Poslední telefonát Bartošové mamince: RYCHTÁŘOVA LÉČKA NA ARTURA! Kvůli dědictví?

Nevyhověl Arturovu přání pochovat matku v jejím rodném Frenštátě. Podle zpráv, které zpěvačka rozesílala známým před smrtí, na něj žárlil. A teď se zřejmě snaží hrát na jeho city, aby se nemusel vystěhovat ze zpěvaččina domu, který má podle odhadů odborníků cenu 8 milionů. Jinak si totiž nelze vysvětlit, proč vdovec zveřejnil Ivetin poslední telefonát s její matkou. Ten proběhl večer před sebevraždou a zpěvačka v něm mluví právě o Arturovi.

„Je tu rád, protože má volnost,“ svěřila se Iveta mámě. „Prostě sem chce...,“ říkala. „Počítá každej den, kdy mu bude osmnáct, chce jít pryč,“ tvrdila Bartošová matce s tím, že Artur chce odejít od otce Ladislava Štaidla. „No sem. Domů. Tohle je pro něj domov,“ svěřila se Iveta v telefonátu.
A zřejmě díky Ivetiným slovům o domově chce Rychtář nalákat Artura zpět do Uhříněvsi. Kdyby tam bydlel s Josefem, vdovec by se nemusel stěhovat. Podle zákona by si totiž museli dům rozdělit napůl. A kdyby chtěl Artur svoji půlku prodat, měl by Josef smůlu, protože na vyplacení nemá.

Rychtář se sichruje
A proto se sichruje dopředu. „Už Jiří Pomeje měl nápad na přístavbu k domu, která by Arturovi umožnila tu žít a mít soukromí. S Ivetkou jsme to tak plánovali. Artur se na to vyloženě těšil. Chtěl žít u maminky v Uhříněvsi,“ svěřil se po zveřejnění telefonátu vdovec extra.cz. „Něco naše firma přestavovat měla, ale rozhodně neměla Iveta nápad, aby měl v domě Artur víc soukromí,“ řekl Aha! majitel stavební firmy Pavel Pásek (47).

Rychtář si ale těžko může myslet, že by se Artur vrátil do Uhříněvsi, když tam není jeho matka. Vztah k domu prý neměl ani dřív. „Iveta si neuvědomovala, jaké trauma synovi svým chováním způsobuje. Přímo před ním byla opilá,“ řekla Aha! v době, kdy se Iveta léčila ze závislosti na alkoholu, chůva Golda. Dnes o vztahu Artura k domu mluvit nechce. „Tohle bych nerada komentovala,“ řekla Aha!.

Artur byl pro Ivetu celý svět a Rychtář to moc dobře věděl. Ivetin poslední telefonát s matkou je toho důkazem.

Maminka: „Tak jo, Ivetko... Co Artur?“

Iveta: „Arťa, ten se drží.“

M: „Hm...“

I: „Ten se drží, to je držák.“

M: „To je šikula, že? On se k vám vždycky přidá a v neděli jede?“

I: „No, teď přijde, ve čtvrtek je svátek, v pátek jde do školy a v pátek přijede zpátky.“

M: „Aha…“

I: „Je tu rád, protože má volnost...“

M: „No, však právě.“

I: „Prostě sem chce…“

M: „Mu bude osmnáct. Ježiši, to je hrozné, Ivetko, to je hrozné, co? Osmnáct roků mu bude! To není možné, jak to uteklo.“

I: „Hm...“

M: „No, za chvílu... A ve škole dobré, že?“

I: „Jo, baví ho to. On je nejlepší ve škole. Učí se a je strašně chytrý.“

M: „Už je to chlapisko velké. Už je šikovný.“

I: „Je.“

M: „Je hodný.“

I: „Je citlivej a hodnej po mně a po tátovi má taky (nesrozumitelné).“

M: „Od každého má něco.“

I: „Aspoň se neztratí.“

M: „Na chlapa je to třeba. Život je boj. Musí se umět bránit.“

I: „Počítá každej den, kdy mu bude osmnáct, chce jít pryč.“

M: „Od Ládi chce jít pryč?“

I: „Říká, až mu bude osmnáct. By mohl odejít.“

M: „Od Ládi domů?“

I: „No sem. Domů. Tohle je pro něj domov.“

M: „Já vim. Ale bude mít daleko ježdění. Ne?“

I: „Jemu to nevadí.“