Jiří Schelinger očima exmanželky Jitky: Jak to bylo s jeho smrtí...

Jeho aura vyhasla na březích Dunaje po skoku z bratislavského mostu, jehož příčiny jsou dodnes zahaleny rouškou záhad a spekulací. Kdo ho ke skoku vyprovokoval a proč? Mohla to být sebevražda? Akce komunistické StB? Či Schelinger svou smrt předstíral, aby mohl emigrovat? Na to nikdo neumí odpovědět...

Pro deník Aha! na slavného interpreta hitů Holubí dům či Což takhle dát si špenát vzpomíná jeho druhá žena Jitka PoledňákováSchelingerová (63)!

Kdy jste vůbec začala registrovat Jiřího Schelingera?

„Tehdy mě pozval tenista Jiří Hřebec, který se mi hrozně líbil, na koncert Jirky na Žofín. Jenže mně se vůbec ta muzika nelíbila, protože můj oblíbený pan Rejžek napsal tehdy do časopisu Melodie, že to je hudba pro pionýrky.“

A kdy tedy došlo k prvnímu osobnímu setkání?

„Pracovala jsem na Malé scéně na pražském Výstavišti a tehdy mě někdo znovu pozval na jeho koncert se slovy, že je fakt skvělý. Říkala jsem si, sakra, proč mě na něj pořád tahají? A tak jsem šla, protože oni hráli na Velké scéně, a tentokrát už se mi to začínalo líbit. Tak jsem si řekla, že rozrazím dav pionýrek a půjdu si pro fotku.“

A zadařilo se?

„Blížila jsem se k pódiu, kde Jirka rozdával autogramy, přistoupila jsem k němu a řekla mu: »Já nechci fotografii černobílou, ale barevnou.« Byla jsem dost přidrzlá, zvyklá z Barrandova. No a Jirka mi na to řekl, že když chvilku počkám, tak ji donese. Fotku mi donesl a tehdy tam stála jedna pionýrka, která si držela jeho černobílou fotku, a když viděla, že já mám barevnou, tak na mě vyplázla jazyk.“ (smích)

Mělo to nějaké pokračování?

„Řekl mi, jestli bych se s ním nechtěla později vidět, ale že nemá volný byt. V tu chvíli se mi zatmělo před očima a říkala jsem si, že se mu musím za tu drzost pomstít.“

Jak?

„Řekla jsem mu, že pro něj tedy přijedu autem, a když už jsem ho viděla, jak se ke mně žene a rozráží dav fanynek, tak jsem neváhala, zařadila jedničku a ujela jsem mu. V zadním zrcátku jsem ho ještě pozorovala a v duchu se smála, jakej je to blbec.“

Kdy jste se tedy do něj zamilovala?

„Vrátila jsem se tehdy na tu Malou scénu po dost dlouhé době a on tam pořád seděl na té lavičce. Když jsem se ho zeptala, co tam dělá, odpověděl, že čeká na mě. V tu chvíli to poprvé zajiskřilo.“

Nebyl ale v té době ženatý?

„Ano, někdy se to projevilo, že byl dost protivný, protože manželka mu dávala co proto. Jednou jsme se už rozešli, když byl opravdu nesnesitelný, ale pak jsme zažili nejlepší večer a bylo zase dobře. Ten večer jsem se trochu opila a on mi zpíval Holku bláhovou. Potom jsme šli do tehdejšího klubu Déčko a tam jsme si všechno řekli, a tam poprvé jsem věděla, že odstříhávám všechny své chlapce a on pravděpodobně manželství.“

Byla jste po smrti pana Schelingera nějak v kontaktu s jeho exmanželkou nebo dcerou z jeho prvního manželství?

„Pochopitelně jsme spolu v kontaktu nebyly.“

Žárlila jste někdy na Jirku?

„Myslím si, že ani ne. Samozřejmě holky seděly před domem na schodech, ale já byla v klidu, protože jsem věděla, že Jirka hraje na koncertě v Púchově. Pošťačka nosila pytle plné milostných dopisů. Holky v nich posílaly i své fotky, ale některé dívky nebyly vůbec krásné, a tak jsem je s klidným srdcem Jirkovi dávala.“

Opravdu jste ani jedinkrát trochu nezažárlila?

„Jenom jedinkrát, když mi Jirka řekl, že bude vystupovat na parníku plném zdravotních sestřiček. V první chvíli jsem vnitřně trochu žárlila, když jsem viděla ten dav krásných sestřiček, jak po Jirkovi blázní, ale nakonec jsem další den dopoledne dopíjela demižon vína právě s tou partou sestřiček.“

Dostával i dopisy od kluků?

„Od kluků chodily dopisy velmi zajímavé. Byly v nich třeba i texty, názory na desky a na muziku. Já bych řekla, že tam byla větší láska od těch kluků než od holek.“

Měli jste výhodu, že neexistovaly mobilní telefony, tedy žádné SMS zprávy, žádné telefony!

„My jsme u nás v bytě neměli ani pevnou linku, takže když jsme potřebovali volat, museli jsme k sousedům.“

PARŤÁK RINGO

Skládal si své hity sám?

„Jiří si často brnkal na kytaru, nejprve celé dopoledne ladil, což mě vyhánělo ven, potom si nějaký nápad nahrál na kazetu a dal to Františku Ringo Čechovi. Ten mu udělal text, tehdejší bubeník Mamut aranžmá a byl na světě hit.“

Kolik se dalo tehdy za koncert vydělat?

„Měl 160 korun za koncert, takže žádná paráda. Ale pokud vystupoval v zahraničí, bylo to o mnoho více.“

Byl v té době bohatý člověk?

„To vůbec ne, Jirka pořád hrál, makal, a v podstatě jsme si pořád půjčovali od rodičů. Byl bohatý jednorázově, když dostal za vystoupení v zahraničí. To jsme jeli na dovolenou, koupili si perský koberec a tím to skončilo.“

Zmiňovala jste Františka Ringo Čecha. Jaká byla jeho spolupráce s Jirkou?

„Ringo byl neskutečně vtipný a super chlap, ale moc jsem se s jeho texty pro Jirku neztotožňovala. Mně zkrátka k Jirkovi seděly více serióznější texty, a ne ty sranda texty. Vadilo mi, že si Ringo trochu z Jirky dělal takového beránka pro své vtipné skeče.“

Nemohl zkusit spolupráci s jiným textařem?

„Na to mi Jirka řekl, že by mu nevyšla jediná deska. Nemohl se od něj trhnout, ale vím, že se měli hodně rádi. Mě Ringo moc rád neměl, protože jsem na Jirku měla poměrně vliv, a než jsem ho vzala do parády, byl takový neposkvrněný. Myslím, že jsem ho trochu dovzdělala.“

DIVOKÉ MANŽELSTVÍ

Jaký byl jeho vztah k tehdejšímu režimu?

„Byl v každém případě apolitický. Provokoval vzhledem, dlouhými vlasy. On posuzoval lidi, jak rozumějí muzice, jak si s nimi popovídá, ale rozhodně ne podle politických názorů. Vím, že občas kvůli tomu, že měli křížky na krku, nesměli vystupovat.“

A jak to bylo s podepsáním Anticharty?

„Museli to podepsat, jinak by byl konec. Jirka si tehdy chtěl zlomit obě ruce, aby tam nemusel. Měl nějakou fintu, že prý když se zabalí ruce do cibule, že otečou. Ale rozmluvila jsem mu to, takže to nakonec museli i s Ringo Čechem podepsat. Krom pár herců to všichni podepsali.“

Říká se o rockerech, že mají rádi ženy, drogy a rock´n´roll. Jak to bylo u Jiřího?

„Často jsem mu říkala, ať někam jde, třeba s naším sousedem Radimem Hladíkem. Ale on byl pecivál. Dost ale kouřil v té době populární marihuanu. Někdy po koncertě zůstal pařit s kamarády, a tak mi jednou volal k sousedům a do telefonu jen hlásal, že chce domů.“

Hádali jste se?

„Často jsme se od sebe stěhovali. Jirka byl jeden čas vegetarián, což mi vadilo. Když jsme šli do zvěřinové restaurace, Jirka tam napichoval hrášek. Nebo mi řekl, že vypadám jako árijská Němka.“

Jednou to došlo až k rozvodu.

„Ptali se nás, jaký máme důvod rozvodu, a Jiří řekl, že s ním nechci chodit do restaurace.“

Jak vám bylo po rozvodu?

„Cítila jsem se lépe, zjistila jsem, že nejsem ráda vdaná. Byli jsme více v pohodě a dokázali jsme spolu i žít až do Jirkovi smrti.“

SMRT KVŮLI TRÁVĚ?

Jeho tragická smrt je dodnes opředená tajemnem. Jak se na jeho odchod díváte po letech vy?

„Jirka měl ten den domluvený kšeft na Slovensku. Jeho bratrovi ani mně dodnes sice není jasné, proč bez kapely, ale natáčel tam ten den Televizní klub mladých. Měla jsem jet s ním, ale dostala jsem chřipku. Čekala jsem ho za dva dny doma, jenže Jirka se nevracel. Do oken ložnice nám tu noc svítila lampa a náhle přestala. Nejsem blázen, ale tehdy se mi to zdálo jako znamení, že se něco stalo.“

Co jste dělala, když se nevracel?

„Volala jsem na Slovensko do hotelu, kde mi řekli, že tam má věci a nevrátil se. Volala jsem na slovenskou policii, kde mi s údivem řekli, že se diví, že u mě ještě nebyli soudruzi z Prahy. A že mi musí s politováním říci, že Jirka skočil z mostu a utopil se.“

Co jste si pomyslela?

„Věřila jsem tomu. Dokonce jsem si řekla, že to měl být trénink, protože Jirka několikrát mluvil o tom, že skočí z mostu, a tak si to podle mě tam chtěl vyzkoušet. Jeho tělo našli až u Dunajské Stredy. Tak jsem jela na Slovensko, kde mi dali nějaké jeho věci. Musela jsem identifikovat i tělo. Ten den, kdy skočil, tam s ním tehdy byla jedna dívka a její chlapec. S tou dívkou jsem strávila jeden celý den a povídala si o tom osudném okamžiku. Ti kluci se vzájemně vyhecovali, že skočí. A Jirka to nepřežil. Druhého skokana našli, jak se drží nějaké bójky.“

Jaké je tedy vaše vysvětlení jeho smrti?

„Řeknu to tak, jak to je – Jirka kouřil dost marihuanu. Mám pocit, že než se to stalo, tak byl zřejmě dost zkouřený. Jednou jsem mu vyhodila piksličku s trávou a byl z toho velký smutek. On prostě potřeboval občas nějaké povzbuzení a odreagovat se od tlaku těch koncertů a vystoupení.“

Vidím, že máte po Jirkovi spoustu schovaných věcí.

„Ano, mám tu dokonce košili, kterou hodil do prádla v den, kdy odjížděl na Slovensko. Je to strašně zvláštní, ale stále ta košile voní po Jirkovi. Jsem ráda, že tyhle věci mám. Vůbec mi nezáleží na tom, že nepobírám po Jirkově smrti tantiémy, tohle je pro mě daleko cennější.“

Jak vznikal rozhovor

Není snad nikdo v téhle republice, kdo by neznal písně Holubí dům, Jsem prý blázen jen a další skladby. Výjimkou nejsem ani já, velký fanda hudby a písní Jiřího Schelingera, a tak jsem se zatajeným dechem poslouchal vzpomínky, zážitky a poznatky jeho velmi energické, příjemné a upovídané Jitky Poledňákové, která je radostí pro každého novináře díky své otevřenosti a autentičnosti zpovědi života s jejím exmanželem a tragicky zesnulým zpěvákem. Vrátil jsem se spolu s Jitkou do dob, kdy dlouhovlasý zpěvák stál v davu lačných dívek, ale také do dne, kdy se v celém tehdejším Československu zastavil čas, protože nesmlouvavá řeka Dunaj vyplavila jeho tělo...

Fotogalerie

4 fotografie