Irena Pettrichová vzpomíná otce Felixe Holzmanna: Sebevražda manželky i mladá milenka! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

úterý 16. dubna 2024

Svátek slaví Irena, zítra Rudolf

Irena Pettrichová vzpomíná otce Felixe Holzmanna: Sebevražda manželky i mladá milenka!

S první manželkou, která tragicky zahynula. S příběhem se svěřila jeho dcera.
S první manželkou, která tragicky zahynula. S příběhem se svěřila jeho dcera. (Foto Aha! – Martin Pekráek, archiv Ireny Pettrichové, koláž Ahaonline.cz )

Pokud se necháte na Silvestra bavit televizí, očekáváte i osvědčené baviče. Herce, zpěváky a komiky. Jestliže se v programu objeví jméno Felixe Holzmanna, máte o zábavu postaráno. Že jste některou scénku viděli už podesáté? Nevadí. Existuje totiž humor, který se nikdy nepřejí. O tom, jak slavné scénky vznikaly a jaký byl v soukromí jejich autor, prozradila exkluzivně Nedělnímu Aha! komikova dcera Irena Pettrichová.

Váš otec byl legendární komik. Měl smysl pro humor i doma?

„Samozřejmě. Měl ohromný smysl pro humor, a když jsme měli doma nějaké oslavy, včetně Vánoc, byla s ním vždycky velká legrace. Vážnou situaci dokázal mnohdy tak krásně zlehčit, že jsme ji pak dokázali přežít v pohodě.“

Jak se dostal na pódium?

„Nejdříve hrál ochotnicky divadlo a pak to zkusil sám. Na volné noze se věnoval scénkám, které si sám psal.“

Pokud vím, svá slavná vystoupení začínal s Františkem Budínem?

„Ve své úplně první scénce Akvárium vystupoval sám. Se svým prvním parťákem se dali dohromady na jedné estrádě, kde pan Budín dělal kouzelníka. Přišel za tátou a navrhl mu, že by mohli zkusit něco spolu. Táta napsal scénku Banjo a tím to začalo.“

Na jevišti jim to spolu ladilo, proč se rozešli?

„Na jevišti ano, v soukromí to bylo horší. Svou roli tam trochu zahrála i závist, včetně autorství. Ale nechci to rozebírat.“

Váš otec si psal všechny scénky sám?

„Úplně všechny. Přepisovala jsem mu je na stroji, takže je také všechny znám.“

Jak dlouho mu napsání scénky trvalo?

„Byla to otázka týdnů, někdy měsíců. Dlouho nosil námět v hlavě, pak si najednou sednul a bylo to. Výjimkou byla scénka V sobotu večer, v neděli ráno. Tu měl napsanou snad za půl hodiny.“

Která z nich se vám nejvíce líbila?

„Já mám ráda Sklerózu. Ta mu opravdu sedla. On žil pořád ve svých sférách, stále o něčem přemýšlel a často ani nevnímal, co mu lidé říkají. Byl takový už od školy. Jo, a ještě se mi líbí scénka s hrobníkem… Brečíte sice dobře, ale na cizím hrobě.“

Máte všechny jeho CD a DVD?

„Ano, mám. Vše, co vyjde, mi posílají.“

Zajímalo by mě, zda s vámi napsané dialogy před premiérou konzultoval?

„To víte, že ano. My jsme doma byli taková zkušební komise. Předčítal nám a my jsme mu to hodnotili. Když jsme mu řekli, že je to blbý, tak to vyškrtl, nebo zmuchlal. A napsal nový text.“


Opravdu dal vždycky na vaši kritiku?

„Ano, okamžitě to zrušil. K ješitnosti měl fakt daleko. Řekla bych, že byl naopak až příliš nesmělý a skromný.“

Dělala jste mu sparingpartnera?

„Ne. Nejprve nám celý text, obě postavy, předčítal. Když se učil, namluvil si na magneťák svého partnera, pro sebe si nechal pauzu a pak mluvil s tím magnetofonem. Teprve, když to uměl, sešel se s partnerem a nacvičili další.“

Partnery si vybíral sám, nebo mu je někdo navrhoval?

„Vybíral a sám je oslovoval. Když například dělal scénku V sobotu večer, v neděli ráno s paní Janžurovou, měl velké obavy, zda to přijme. Váhal, jestli může takovou hvězdu vůbec oslovit, ale nakonec to dobře dopadlo.“

Jaké byl vlastně váš tatínek národnosti?

„Můj dědeček byl Němec a babička Češka. Táta měl národnost určenou po dědovi, takže německou. Ale narodil se tady, žil tady a mluvil česky.“

Ptám se proto, že se svým humorem slavil velké úspěchy i v Německu.

„Bylo to tím, že uměl plynně německy. Kdysi ho pozval na vystoupení v NDR zpěvák Jiří Popper. Požádal ho, aby tam předvedl nějakou scénku v němčině, tak táta přeložil Akvárium. Pak jezdili společně po tamních estrádách a táta si postupně získal i německé publikum.“

Dají se srovnat jeho úspěchy ve východním Německu s jeho oblibou u nás?

„Myslím, že to bylo přibližně nastejno. Pořady v Ein Kessel Buntes byly velice oblíbené. Když v Německu vyslovíte jeho jméno, lidé v mém věku ho tam stále znají.“

Jeho druhá manželka byla o pětadvacet let mladší Němka. Váš otec se kvůli ní rozvedl?

„Ne, moje maminka zemřela, když mi bylo dvacet. Trpěla depresemi a spáchala sebevraždu.“

Kde poznal svojí druhou manželku?

„Bylo to na nějaké estrádě v Německu, kde společně vystupovali. Potom účinkovali v pořadech na lodi, kde ona zpívala a on tam měl jednu, nebo dvě scénky. Krásná ženská. Je o čtyři roky starší než já.“

Jste v kontaktu i po otcově smrti?

„Ano, jezdí sem. Na Vánoce i na Silvestry.“

Nesměroval vás otec také do show byznysu?

„Směroval. Já jsem odolávala, nechtěla jsem. Napsal pro mě scénku na společné vystoupení, ale dělala jsem takové tyátry, že s ním vystupovat nebudu, že to nakonec vzdal.“


Byl z toho hodně zklamaný?

„Ani ne, nechával mi volnost. Jen mi řekl, že když nechci, je to jen moje blbost. Že jsem mohla být slavná a mohla mít víc peněz. Když prý chci učit, tak ať si učím.“

Jak byste dětství s otcem zhodnotila?

„Jako senzační. Že snad lepší táta snad ani nemůže být. Všechno mě učil, i skákat do vody. Udělal pro mě i salto, což byl výkon. Hráli jsme ping-pong, učil mě šachy.“

Pohlavky nebyly?

„Jednou, asi ve čtrnácti, jsem od něj dostala facku a do smrti toho litoval.“

Co jste provedla?

„Postavila jsem si hlavu, byla jsem na něj držkatá, tak mi jednu ubalil. Dalších deset let se mi pak omlouval. Byli jsme velcí kamarádi, důvěřovali jsme si.“

Vzpomínáte si ještě, jak snášel popularitu? Když jste třeba šli spolu po ulici…

„Tak s tím problém neměl, lidé ho totiž nepoznávali. Jedině podle hlasu, když někde promluvil. Třeba v obchodě. Ty masivní brýle a klobouček nosil pochopitelně jenom na jevišti. V civilu to byl hezký chlap.“

Klobouk a brýle si vymyslel hned?

„Ano. Na dnešní poměry jsme byli hodně chudá rodina, neměl ani auto. Na vystoupení cestoval vlakem a autobusem. Rekvizity se mu musely vejít do aktovky. První auto, oranžového wartburga, si pořídil až v padesáti letech. To bylo tenkrát slávy.“

Jaké bylo otcovo nejmilejší jídlo?

„Zajíc na smetaně. Toho miloval, vždycky ale kousl do broku.“

Jak na tom byl s alkoholem?

„Pil málo, a to i když jsme něco slavili. Jako aperitiv měl rád cinzano bitter, to si dával malou skleničku. A k obědu pivo.“

Sportoval?

„Zamlada hrál fotbal za nějaký litoměřický klub a také tenis a ping-pong. Ten mě také učil.“

Jaký druh humoru měl rád?

„Měl rád grotesky Laurela a Hardyho, Chaplina, herce Vlastu Buriana a klauny.“

Jaká vzpomínka z dětství se vám na tátu vybaví? Byl komik, tak třeba veselá…

„Je to spíš trapas, nevím, jestli to mám vůbec říct. Tak dobře…Když jsem měla asi v osmnácti prvního kluka, přivedla jsem ho se souhlasem táty domů. Táta zrovna ležel v teplákách na gauči, a když jsem je chtěla oba představit, rychle vyskočil, praskla mu guma a tepláky mu spadly až na zem. Na to nikdy nezapomenu.“ (smích)

Jaká je vaše profese?

„Jsem učitelka angličtiny, v současné době v důchodu.“



Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.