou vyženil. Komu ale patří teď, nikdo neví. „Tak třicet let tam nemusel nikdo být, moje prababička má hrob naproti a nikdy jsem to nikoho neviděla. Nejspíš se o to teď stará obce,“ řekla Aha! žena, která včera procházela okolo. Ani ostatní starousedlíci si nevzpomínají, že by u zetlelé a zchátralé stavby někoho viděli.
