Jaké byly Heidiny letošní Vánoce a kde stráví blížící se Silvestr? To vše prozradila deníku Aha! v otevřeném rozhovoru.

Heidi, jak jste prožila letošní Vánoce?
„Byli jsme v jednom báječném hotelu na Šumavě. Už několik let trávíme Vánoce mimo domov, a moc nám to vyhovuje.“

Copak vy nepečete cukroví ani nedodržujete vánoční zvyky?
„Domeček si vždycky trochu vyzdobíme a kapra si taky koupím, mám ho totiž moc ráda takzvaně po studenu, ale jinak nic jiného nestíhám. Před Vánocemi mám totiž každý rok nejvíc práce, tak jsem nakonec ráda, že si o svátcích můžu vydechnout. No a je to dáno asi i tím, že nemáme společné děti a ty Ivošovy jsou už odrostlé a slaví Vánoce ve svém rodinném kruhu. Vánoce jsou totiž svátky hlavně pro děti.“

Není neslavení Vánoc u vás spojeno s tím, že když vám bylo deset let, zemřela vám maminka a Vánoce bez mámy jsou asi hodně smutné?
„Samozřejmě, že se to na mě podepsalo. Každé Vánoce jsem obrečela, protože jsem si vždy vzpomněla, jaké to bylo smutné bez mamky. S otcem to taky nebyla procházka růžovým sadem. Snažil se udělat hezké Vánoce, tak si každoročně půjčoval v bance peníze, aby byly bohaté. Bohužel se mu to většinou vymklo z rukou, protože víc než co jiného měl rád alkohol a já jsem se vždycky trochu bála, jak to zase dopadne. Žádné hezké vzpomínky na to nemám i proto, že celý následující rok otec bojoval s penězi protože musel splácet ten dluh, a cigarety a alkohol si prostě neodpustil. Bohužel jsem už byla dost velká a vše hodně prožívala... Teď jsem ráda, že už prožívám Vánoce v klidu, ať jsem kdekoli.“

Váš vztah s otcem nebyl zrovna ideální, v čem jste měli největší rozpory?
„Otec prostě nezvládl situaci, když mamka umřela. Pil hodně už před tím, dokonce to vypadalo tak, že se rozvedou, pak ale přišla ta zákeřná nemoc maminky a vzalo to rychlý spád. Chvilku se snažil, ale nefungovalo to. Alkohol je prostě démon. Chodil domů dost často ne zrovna střízlivý a já si musela vyslechnout i takové věci, že tím, že jsem se narodila, jsem mu zničila život.“

Je pravda, že jste se v osmnácti vdávala především proto, abyste se mohla od táty odstěhovat k manželovi a osamostatnit se?
„Vdávala jsem se z lásky, ale tak brzy to bylo právě proto, abych mohla odejít co nejdříve od otce. Můj první muž měl moc hodnou maminku, která mě toho hodně naučila a které jsem byla moc vděčná, že u nich můžu bydlet. Když se pak brácha zabil v autě a já po něm zdědila garsoniéru, chtěla jsem se s manželem postavit na vlastní nohy a zkusit žít samostatně. To jsem ale narazila a začaly problémy v mém prvním manželství.“

S tátou jste se nestýkala, a když jste se náhodně potkali na ulici v době, kdy jste už byla populární zpěvačka, tak vám prý řekl, že zpíváte pěkné odrhovačky. Jak jste na to reagovala?
„Otec mi toho v pubertě řekl tolik, že ani to mě moc nepřekvapilo. Zažívala jsem pak taková setkání, že když jsme se náhodou potkali na ulici, raději přešel silnici a díval se jinam.“

Nemrzelo vás, že jste k tátovi nenašla cestu ani později, když vám bylo pětadvacet, třicet let?
„Rodinu si nevybíráte a stávají se i takové věci. Mrzelo mě to a chtěla jsem to několikrát zkusit, ale vždycky jsem si vybavila nějakou špatnou vzpomínku a sešlo z toho. Možná to někdo odsoudí a řekne, že jsem to měla překousnout a zkusit to, ale věřte, nešlo to.“

S jak velkým zpožděním jste se dozvěděla, že zemřel? Byla jste na jeho pohřbu?
„Našla mě až sociální pracovnice přes moji tetu. Otec zkolaboval na ulici, umřel na celkové selhání organismu, protože nic nejedl, jen pil. V nemocnici ještě komunikoval, ale uvedl, že žádné rodinné příslušníky nemá. Samozřejmě, že jsem se postarala o všechno potřebné. Odjela jsem okamžitě do Ostravy a vyřídila všechno, co bylo potřeba. Hrozné pro mě ale bylo, když jsem šla do bytu, ve kterém jsem trávila dětství a vyrůstala. Našla jsem ho ve strašném stavu, napůl zdevastovaný, rozprodaný nábytek. Vzala jsem si jen potřebné papíry, abych mohla vyřídit pohřeb, a najala firmu, která to tam dala do pořádku, abych mohla vrátit byt majiteli. Na to jsem sílu neměla.“

Nehledáte i ve svém manželovi Ivošovi, který je od vás o víc jak třicet let starší, tak trochu otce?
„Možná to tak v podvědomí mám nebo spíš jsem měla. Teď už je to ale jinak. Myslím si, že holky si vybírají kluky tak trochu podle svého otce, což v mém případě ale neplatí. Ivoš je partner, se kterým jsem už třiadvacet let, absolutně si vyhovujeme a doplňujeme se. Je to osudový vztah. Aspoň pro mě.“

Hodně zpíváte a vystupujete pro děti, které milují vás i váš hit Když se načančám. Proč jste se rozhodla nemít děti?
„On to tak přinesl život. Tím, že jsem se stala zákonitou manželkou Ivoše, vyvdala jsem dceru Ivonku a syna Adama. Berte to jako nadsázku, protože já jsem se nikdy nepasovala do role matky a ani to nejde. Ivonka je o čtyři roky starší než já. Adam u nás pár let bydlel, takže jsem se snažila mu jít příkladem, trochu ho vychovat a naučit ho slušnému chování, ale bylo to hodně těžké, protože mě bral spíš jako starší sestru. Bydlel u nás, když s ním mlátila puberta, ale myslím, že něco málo pochytil. Má teď svou rodinu a je to tak vzorný táta a pozorný partner, že se někdy divím, kde se to v něm vzalo. Ivoš i já z něj máme radost.“

Kde a jak strávíte Silvestra?
„Na Silvestra jedeme do tepla na Kanárské ostrovy. V pátek 29. prosince bych ještě měla zazpívat na Soláni v Beskydech, přímo ve středisku zimních sportů Barták, a v sobotu 30. prosince odlétáme.“

Často jezdíte na hory. Jste dobrá lyžařka?
„Na hory jezdíme tak třikrát čtyřikrát do roka. Máme známého v Harrachově, taky někdy na Šumavu nebo do Beskyd, ale nejlepší to je v Itálii. Jezdíme tam většinou až v březnu, sníh už sice není nic moc, zvláště odpoledne, ale sluníčko a prostředí nemá konkurenci.“

S jakým předsevzetím vstoupíte do roku 2007?
„Většinou si žádné nedávám, a když, tak stále to samé: být zdravě sebevědomá. Já ale na to předsevzetí většinou už v lednu zapomenu.“ (smích)

Jaké připravujete novinky pro své fanoušky?
„Letos mě mí fandové donutili vydat takové Best of album, které jsem nazvala Já jsem »pořád« já. K mému úžasu se fakt dobře prodává, takže je možné, že připravím takové malé pokračování. Jsem ale člověk, který má raději nové věci, takže zkouším i něco nového. Vlastně staronového. Našli jsme v Mladé Boleslavi kapelu a zkoušíme, jak by nám to spolu šlapalo. Chce to i dobrý repertoár, no uvidíme, nechte se překvapit, já se nechám překvapit taky. Nakonec se svou kapelou Supernova v zádech jsem prožila deset super let, tak možná se k něčemu podobnému zase vrátím.“

V letošním roce jste se stala i producentkou a vydavatelkou kompilačních alb iHits2U, které mají za úkol pomáhat nejen novým tvářím prosadit se. Budete tyto disky vydávat i v příštím roce?
„Ano, chci v tom pokračovat. Řekla jsem si, že pokud mě se povedlo být v šoubyznysu už málem čtvrt století, tak bych mohla pomoc i těm, kteří by o to taky stáli a mají co nabídnout. Jen koncepce těchto disků se malinko změní. Ti, co mají zájem, se podrobnosti dozvědí na internetové stránce mého vydavatelství www.ivox.cz.“

A které interprety se pokusíte v příštím roce jako producentka představit široké veřejnosti a prosadit?
„Vím, že jako malé a začínající vydavatelství mám omezené možnosti, ale zkoušet se to musí. Když jsem ve svých devatenácti letech začínala profesionálně zpívat, tak jsem taky netušila, že ještě ve svých čtyřiačtyřiceti budu na jevišti trávit většinu roku a stihnu sto čtyřicet vystoupení ročně. Takže se pokusím posluchačům nabídnout zpěváka Samuela Martina, kterého už možná někteří zaznamenali a jemuž na jaře 2007 vyjde album, na které si většinu věcí složil sám, a taky zpěvačku Melanny. Nevím, jestli stihneme dát dohromady repertoár na celé její album, ale minimálně dva singly budou. Další, komu bych ráda pomohla, je Adam Pavlík, který má svou kapelu Džusový brouk, tomu na začátku roku připravím k vydání singl. Víc toho určitě nestihnu, protože do toho všeho mám ještě hodně práce jako zpěvačka a moderátorka, ale říkám si, že kdo nic nedělá, nic sice nepokazí, ale taky nic nedokáže.“

Heidi Janků

* 23. 11. 1962, Ostrava

Největší hity: Když se načančám, Já jsem já, Kuře na grilu, Fotka, Budem stokrát krásnější, Stratený raj, Sláva bláznivým nápadům...
Discografie: Heidi & Supernova Ivo Pavlíka (1986), Rinnin´On (1987), Úplně všechno (1987), Novinka (1989), Cesta kolem těla (1989), Heidi (1992), Ave Maria (1996), Zpověď (2000), Zlatej důl jsem přece já (2002), Buď a nebo (2004), Já jsem »pořád« já (Best of) (2005).
Info: www.heidi.cz

Autor: Miroslav Graclík
Foto Aha!: Marek Pátek, Dalibor Puchta