Michaela Kuklová o své postavě v Ordinaci: Lea je potvora, ale já jí rozumím!

S herečkou Michaelou Kuklovou jsme si povídali o natáčení Ordinace, o rodině, výchově syna a také zavzpomínali na natáčení fi lmu Andělská tvář, který dnes večer přináší TV Nova.

Hrála jste někdy větší potvoru, než jakou je MUDr. Lea Vágnerová z Ordinace v růžové zahradě?

„Větší ne... I když v pohádce O princezně husopasce, což je německá pohádka, kterou tady dávali a je na DVD, tam jsem byla taky velká mrška.“

Našla byste v postavě doktorky Vágnerové alespoň něco blízkého vašim pocitům?

„Najít něco konkrétního, co by bylo blízké mojí povaze, to se mi nepodařilo. Nicméně ji hájím zuby nehty. Vím, že nedělá nic pěkného a že to obhájit nejde, ale pořád ji hraji s takovým přesvědčením, že ta její bolest přesahuje všechny meze. A že pomsta je jen špatně zvolený cíl k tomu, aby se nezbláznila. Což je motiv, který ji žene dál a může i zdánlivě fungovat. Ve skrytu duše doufám, že je v podstatě bezvadná a jen ji na nějakou dobu trefilo.“ (smích)

Schytala jste to někdy za ni od někoho z diváků?

„Slyšela jsem, že si lidé herce s negativní rolí ztotožňují, ale to se mi zatím nestává. Musím říct, že jsou ke mně lidé dál milí, ochotně mě obsluhují a žádná prodavačka se na mě ještě kvůli Lee neobořila. Ani na ulici se mi nic špatného neděje. S úsměvem mi přátelé občas řeknou – teda ty jsi ta pěkná mrcha, a já s úžasem zjišťuji, kolik lidí Ordinaci sleduje.“

O lékařskou radu vás nikdo nepožádal?

„Naštěstí ne, nemuselo by to dopadnout dobře. I když nás při natáčení vedou skuteční profesionálové, lékaři. Zrovna nedávno jsem se v jednom pořadu chlubila, jak mě záchranáři učili oživovat malého chlapečka. Měli k tomu dokonce připravenou i písničku, aby byl při masáži udržen ten správný rytmus, protože dítě má rychlejší tep. Musíte mít i správně položené ruce a znát přesné místo, kde masírovat. Prováděla jsem tedy srdeční masáž, a když jsme poprvé točili naostro, byla přítomná záchranářka doslova vyděšená. Řekla mi, abych to nedělala s takovou vervou, abych mu naopak nezpůsobila srdeční zástavu.“

Dnes večer dávají v televizi film Andělská tvář, kde jste hrála s bývalým partnerem Jiřím Pomejem. Jaké máte po deseti letech na natáčení vzpomínky?

„Na natáčení rozhodně hezké. Kolem Zdeňka Trošky je pořád stejný štáb, stejní lidé, se kterými jsem se potkávala v jeho minulých filmech. Je to příjemná parta lidí, na které se člověk těší. Zdeněk dokáže při natáčení vytvořit vždy úžasnou atmosféru, na které mi hodně záleží. Je to příjemné, nejsou žádné nervy, takže na natáčení mám opravdu ty nejlepší vzpomínky. Bylo to ale hodně náročné. K bývalému vztahu se však už nechci vyjadřovat.“

Přejdeme tedy k současnosti. Jak jste spokojená se svým stávajícím partnerem?

„To je krásný vztah, který trvá už pět let.“

Svatba ještě nebude?

„Svatbu v plánu nemáme.“

Pokud vím, tak jakousi soukromou jste už ale absolvovali!

„Udělali jsme si po pár měsících chození takovou symbolickou, bez obřadu, beze svědků, jen sami pro sebe. Chtěli jsme si patřit. Na romantickém místě, na nedaleké zřícenině, jsme si řekli své ano. Potom jsme začali plánovat miminko, což bylo naše nejdůležitější propojení. Dnes už je Romčovi dva a půl roku a společně se z něj radujeme.“

Jak jste zvládala Románkovo miminkovské období?

„Už tím, že mi v životě nic neuteklo, že jsem si té samostatnosti a bezdětnosti užila až moc, o to víc jsem se radovala z každého dne s miminkem. Rok a půl jsem ho nedávala z ruky, nenechala jsem ho pohlídat ani mamince. Jedině když jsem si odskočila na dvě hodinky do dabingu. Každý okamžik s ním mi přijde úžasný a krásný. Čím dál krásnější.“

Kdybyste měla okamžitě jmenovat jídlo, které má váš syn nejraději, které by to bylo?

„Jasně že řízek. Ale ten dostává výjimečně. Jsem maminka, která se v tomto směru opravdu snaží. Například sladkost každý den, to ano, ale jenom jednu a rozumně. Jinak vybírám a nakupuji bio zeleninu, kterou poctivě myji a okrajuji, vařím mu zdravá, lehká jídla, polévky, zelenina mu chutná i syrová...“

Jste přísná matka?

„Jsem zásadová a důsledná. Když řeknu Romčovi ne, znamená to ne. Život není jednoduchý, a pokud se teď nenaučí brát odříkání jako samozřejmost, kterou přijme s lehkostí a s vědomím, že když to nejde teď, půjde to jindy, bude to mít v životě hrozně těžké. Chci, aby to chápal jako přirozenou součást života a v budoucnu ho to nevykolejilo. Aby byl šťastný, i když nebude mít něco, s čím předem počítal, nebo že musí upřednostnit jinou činnost před tou, která je právě v jeho zájmu. Také aby věděl, že za vším je práce a snaha. Do toho patří i poslouchání a respektování autority a úcta ke starším, vzdělanějším a výše postaveným lidem. Chci, aby tuto hierarchii chápal jako samozřejmost, kterou bude jednou předávat dál, svým dětem.“

Hrajete v Ordinaci, v Divadle Kalich, dabujete, zbývá vám ještě čas na vaše hobby, kterým je malování? Zkusila jste už namalovat Románka?

„Teď se zase situace s malováním lepší, ale jeho jsem ještě nemalovala. Děti jsou na malování hrozně těžké. Jelikož je hodně živý, je obtížné ho i vyfotit. V současné době maluji pohled na dům, kde bydlím.“

Fotogalerie

12 fotografií