Alena Mihulová vzpomíná na film Sestřičky: Jirásková mě naučila svlékat se!
9 fotografií
Film Sestřičky pro ni znamenal osudový zlom. Nejen, že při natáčení poznala svého životního partnera režiséra Karla Kachyňu (†79), ale zahrála si i po boku herecké legendy Jiřiny Jiráskové (†81). A právě na ni herečka Alena Mihulová pro čtenáře Nedělního Aha! zavzpomínala. I když jí během vyprávění občas zvlhly oči, nebyl pravým důvodem pouze žal a smutek nad ztrátou dlouholeté přítelkyně, ale naopak krásné a příjemné vzpomínky. A také společné zážitky, které se během rozhovoru opět vynořily.
S Jiřinou Jiráskovou jste si jako sedmnáctiletá zahrála ve svém prvním filmu Sestřičky. Jak na ni jako na zkušenou kolegyni vzpomínáte?
„Na Jiřinu Jiráskovou můžu vzpomínat jedině v dobrém a to jak profesně, tak lidsky.“
Zažívala jste trému po boku tak vynikající herečky?
„Při natáčení nikdy a ani mě to nenapadlo. Nebyl k tomu totiž vůbec žádný důvod. Chovala se tak přátelsky, srdečně a bezprostředně, že jsem žádnou trémou netrpěla. Navíc jsem tenkrát měla to štěstí, že jsem při svém mládí ani nevěděla, kdo to Jiřina Jirásková je. V té době mi bylo sedmnáct, ona dlouho nehrála a byl to její první film po zákazu. Takže žádný ostych tam z mé strany nebyl. Spíš jsem ji velmi pečlivě sledovala, jak na to hraní jde a jak to dělá.“
Jak vás během natáčení oslovovala?
„Většinou Alenko, někdy možná také ty kozo. To když jsem třeba něco zkazila.“
Sblížily jste se spolu?
„Pomáhala mi nejen při natáčení, ale průběžně i mnohem později, když mě připravovala na talentové zkoušky na AMU. Kdykoliv jsem za ní přišla a nevěděla jsem si rady tak mi pomohla. I v životě. Byla to hluboce lidská žena.“
Bohdalová nad rakví Jiráskové: Tohle si nikdy neodpustím... Co se mezi nimi …
Celý článek
Sledovala pak i vaše studium?
„Když mě dvakrát nevzali, dokonce si zjišťovala, kolikátá jsem na zkouškách byla. Když zjistila, že druhá z pětadvaceti, napsala odvolání. Po mém úspěšném dokončení studia byla šťastná i za mě.“
Paní Jirásková byla silná kuřačka, nevadil vám její zlozvyk během natáčení?
„Vzhledem k tomu, že moji rodiče byli silní kuřáci, tak absolutně ne. To jsem vůbec nevnímala. Spíš mi později vadilo, že na mě má málo času. V posledních deseti letech byla hodně vytížená a také jí občas nebylo dobře. Pokud byla nemocná, nechtěla jsem ji rušit. Domlouvaly jsme se, že se sejdeme buď u ní, nebo u mě, ale málokdy k tomu došlo. Zato jsme si hodně telefonovaly.“
Díváte se, když dávají v televizi Sestřičky?
„Třeba jen na část se podívám…taky kdo by se chtěl na sebe koukat od začátku až do konce filmu. Navíc to dávají každý rok. Ale s Jiřinou Jiráskovou jsme si pokaždé volaly. Každá z nás jsme se snažila alespoň kousek vidět a po telefonu jsme si pak dopovaly sebevědomí. Říkaly jsme si, jaké jsme bývaly báječné holky a jak nám to slušelo. A že jsme v podstatě ani nezestárly. (smích) Myslím, že takových třicet telefonátů jsme kolem sestřiček měly.“
O paní Jiřině Jiráskové se říkalo, že si po natáčení ráda dala panáčka dobrého koňaku. Bylo tomu tak i při Sestřičkách?
„Nepamatuji se a to jsme měly společně jednu šatnu. Vím, že tenkrát držela vajíčkovou dietu a i v té jsem se po ní opičila. Možná jsme shodily každá tak tři kila. Vzpomínám si, že koňáček si občas dávala, když se mnou doma zkoušela monology na Janáčkovu akademii a to s velkou trpělivostí. Tam na mě občas byla přísná, ale také vlídná. Stejně jako Karel Kachyňa, tak i ona byla výborný psycholog.“
Jak se to v praxi projevovalo?
„Permanentně mě povzbuzovala, nejen po záběrech, ale i jako ženskou. Například, že mi to sluší, což zrovna mladý člověk, který se hledá, potřebuje slyšet. Nebo jsem měla scénu, kde jsem měla plakat a nešlo mi to. Řekla, že se na to nebude dívat, až vytlačím slzu, že na to nemá čas, ani nervy a odešla do šatny. Došlo mi, že na mě křičí, abych se rozbrečela. Dojalo mě, že to hraje, protože mi chce pomoct a slzy se dostavily samy. Vůbec to pro mě nemusela dělat. Stejně, jako když jsem si měla v jedné scéně sundat podprsenku.“
Co se potom stalo?
„Režisér Kachyňa mě nutil, ať vyskočím na postel, zazpívám - jelene, jelene, oči máš zelené a sundám si podprsenku. Odmítla jsem to. Řekl mi, že to udělám, protože jinak budu muset zaplatit celý natáčecí den a oháněl se smlouvou. Jak jsme se dohadovali, všimla jsem si, že si Kachyňa s Jiřinkou něco šuškají. Potom Jiřinka vyskočila na postel, sundala si pyžamový kabátek a před celým štábem zatančila a zazpívala do půl těla nahá. Potom seskočila a řekla: »Teď ty!« Okamžitě jsem to udělala.“
Vzpomene si ještě na nějaký společný zážitek s Jiřinou Jiráskovou při natáčení Sestřiček?
„Například po scéně, kde jsme šly hnojem a padaly do něj, jsme se neměly pořádně kde umýt. Naštěstí nám jedna paní v takovém malém obchůdku ohřála vodu do přepravek od pytlíkového mléka. S paní Jiřinkou jsme seděly vedle sebe a myly si nohy v těch modrých přepravkách. Pofňukávala jsem, co budeme dělat, že takhle nemůžeme odjet. Řekla mi, že když to takhle chtěli a nahnali nás do hnoje, tak ať si to s námi v autě také užijí. Že jim budeme vonět až do Prahy.“
Kdy jste se viděly naposledy?
„To bylo asi před rokem na jedné výstavě fotografií Karla Meistera, která se týkala lékařské tématiky. Četla tam ukázku z Malého prince, což pro mě byla veliká nostalgie. Byl to totiž ten samý úryvek, který se mnou kdysi připravovala na talentové zkoušky. Znovu jsem tak slyšela ty známé intonace a zároveň jsem si uvědomila, že má pořád hlas jako zvon. A stále sytý, zvonivý a nakažlivý smích. A to v tu dobu byla již dost nemocná. Volaly jsme si ale často.“
Překvapilo vás hodně, že odešla?
„Přestože jsem slyšela ve zprávách, že už jí opravdu není dobře, naivně jsem se domnívala, že se to nestane. Nebyl to totiž poprvé a oni měli v rodině dlouhověkost. Říkala jsem si, že by jí má návštěva nemusela být zrovna příjemná a až to pomine, že za ní zajdu. Dokonce jsem plánovala, že ji navštívíme s dcerou, která tu byla z Anglie.“
Když jste hrála v Okresním přeboru manželku Ondry Vetchého, zavzpomínali jste spolu i na film Sestřičky, kde jste ztvárnili milence?
„Ano a byla jsem vděčná za to, že když už tam máme podruhé milostnou scénu, budou nám tentokrát vidět jenom chodidla. Ale ještě než jsem ten scénář četla, rozhodla jsem se v tom hrát právě kvůli Ondrovi. Rozumíme si nejen profesně, ale i lidsky. Když se po letech potkáme, mluvíme spolu, jako bychom se viděli včera. Podobně jsme to měly i s Jiřinkou.“
Kde a v čem vás můžou diváci vidět v současnosti?
„Máme těsně před premiérou představení Expres Praha Radotín, které zkoušíme s režisérem Zdeňkem Potužilem v divadle Na okraji.“
Osudová láska
Během natáčení filmu Sestřičky (1983) se Alena Mihulová zamilovala do o čtyřicet let staršího režiséra Karla Kachyni. Po deseti letech se vzali a mají spolu dceru Karolínu. Karel Kachyňa zemřel v roce 2004.
9 fotografií
S koňáčkem a doutníčky spokojeně dříme v truhle.Co dál....????? 
