Herec Miroslav Hrabě: Chci natočit thriller!

Mirku, řekněte, proč jste kývl na nabídku do muzikálu pro děti?

„Je to největší test. Děti jsou ti opravdoví kritici. Uvidíte hned, když se jim nelíbí. Všechno poznáte podle prvních reakcí. Líbila se mi atmosféra, lidi okolo Kapky, kteří si šli za svým. A velké hlediště jako je v Divadle Hybernia, to je super.“

Koho hrajete v Kapce medu pro Verunku?

„Prince Miroslava, je vychytralý, vypočítavý, jeho postava má vtip a půvab. Hezky jsme si ji vypracovali s panem režisérem. On je »nafoukánek« a z ostatních si dělá legraci, je taky počtář, mudrc. Není to typickej princ.“

Baví vás víc muzikál, činohra, nebo natáčení seriálu?

„Divadlo je nejlepší trénink, adrenalin. Natáčení je jiný styl práce, je to civilnější, o více složkách, nejen o herci, ale i o střihu, hudbě, kameře. Mně doplňuje a rozšiřuje obzor.“

A co moderování, jste improvizační typ?

„Ano, jsem, velmi mě baví dělat legrácky a v tom je moderování dobrý trénink. Je to tady a teď a za žádnou roli se neschovávám.“

Lidé moc nevědí, že hrajete i v zahraničních reklamách.

„Točil jsem jich hodně. A asi dvanáct reklam v hlavních rolích za svou kariéru. Často se točí v Praze s americkým štábem.“

Jak se liší americký štáb od českého?

„Americký štáb dělá všechno na čas, není nic, co by se nestihlo. Dostanete adekvátní honorář. Oni jsou maximálně profesionální, získáte tam hodně zkušeností. Osvěžíte si angličtinu. Když si mě do projektu vyberou, tak si mě váží.“

A ten český?

„Český štáb je více otevřený, všichni jsou kamarádi, nikdo se nebere zas až tak smrtelně vážně, je to hodně o legraci, o náladě, o myšlence, všichni si pomáhají v těch svých řemeslech a je to takový rodinný. Což je taky super, to my máme rádi.“

Máme se co učit?

„Tak bych to neřekl. Uvědomte si, že oni mají nesrovnatelné finanční možnosti. My umíme také natočit perfektní věci. Oni záběr mohou točit klidně padesátkrát, ale my ho děláme třeba jen třikrát.“

Snil jste někdy o kariéře v zahraničí? Vypadáte jako hollywoodský herec. Neurazte se, ale blížíte se typu amerického hezouna.

„Setkal jsem se s myšlenkou, že v zahraničí bych měl větší úspěch než tady. Fyziognomií a tím, co vyzařuju, mi prý svědčí více zahraničí. Myslím si ale, že pravda je tak na obou stranách. Mě to tady baví. Vystudoval jsem v Čechách, mám rád češtinu.“

Kdekdo by se na vašem místě sebral a odletěl…

„Nikde není řečeno, že co není, nemůže být. Ale nechce se mi opouštět to, co mám, a jet někam do neznáma. Občas komunikuji se zahraničními produkcemi, mluvím více jazyky, jenže není lehké sbalit se a zkoušet štěstí v cizině, když tady mám krásnou práci.“

Vrabci si cvrlikají, že máte slabost pro Moravačky, co je na nich jiného?

„Ale prosím vás! Všechny český holky jsou super! To jsem řekl v humoru, spíš mám štěstí, že nějakou tou osudovou holkou, se kterou se seznámím, je holka z Moravy. I moje současná přítelkyně pochází z Kroměříže. Ale poznali jsme se v Čechách. Tak proto asi říkám, že mám slabost pro Moravačky. Moraváci mají smysl pro humor, nikam se neženou, mají lepší náturu a to mi je asi bližší. Lidi rozesmát, nestresovat se, mít rád svůj život.“

Nechystáte náhodou nějaký projekt, o kterém ještě nikdo netuší, který mi prozradíte?

„Dokud se projekt nerealizuje, tak o něm nikdy nemá smysl moc hovořit. Pro realizaci je potřeba více faktorů. Finance, tým, dobrý scénář a správné načasování. Mám se zahraničními přáteli hezký námět na natáčení. Jednalo by se o thriller, tedy o žánr, který mne velmi láká a v Čechách se mu zase tak moc nedůvěřuje. Tak uvidíme.“

Sportovec, proto tělocvikář

Mirek se do role tělocvikáře skvěle hodí, má vypracovanou postavu a rád sportuje. Miluje adrenalin – jízdu na motorce! „Sport mě bavil už odmalička. Dělal jsem toho sportu opravdu hodně. Plaval jsem závodně, hrál jsem basketbal, dělal jsem atletiku, rád lyžuju, ale hlavně ty vodní sporty. Třeba potápění mě láká, trošku adrenalin, tak pro mě je to vždycky, že si vyčistím hlavu a nabiju se energií.“ Mirek občas zajede do Itálie, kde se věnuje potápění a horolezectví. „Klidná dovolená mě neláká, chce to adrenalin.“

Chtěl by si někdy zahrát hraběte

Mirka baví, když na jevišti udělá nějakou legrácku, kterou kolega nečeká, a nachytá ho na švestkách. V tu chvíli si přijde jako skutečný hrabě, moc ho to potěší. Kolega to ocení a oba se srdečně zasmějí! „Hodně lidí mi říká jen Hrabě. Setkal jsem se s postavami princů, hrál jsem krále, ale hraběte jsem zatím ještě nehrál!  Ale určitě bych si ho rád vyzkoušel. V nějakém kostýmovém filmu, protože hraběcí pán má glanc, není to nižší šlechta, už něco znamená, ale přitom je svým pánem.“  

Byl posledním studentem Borise Rösnera (†55)

„Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli mě herectví bude opravdu bavit a jestli na něj mám. Taky jsem si říkal, že pokud vydržím hrát rok na druhém konci republiky, pak už v téhle branži zvládnu všechno,“ říká rodák ze Znojma o své první herecké štaci v Chebu. Hrál a hrál a pak šel studovat… Zkušenosti se mu vyplatily u přijímaček.

„DAMU, to jsou pro mě čtyři roky dospívání strávené mezi skvělými lidmi. Užíval jsem si Prahy, studentského života a děkoval za to štěstí, že jsem se dostal do ročníku Borise Rösnera – byli jsme jeho poslední studenti. Pracovali jsme s ním velice intenzivně, on to s námi myslel vážně.“ Boris Rösner pak přestal učit, rakovina ho oslabovala, ale až do své smrti chodil své studenty podporovat.

Fotogalerie

7 fotografií