Co si myslí o Jarku Nohavicovi? Proč utekl z koncertu SuperStar Anety Langerové? A jak vychází se svým bratrem Honzou? Na to všechno se deník Aha! zeptal Františka Nedvěda v exkluzivním rozhovoru.

Nedávno proběhly tiskem zprávy o vašem zranění. Co se vám vlastně stalo?
„Koncem července jsem šel pracovat na zahrádku a uklouzla mi noha po bedničce. Spadnul jsem na záda a vychýlil jsem si dva obratle – třetí a čtvrtý. Museli mi je srovnat a dát novou plotýnku.“

Jak moc je toto zranění náročné?
„Na kontrolu jdu 18. října.“

A do té doby musíte být v klidu?
„Měl bych. Ale v klidu nebudu, protože už jsem začal vystupovat a hrát.“

Takže to není zas tak vážné, ne?
„Je to velmi vážné. Ale já jsem takovej statečnej bejk.“

Váš lékař s tím souhlasí?
„Doktor řekl, že zpívat můžu, kdy se mi chce. Takže o tom ví.“

Neměl jste podobné zranění už v minulosti?
„Už je druhé. První bylo v roce 1996. Tehdy jsem upadl na tenise, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Jenže se mi zlomila plotýnka a začala mi tlačit na míchu. Naštěstí jsme na to přišli včas a tak jsem byl v lednu 1996, pár měsíců před koncertem na Strahově, na operaci pátého a šestého obratle. Teď jsem si k desetiletému výročí této operace řekl, že si poškodím třetí a čtvrtý obratel. (smích) Takže mám teď dvěma titanovými destičkami spojeny čtyři obratle dohromady.“

Zmínil jste legendární koncert na Strahově, kam přišlo šedesát tisíc lidí. Co pro vás s odstupem deseti let to vystoupení znamená?
„Byl to vrchol našeho uměleckého konání. Opakovat už to nelze.“

Objevovaly se ale zvěsti o tom, že se ten koncert má opakovat.
„To neberu vážně. Jsou tu takové tendence, ale něco takového se nedá opakovat.“

Takže se o tom s bratrem Honzou ani nebavíte?
„Bavíme. Brali jsme všechna pro i proti. Dohodli jsme se, že zatím něco podobného neuděláme. Zatím.“

Váš osobní vrchol ale přišel až pár let po Strahově. Tehdy byla jedna z vašich desek dlouho nejprodávanější v republice.
„Nikdo si toho nikdy nevšimnul. Akorát já jsem si to vystřihával do kroniky. Devatenáct týdnů jsem byl na prvním místě hitparády a nikoho to nezajímalo.“

Mrzelo vás to?
„Strašně moc a mrzí mě to dodnes. Zasloužili jsme si, aby si toho někdo všimnul. Kdyby se to někomu povedlo v Americe, tak tam ten člověk zboří média.“

Je pravda, že jste těsně před operací dotočil novou desku?
„Ano. Měla by vyjít v druhé polovině října. Bude se jmenovat Pátá...“

Co od ní očekáváte?
„To není důležité. Důležité je, kolik lidí si jí koupí a zda se jim bude líbit. A pak také, kolik lidí si ji nechá vypálit.“

Štve vás nelegální kopírování hudby?
„Hrozně. Ti lidé si neuvědomují, že kopie nikdy nebude tak kvalitní jako originál. Když lidi ale chtějí ušetřit na takovýchto věcech, tak se nedá nic dělat.“

Divíte se jim?
„Divím.“

Co říkáte na Jarka Nohavicu, který je teď z folkařů na samotném vrcholu popularity?
„Jarek je teď v pozici, kde my jsme byli před deseti lety. Samozřejmě mu to přeju.“

Líbí se vám to, co Nohavica dělá?
„Převážně se mi to nelíbí, ale některý věci má dobrý. Ale já tu nejsem od kritiky. Důležitý je, že Jarek dělá to, co se mu líbí, a že se to líbí i lidem. Já mám prostě jinej vkus. Ale třeba Milionář se mi líbí hodně.“

Tvrdíte, že Jarek je tam, kde vy jste byl před deseti lety. Co byste mu poradil, aby se na vrcholu udržel?
„On se Jarek trochu změnil. Ale snad časem zas bude takový, jaký byl. Proto mu přeju, aby se držel při zemi, tak, jak se ještě nedávno držel. Aby nám zas začal zvedat telefony a nenechal se zapírat.“

Kdo vás tedy z české hudební scény baví?
„Vůbec nic mě nenapadá.“

Co SuperStar Aneta Langerová?
„Byl jsem na jejím koncertu v Ostravě, protože jsme tam taky hráli. Měla nabitej sál, ale já musel po dvou písničkách odejít, protože se mi to prostě nelíbilo.“

Uživíte se hudbou?
„Uživím. Ale já hudbu nikdy nedělal proto, abych se jí živil. To, že z toho jsou peníze, je fajn, ale není to moje motivace.“


Setkal jste se se závistí?
„No jéje. Když jsem hudbou vydělal první větší peníze, tak jsem ztratil tak deset známých. Začali o mě rozhlašovat, že si stavím hotel, hospodu a podobné nesmysly. Naopak ale byly i pozitivní reakce lidí, kteří mi psali, že si peníze zasloužím.“

Máte vyděláno do konce života?
„Nemám. Všechny peníze, co jsem vydělal, jsem investoval do svého domu. Jinam jsem neinvestoval.“

Jaký je váš největší hudební zážitek z poslední doby?
„Pro mě je zážitek každý můj koncert. Prožívám to stejně jako na začátku. Když se třeba někdy stane, že je poslední řada prázdná, tak jsem z toho hrozně smutnej. Mám totiž ještě v paměti doby, kdy bylo vyprodáno a ještě stáli lidi před pokladnou a nebyly lístky. A my tehdy měli plnej šuplík nabídek na koncerty.“

Koncertujete i na Slovensku. Je tam jiné publikum než v Česku?
„Lidi jsou tam hladovější. Nemají tam takové hudební zázemí jako my. Takže tam jezdíme hrozně rádi. Já tam sice moc nejezdím, ale brácha jezdí na Slovensko hodně.“

Jaký teď máte vztah se svým bratrem?
„Dobrý. Přehodnotili jsme nějaké věci a našli jsme k sobě zase cestu. Měli jsme trošku jiný pohled na život a každý taky žijeme jinak. Brácha mě naučil spousty věcí, ale on si ode mě nenechal nikdy poradit. Vždycky měl svou hlavu.“

Trápilo vás, když se bratrovy excesy řešily na titulních stránkách novin?
„Spíš mi ho bylo líto. Vím, že spousta věcí vyzněla úplně jinak, než on řekl. Z některých jeho výroků jsem doslova rostl, když jsem si je četl, a on mi pak říkal, že to ve skutečnosti bylo úplně jinak.“

Váš syn Vojta teď hraje s vaším bratrem. Proč nehraje s vámi?
„Moje kapela už existovala, když brácha hrál s mým synem v Příbuzných. Honza se strašně bál, že ke mně Vojta odejde. Říkal, že by se bez Vojty zbláznil. Má ho trošku místo mě. Takže jsem to bráchovi nemohl udělat, že bych si Vojtu stáhnul k sobě.“


Dovedete si představit, že někdy budete zase hrát se svým bratrem?
„Samozřejmě, že mě napadají takové věci. Kdybysme k tomu přidali ještě naše děti, tak to by bylo něco. Taková rodinná kapela by se mi strašně líbila. Jenže je to strašně nebezpečný. Jakmile takovou sestavu uděláte, tak už nikdo nebude chtít nic jiného. A to by znamenalo konec mé současné kapely. To by mi moc vadilo.“

Nebojíte se spíš toho, že vy i bratr jste velké individuality, a že byste třeba spolu nevydrželi?
„Tak to vůbec. Všechno je o dohodě. Prorokovali nám, že spolu vydržíme dva roky. A vydrželi jsme pět. V tom není problém.“


Jak moc je to tedy reálné do budoucna?
„Zatím je to nereálné.“

Vy máte se svými dětmi idylický vztah. Co proto říkáte na nepřátelský vztah Honzy a jeho syna?
„Ať už si udělali cokoliv, tak by se Honza mladší měl k Honzovi chovat jako k otci. Syn se musí k otci, chovat jako k otci a ne jako k nějakému šufťákovi. Když už tam není cit, tak musí zůstat alespoň pokora, ať se děje, co se děje. Vím, že si ublížili navzájem, ale i tak by tam nějaká pokora syna k otci měla být. To je všechno, co jsem k tomu chtěl říct.“

Jste známý jako tenisový nadšenec. Berou vás i jiné sporty?
„Rybaření, to je moje velká vášeň. Mám na Vltavě u Temelína takový pozemek, kam chodím chytat. To je vždycky velká pohoda.“


A co vaše neřesti?
„Neřesti mám, ale rozhodně mi vůbec nevadí. Třeba hodně kouřím. Ale přestat rozhodně nechci. Už proto, že si tím podporuji svou barvu hlasu.“

František Nedvěd

* 18. 9. 1947, Praha
Spolu se svým o rok starším bratrem Janem hrál v několika kapelách z nichž nejznámější byla zřejmě trampská skupina Toronto. Dlouhá léta také spolupracoval s kapelami Spirituál Kvintet a Příbuzní. Získal dvě platinové a čtyři zlaté desky. S manželkou Marií (59) má dva syny – Františka (32) a Vojtěcha (29).

Autor: Josef Koukolíček
Foto Aha!: Dalibor Puchta