Partyšová útočí na bezbranného Quentina: To dítě nebude nikdy patřit do naší rodiny!

Nemá. U Marťanů se to možná stává, ale v lidské společnosti na Zemi ne. Až budou oba dospělí, možná se na tátových osmdesátinách budou tolerovat a na tátově pohřbu budou oba sedět v první řadě (jestli budou mít dost dlouhou první řadu, aby se tam momentální manželka a všechny děti vešly) a nevjedou si do vlasů, ale kamarádi z nich nebudou, na to si můžete vsadit. To se prostě neděje.

Anebo také nenajdou. O Partyšové si nemyslím vůbec nic dobrého, ale tahle její reakce je normální a obvyklá. Dětí, jejichž táta si souběžně se životem s jejich mámou jinde pořídil levobočky, a ony si pak k nim "najdou cestu", jak píšete, je jako šafránu. To se může stát v televizním seriálu, ale v životě je to řídké. Kdyby článek nebyl o jednoduché, ambiciózní a neoblíbené Partyšové, ale třeba o oblíbené Adamovské, reakce čtenářů by byly jiné.

Bude následovat článek: "Zuzana Paroubková útočí na bezbrannou Margaritu: To dítě nikdy nebude patřit do mé rodiny!" ?