Vesnička? Měl to být Plachťák… Film se původně jmenoval podle Otíkových uší!
Byl to jen takový zbyteček, dítě omylu. Záplata, aby v archívu scénářů na Barrandově vykázali šanon s námětem. A nakonec z několika málo řádek o zaostalém závozníkovi s koňským chrupem vznikl jeden z největších trháků české kinematografie, nesmrtelný film Vesničko má středisková (1985, dnes večer vysílá Nova).
Dobře známe historku o tom, jak Zdeňkovi Svěrákovi (75) omylem vyplatili dvakrát honorář za scénář k filmu Na samotě u lesa. Aby nemusel peníze vracet, spíchl narychlo pár řádek. „Volal mi dramaturg Karel Cop, že čekají revizi a musí mít v archívu aspoň formálně námět. A chtěl to do druhého dne,“ vzpomíná s úsměvem autor Zdeněk Svěrák. „Povídal mi: napiš něco, jen ať tam ty papíry jsou. Klidně blbost, nikdo to číst nebude,“ vybavuje si po letech tvůrce nejúspěšnějších komedií.
Svěrák skutečně sedl a sepsal krátký situační příběh. Inspiraci hledal na vesnici, kde tehdy zrovna renovoval chalupu. A jména osob vzal z divadla Járy Cimrmana (Hrabětová, Rumlenam, aj.). „Řidič, který mi vozí písek a jiný materiál a dodnes jsme kamarádi, měl závozníka. Ten nic nechtěl, stačil mu rohlík, ani nešel dál, když jsem ho zval na kafe. Sedl si na dvorku a čekal. Takže už jsem měl Otíka.“
Líbilo se to Jiřímu Menzlovi a chtěl film točit. Na Barrandově ovšem tehdy Svěráka vyháněli dramaturgové s tím, že to není komedie. „Vadilo jim, že se to zabývá mentálně zaostalým člověkem.“ Až později mu doporučili, ať rozpracuje postavu doktora. „Tak jsem ho obtáhl, zvýraznil a příběh se dál posnul. A původně se měl film jmenovat Plachťák. Podle Otíkových uší,“ uzavírá Zdeněk Svěrák vzpomínání na film, který vznikl náhodou a nakonec bojoval v Los Angeles o Oskary…
I Japonci znají 7. schod!
Režisér Jiří Menzel (73) film Vesničko má středisková podle Zdeňka Svěráka nejdřív označil za komedii tuzemskou. „Takzvaný tuzemák. Ale pak se ukázalo, že té komedii rozumí i venku. Třeba v Japonsku ji mají rádi, Jeden japonský hostitel mi přinesl pivo, otevřel ho a podává mi ho se slovy: Promiňte, ale obávám se, že není ze sedmého schodu.“ Svěrák byl nadšený, že film má fandy tak daleko. Sedmý schod prý vznikl podle tatínkova chlazení piva na sedmém schodu ve sklepě.
Jiří Menzel: Labuda si potřebuje stoupat na špičky
Šest let prý psal Zdeněk Svěrák scénář. Doplňoval ho a dopisoval a Jiří Menzel trpělivě čekal. „Zdeněk nepíše, on sbírá, poznamenává si,“ charakterizuje tvůrčí proces kamaráda a kolegy Jiří Menzel. „Když jsem mu řekl, že tohle chci určitě dělat, že je to krásný námět, tak on z rozčilení tehdy naboural auto,“ uvědomuje si slavný režisér.
Vybavuje si, jak potkal Mariána Labudu a hned mu pasoval do filmu (přitom Svěrákovi se tehdy nezdál). „Labuda si pořád potřebuje stoupat na špičky. Je malej, tlustej, bojuje o svoji důstojnost. Má i krásnou ženu, takže i před ní si musí stoupat na špičky. Je pruďas a k tomu má ještě závozníka, který ho uvádí do trapných situaci. Ideální šofér. To je komika sama…“
Zdeněk Svěrák 3x o filmu
O KAPAJÍCÍ SLINĚ
„Lidé se ptají, jak jsem provedl to spouštění dlouhé sliny. Měl jsem v puse vaječný bílek a můžu vám říct, že je to hodně hnusný.“
O OTÍKOVI RÁKOSNÍKOVI
Tvůrci filmu chtěli pro tuhle roli neherce, ale nakonec Jiří Menzel našel Jánose Bána (56) v jakémsi maďarském filmu. „Nerozuměl tomu, co si ostatní povídají, tak neměl moc práce s tím nechápavým pohledem. A když ještě dostal ty koňské zuby a sluchátka, byl dokonalý,“ libuje si Svěrák i po letech.
O LABUDOVI
Obsazení Mariána Labudy bylo nejprve pro Svěráka zklamáním, představoval si svého šoféra jinak. „Však je také dodnes dotčený. Ale vzniklo tak krásné přátelství. Pokaždé se mu omlouvám, zahrál to skvěle.“
