Nastávající šedesátník Miro Žbirka s receptem na svěžest... Všeho s Mirou!

V listopadu to bude 30 let, co jste se stal Zlatým slavíkem a přerušil sérii vítězství Karla Gotta (73). Pamatujete si, jak to tenkrát nesl?

„Říkal, že je mu to jedno, že má doma Slavíků plnou žbirku (smích). Musím říci, že mě to tehdy pobavilo. Novináři se divili, že mi to nevadí. Ale já jsem nikdy nebyl na tohle nějak přecitlivělý. Neřešil jsem to.“

Od té chvíle se vám asi diametrálně změnil život, co? Stal jste se najednou hvězdou. Atlantída a Biely kvet, to byly obrovské hity.

„Největší rozdíl byl v tom, že mě začali poznávat i lidé v Čechách. Tenkrát jsem byl zvyklý normálně přeběhnout Václavák, aniž by mě někdo zastavil. A najednou každý: Jé, to je ten Žbirka! Ze začátku jsem si myslel, že si ze mě někdo známý vystřelil, že je to fór. Vůbec mi to nedocházelo. Teprve pak jsem si uvědomil, že je to realita.“ 

Jak jste tu popularitu snášel? Posílal jste třeba někoho za sebe na nákupy? Chodil v čepici?

„Měl jsem takový bláznivý nápad, uvažoval jsem, že bych si pořídil fousky a zamaskoval se. Naštěstí mě tahle blbina rychle pustila.“

Přesně za týden oslavíte šedesáté narozeniny. Snažíte se teď třeba více hlídat a šetřit se?

„Dávám si ráno předsevzetí, že si třeba večer nedám ani jednu skleničku červeného vína. Ale večer už to člověk vidí jinak. (smích) Já jsem se ale vždycky držel zkrátka. Když jsme jeli náročné turné, byl jsem ten, kdo z večírků odcházel jako první. Raději jsem byl v klidu v hotelu a četl si knihu. To až nad ránem mě budili naši technici z vedlejšího pokoje, kteří s děvčaty vyřvávali Biely kvet. A to mně vydrželo dodnes. Snažím se nedat si za den pět kafí a nevypít tři litry vína. Jak říkám všeho s Mirou.“

Vy jste snad vážně pořád ten slušný chalan s brýlemi a pečlivě učesanou patkou? Vypadá to, že nemáte vůbec žádné neřesti…

„To se vám teď povídal, jak by to mělo být teoreticky. V praxi je to trošku jinak. (zase se směje a smích ho neopouští po celou dobu rozhovoru) S tím člověk bojuje pořád. Jako dneska. Ta káva, co teď tady s vámi piji, je dnes už moje třetí. Ale vážně, snažím se to udržovat v normě. Stále mám spoustu energie. Dokonce mě překvapuje, že na koncertech se pohybuji tak, jako nikdy předtím. A dostávám se do stavu euforie. I hlasivky mi zatím slouží (klepe na stolek) a to mě všichni strašili, že časem hlas odejde. Naštěstí to tam pořád mám.“

Jak se udržujete v kondici. Chodíte cvičit?

„Ano, už nějaký čas každé ráno cvičím takzvaných Pět Tibeťanů. Jedná se o pět jednoduchých cviků, je to výborné na páteř. Ale třeba posilovna mi nic neříká. To vážně nemusím.“

Už víte, jak oslavíte kulatiny?

„Mně to všichni připomínají už od ledna, tak jsem se rozhodl, že tu oslavu spojím s jedním velkým koncertem v pražské O2 areně 8. listopadu. Chci, aby to bylo co nejlepší. No a jinak budu slavit v rodinném kruhu. Nikdy jsem nebyl na bombastické oslavy.“

Aby těch oslav nebylo málo, s manželkou Kateřinou příští rok oslavíte stříbrnou svatbu. Vy spolu přitom pracujete (Kateřina dělá Mekymu manažerku – pozn. autora) a trávíte spolu hodně času. Nelezete si za ta léta na nervy?

„Ne. Vždycky je to v nějakých mezích. Katka je jediný člověk, který mi může mluvit do práce a organizovat mi život. Od někoho jiného bych to ve svých letech už těžko akceptoval.“

Kdo je u vás doma kápo?

„To se střídá. Nikdo nemá navrch, je to vyvážené. Fakt ale je, že u dětí je to Katka. Já se musím fakt hodně naštvat, abych začal činit.“

Syn David jde ve vašich šlépějích a hraje na bicí. Chodí si k vám pro rady?

„Já jsem ho vzdělal v oblasti hudební historie, takže bezpečně pozná zásadní rockové skladby, které ovlivnily svět, a kapely, které reprezentují určité životní dekády. Abych mu ale říkal, co má hrát – to ne.“

Jaký je bubeník?

„David si myslel v šesti letech, když začal hrát, že už je hotovej bubeník. Neměl pocit, že by se měl dál učit. Mezitím se ale naučil celkem dobře, má kvalitní rockový úhoz.“

Kde zkouší? Předpokládám, že ne ve vašem bytě?

„Ano, zpočátku skutečně cvičil ve svém pokoji, jenže našeho souseda to tak pobouřilo, že jsem to musel stopnout a přesunout ho do zkušebny. Tam se také střídá moje kapela s tou jeho. A pořídil jsem mu elektrické bubny se sluchátky.“

Poslouchá synek vaší muziku?

„Ano. Mou tvorbu respektuje. Ještě mi tedy nic nezkritizoval.“

Co vaše dcera Linda? Potatila se?

„Ta by mohla být učitelkou. Studuje vysokou pedagogickou školu. Jinak i velice dobře zpívá, dokonce, když potřebuji nahradit Marthu v písničce Čo bolí, to přebolí – teď totiž momentálně porodila druhé miminko – tak to skvěle zvládne. Věnovat se zpěvu profesionálně, to ji ale neláká.“ 

Už jste také dědeček, vaší vnučce Zaře jsou už tři roky. Jak se cítíte v této roli?

„Dceru Denisu jsem měl už ve 20, takže jsem mohl být dědou už daleko dříve. Beru to jako přirozenou věc. Dědeček imagově, jako na fotkách, jsem báječný. Velmi diskutabilní je to ale v hlídání. Dcera se Zarou žijí v Bratislavě, takže moc pomoci nemůžeme. Když ji ale vždycky vidíme, koukáme, jak vyrostla a jaké udělala pokroky.“

Dárek nad dárky: »Meky« nahrával na Abbey Road jako Beatles!

Předčasný dárek k narozeninám dostal Meky Žbirka od manželky Katky. Zaplatila mu pronájem studia, kde nahrávali legendární Beatles, jeho srdeční kapela. „Mohl jsem si nahrát dvě písně v londýnském Abbey Road. Spolupracoval jsem s Robem Cassem a Samem Okellou, který třeba stojí za remasterovanými nahrávkami The Beatles. Neuvěřitelné. Je to posvátné místo. Splnil se mi sen. Doteď z toho čerpám.“ Zároveň mu vychází CD box s 15 elpíčky jeho kariéry, tedy kompletní tvorba. A do Londýna, kde mají Žbirkovi dokonce byt, by se rád vrátil nahrávat. „S nimi bych chtěl natočit další řadové album. Do důchodu se nechystám.“